AMANT: ad jestli uplne kazda zena hleda v muzi pevnej bod ve vesmiru.

Moje aktualni pochopeni je takovy: kdyz se rozhodneme videt to tou optikou, tak muzeme v sobe rozeznat dva principy (neco jak ten slavnej jang a jin). Muzsky princip je dosahujici, penetrujici, bojujici, touzici veci vyresit, osvobodit se, ma to ruzny prichute. Zensky princip je prijimajici, uzivajici, kooperujici, netouzici dokoncit ale furt pulsovat dal a dal jako zivot samotnej, nechce "resit", chce spis tancit volne dle energie. Ma to ruzny prichute.

Koho to bavi, muze v partnerskym vztahu hledat, jak tyto dva principy muzou proti sobe spolupracovat, aby vysledkem nebylo jen tak povrchni sukani, ale skutecne epic mrdačka. Vedome zaujimat ty protikladny postoje, aby to cely bylo dlouhodobe zajimavy.

Jak se nemluvi o zenskym a muzskym principu, ale obecně o "zensky chtej aby chlap vedl" a "muzsky chtej nažrat, kozy, a prcat", tak každýho hned napadne milion situací, kdy to tak přece není. V každým z nás jsou oba principy a partnerství jsou namíchaný nejrůzněji

AMANT: to je druhej extrém;-)

Zamilování/atraktiva má svoje zákony. Např. nedostupnost zdroje je přitažlivá. Pro některé holky je to forma hry. Některý holky zpětně nechápou, že čím vím s nima ten kluk zametal, tím víc po něm toužili. Zpětně by po něm nehrábli, objevili např. jiné hodnoty, které jsou pro ně důležitější. Některé ženy které i časem pochopí, že je to hra, tak ji rády hrají.

Ale obecně vnímám, že část žen může číst projevy vyrovnaného chování jako slabost. Celej život se učíme, které hodnoty druhých nás naplňují více a které méně. Co se některé může jevit jako slabost, jiné jako síla. A i to se mění během života.

Problém je, jakmile k tobě holka ztratí respekt (stejně to funguej obráceně). Klidně i kvůli mylnému závěru z toho jak se chováš. Tj. pokud jsi zvyklí se postarat o domácnost, ta holka např. musí pochopit, že to neděláš kvůli ní, ale kvůli sobě. Všichni za sebou táhneme zkušenost z rodiny, z partnerských životů a spousta lidí je vlastně nevyzrálá a vůbec netuší co potřebují. Obecně vnímám, že i ty duševně nejzdravější holky co jsem kdy zažil, sebou táhli nějkou duševní bolest. Muž má zpravidla roli toho, kdo umí pracovat s problémy své přítelkyně. Nevěřím, že když to tak není, že by ty vztahy byli funkční. Tím nechci ubírat mužům možnost projevit svoje duševní bolesti, ale důležitou rovinou je umět je nést a schopnost o nich mluvit tak, aby neztratil respekt druhého. Přičemž, né každá žena akceptuje slabost muže a možná se pak cítí i ohrožena sama, když ztatít pocit, že s o něj může opřít.

AMANT: já právě koukám na ty laskhmanovy univerzální pravdy dost s nedůvěrou (např. "ženy nutí muže aby mezi sebou o ně bojovali"), protože si to představuju tak, že to mohlo docela dobře platit ještě v 30. letech minulýho století (živitel rodiny chlapák versus housewife co co nejvýhodněji provdala svou kundu :) a tím splnila svůj evoluční úkol a teď sedí doma peče vyváří a utrácí prachy).

myslím si že emancipace žen is real a že tím se všechno změnilo. ženy teď můžou žít na spoustu způsobů. můžou rozvíjet různý svoje stránky. třeba tu maskulinitu (boj, dosahování, cesta, kariéra, spirituální cesta, whatever), anebo femininitu, nebo tvorbu, nebo zewl, nerozvíjet nic, nebo prostě jak která chce, jakou má povahu a náladu. Mají svoje peníze, i ta sexualita se otvívá - tinder, nebo si zavolají drsně eskort... K čemu je vlastně chlap? V partnerovi tím pádem různý ženy hledají fakt různé věci, je to indviduální.

Je nějakej společněj prvek, že žena chce zajištění a podporu aby mohla v klidu odnosit, porodit a opečovat malý děti. Ale předtím a potom - to fakt těžko zobecnit.

Jestli tomu dobře rozumím, ptáš se zda jsou ženy typu "od muže očekávám, že si nikdy nebudu jistá zda se mi bude věnovat, že bude víceméně kašlat na moje potřeby, budu ho permanentně svádět, jeho péči si budu muset zasloužit a odpracovat". Jasný, takové ženy jsou. Vyrostly v tom (vztah jejich otce k jejich matce a k nim samým). Co s tím. Nevím, možná brát začátek vztahu jako zkušební lhůtu v práci

LAKSHMANA: Tak asi jak pro kterou. Já mám třeba úplně jinou (dobrou) zkušenost. Ono snažit se vyrábět nějaké univerzální poznání ve stylu "vždycky" (zajímavější), anebo třeba naopak "nikdy" je tak dobrý si koledovat o to, že se s tebou některá rozloučí přesně s opačnými slovy "ty o mě málo pečuješ".

Ono taky při rozchodech je obvyklé, že ten, kdo odchází, má tendenci protějšek očerňovat. Může to být obrana proti vlastním výčitkám ve smyslu, já jsem v pohodě, za všechno můžeš ty. Nazdar.

AMANT: :) ok... dám si kafe a třeba se mi mozek probere líp :) ale na tom, že "upřednostňovat před sebou samým" vnímám jako potenciální problém, si trvám :)) (klidně jen tiše a sama pro sebe:))

AMANT: jestli do toho můžu vstoupit, tak... zaprvé to není binární, (buď upřednostňuju, nebo ji nechám hodinu stát na mraze), ale spíš škála možností, takže bych nezacházela do extrému typu "musim bejt zmrd" :)
A.. nevím, mě hodně tahá za uši ta formulace "upřednostňovat před sebou samým". Přijde mi to problematický, protože to vzbuzuje otázky Proč? Neváží si sám sebe? (a v dalším kroku případně - lze si vážit někoho, kdo si sám sebe neváží?) Má se rád, nebo potřebuje někoho jinýho, aby ho měl rád? (to je přece strašnej tlak na partnera, aby mi poskytoval veškerou lásku, kterou potřebuju, když si ji neumim dát sama). Že jako...ano, pečovat o druhýho, ale ne na svůj úkor, jestli to dává smysl.

Možná jsem to vytrhla z kontextu, nebo jsi to myslel jinak, promiň...
Ale když si představím, co by pro mě mohlo být špatně "přehnaný péči" a na tom, když člověk potlačuje svoje potřeby ve prospěch toho druhýho, tak - asi by to ve mně vzbuzovalo pocit, že jsem zodpovědná za jeho štěstí (a v tu chvíli se mi vytrácí ta svobodná volba - ne že s ním chci být, ale musím, a to je najednou tlak). Zároveň taky ráda pečuju, a nechci druhýmu ubližovat, chci respektovat jeho potřeby - a když on nedá najevo svoje hranice, nebo mu jsou tak nějak jedno, tak pokud nechci ubližovat, tak musím (nemusím, ale budu:)) složitě vymejšlet, kde ty hranice má a jaký vlastně má ty potřeby (protože bych mu je taky ráda naplnila, a "jen existuj, chci se o tebe starat" mi moc nedá ten pocit, že jsem rovnocennej partner a taky do toho vztahu můžu přispět). A taky vim, že někdy dovedu bejt pěkná kráva, takže je pro mě uklidňující vědět, že když budu, ten druhej mi ty hranice nastaví (a nemusim veškerý svoje chování pořád analyzovat, jestli bylo v pořádku, protože pokud nebylo, tak mi to prostě řekne).
A kdybych se k někomu nastěhovala, tak mi připadá samozřejmý, že se na chodu tý domácnosti budu podílet, jako rovnocennej partner. Ne že automaticky jako žena všechno převezmu, protože to je můj úděl, ale... když někde bydlim, tak se o to prostředí taky nějak starám a zapojím se.

YMLADRIS: takhle - ja jako nejsem nejak na lovu, nijak urputne nehledam. momentalne to ani nejde, u me je obsazeno a chvili to potrva, nez to ze me uplne vyvane..

konvencni VS nekonvencni je dost sirokej pojem, ale vzdycky jsem si myslel, ze lip vychazim s nekonvencnima lidma, je mi s nima prijemnejc a jim se mnou asi taky. a jako, uprimne, nektery konvence mam rad a tak nejak s nima automaticky pocitam, treba ze si cistime zuby, nelezem do postele v botach, nezahejbame si..ale nekdy mam proste dojem, ze zencky k tomu svymu chlapovi potrebujou nejak vzhlizet a neco mu dokazovat a nejak jako "bojovat" o jeho pozornost, zajem a peci.
a to u me nemusej, me to prijde samozrejmy se jim venovat a uprednostnovat je pred sebou samym. a ono jim to proste prestane bejt dost dobry, jak je to "samozrejmy" a maj to "zadarmo", tak je to asi zacne casem nudit.
jo, poskytnes zencky zazemi, 2 mesice ji v podstate zivis, pac ma novou praci, ktera jeste nic nehodi, nestalkujes, nebuzerujes, chodi si sem nebo pryc jak chce kdy chce, nic ji nenutis, varis, uklizis (tak je to tvuj byt zejo, sluzka neni v cene a ja si z zenckejch sluzky nedelam), nakupujes..a pak se, mimo jine, dozvis "ty o me moc pecujes" a za hodinu je pryc a tim to jako cely vlastne skoncilo.. no tak tyvole kde to sme?

to je vstricnost ve vasich ocich fakt takova ubohost, ze vyvolava nejaky obavy ze slabosstvi a najednou je ze dne na den ten clovek absolutne neatraktivni a to az tak moc, ze proste cau?
to jako takova zencka by uvitala, kdyby mi byla uplne u zadku, musela cekat treba hodinu pred barakem, nez ja si prijdu a pustim ji dovnitr, nelichotit, nechvalit a nutit do domacich praci a jednou za tejden udelat poradnou scenu, jak je uplne nahovno, aby mela pocit, ze za mnou pak musi prilist a dokazovat, ze ne? fakt tomuhle nerozumim a prijde mi to podivny.

ale nedavno me napadla jedna vec - naposledy jsem mel partnerku z "normalni rodiny" (tj tata a mama jako manzele vychovavaj dite nebo deti) asi pred 15 lety. predtim asi 5 let nazad. a to je vsechno.
jinak vsechny moje partnerky byly z nakejch "jinejch" rodin. rozvedeny rodice, matky samozivitelky nebo naopak podstatna cast dospivani stravena jen s otcem, nebo tyransky prostredi..tak nevim jestli jako spis ja pritahuju zencky z nakyho defromovanyho prostredi, nebo naopak si ja takovy rozbity vybiram a pak se strasne divim, ze nemaj nejaky partnersky navyky, protoze je nemely kde odkoukat...nebo jestli je to jen korelace a proste je tu tak malo "tradicnich" rodin, ze to rozlozeni odpovida:)) ale to mi neprijde moc pravdepodobny.

LAKSHMANA: v 25 letech jsem se skoro 48 hodin v kuse snazil diky tomu zavazku vuci vlastni pravde presvedcit 2000 policajtu, aby respektovali pisemnou smlouvu a nechali nasi party bejt.
v podstate sam, mezitim me odvezli 15 km daleko, odkud jsem se zase napul pesky a napul stopem vratil a pokracoval v jednani.
nemyslim si, ze bych nejak vyrazne pochyboval o svoji odvaze a lhal si do kapsy. a co se tyce ocekavani okoli, na to seru uz davno. beztak kdyz se pro nekoho rozpulis, tak ti akorat vycte, ze ses nerozctvrtil.
svatej Martin taky dal zebrakovi "jen" pulku svyho plaste, aby jim bylo aspon trochu teplo obema. no, a je z nej svatej!

nechapu, kde jsem v tobe vyvolal dojem, ze potrebuju nejaky osobni Coelhovsky poselstvi.