připadá mi, že určitý vyjasnění přináší vnímat to (jakou maskulinitu ženy chtějí) skrz ty potřeby. odspodu

1.-2. nemám zajištěný základní fyziologický potřeby, třeba jídlo, bezpečný spánek. pokud borec v Jemenu nade mnou drží ochrannou ruku a moje děcko neumře hlady, opravdu mi nevadí že mě občas ztříská a že mi rozkazuje. Jsem ráda že je silnej a dokáže ubránit ruiny baráku před paramilitantními jednotkami v okolí

3. mám co jíst a kde spát. pokud borec v patriarchální společnosti na vesnici třeba zajistí, že ostatní lidi mě budou chápat jako součást společenství, řekne jim "toto je moje žena!" a pokud by mi někdo chtěl ubližovat, nějak mě třeba ponižovat ostrakizovat, tak ho zmlátí, .. nedejbože ještě mi ten chlap projevuje nějaké pozitivní city ... tak opravdu neřeším že je někdy macho, naopak vidím ty výhody, jsem hodná pipinka

4.-5. žiju v sociálním státě kde se prosazuje zákon včetně nárokových lidských práv. pokud si zvolím muže, kterej má ke mě respekt, úctu, podporuje mě jako osobnost, tak naše partnerství může být přínosem pro oba. Naopak to, co bylo funkční na předchozích levelech (autoritativnost, agresivita, posessivnost/ochranarstvi) už mě omezuje, nemám o to zájem

INK_FLO: jj, spousta lidi bere nejakej emocni projev u chlapu prave jako selhani a rozebirat svoje pocity se neslusi. pusobit chladne a nedostupne, jako na ne pusobil tatinek, kdyz jim bylo 8 a touzili po jeho uznani. pro nekoho je to asi motor v tom vztahu a tenhle vzorec pan chladny suveren, po jehoz pozornosti a uznani prahnu, nejsou schopny opustit. vrelej zdvorilej clovek jim asi pripada slabej a nic o co by melo smysl usilovat.

Ono to může souviset i s nějakým očekáváním-požadavkem, aby byl muž ta opora, pevný bod. Když pak muž projeví nějakou nejistotu-pochyby, tak té ženě může ujíždět půda pod nohama, protože přichází o nějaké své představy o jeho roli (nakolik relevantní je další věc). Plus je otázka, jestli je větší slabost nejistotu či problém přiznat, či popírat.

Bod sváru může být nějaký projevení křehkosti/zranitelnosti - kluci nepláčou, jsou silní, pevní, mají jasný směr a velkou životní misi, pochyby a selhání se nepřipouští, je třeba to zatlačit dolů a nepřiznat. Spousta mužů tak funguje, spousta žen tento stereotyp akceptuje či vyžaduje. Když se pak taková stereotypní žena potká s mužem, kterej se z tohoto primitivního módu trochu vymanil a je schopnej mluvit o svých pocitech, obavách, přáních, tak v jejích očích může působit jako slaboch/drama queen/zženštilej ufňukanec. Což svým způsobem je samozřejmě do určité míry platný, protože každej sám v sobě musí najít ten "sweet spot", něco mezi zatvrzelým bůvolem a vyměklým sdílejícím naciťujícím růžovým rosolem. A i přesto, že budu mít svůj sweet spot jasnej, tak může být spousta žen, který ho budou chtít posunout jedním či druhým směrem.

VYHULENY_UFO: no a ze chlap co doma drzi hubu a krok si to pak kompenzuje chlapackejma vtipama je taky dost tradicni..

INK_FLO: jo, já to sleduji v práci. I když jsme remote, tak ta suverénost je představa o kvalitvním mužství. Tj, působit v kolektivu suveréně, někoho setřít a tak - si pár jedinců potřebuje něco dokázat.

Taky je vtipný sledovat třeba bejvalýho kolegu, skvělej člověk, katolík, chytrej ale domácnost má pod kontrolou jeho žena. Hrozně rád vypráví chlapácké vtipy o ženách;-)

to je velice informativní a přínosné, díky...je součástí maskulinity potřeba udržení masky suverénnosti?

YMLADRIS: Ani to nemusí být uber gay. V létě třeba chodím na vandry v kiltu (khaki kilt, tmavé tričko), protože je mi to prostě pohodlné. Navzdory tom, že kilt je mužské odění, se už našlo pár týpků, pro které to byla "sukně" a stálo jim za to do mě rýpat. Verbálně, teda. Kdybych šel opravdu v sukni, předpokládal bych ještě větší ohlas :))