CIA a tajné lety - úvodník březnového Le Monde diplomatique
Written by Ignacio Ramonet Wednesday, 14 March 2007
Nestydatost? Cynismus? Perverzita? Jak kvalifikovat postoj evropských vlád, přistižených in flagranti deliktu komplicity s cizí tajnou službou v záležitosti tajných únosů desítek podezřelých, zavlečených do tajných vězení a podrobených mučení? Je možné si představit bezostyšnější popření práv lidské osoby?
Dvě nedávné události svědčí o vládnoucí schizofrenii. Nejprve je to 7. února v Paříži slavnostní podpis většiny evropských vlád konvence Spojených národů proti „násilnému zmizení“ (1), která používání tajných vězení stíhá. A potom přijetí zprávy (2), která obžalovává tytéž státy ze spolupráce s americkou Central Intelligence Agency (CIA) při tajných únosech, Evropským parlamentem ve Štrasburku.
Podle této zprávy letadla CIA vykonala v letech 2001-2005 ne méně než tisíc dvě stě čtyřicet pět přistání na evropských letištích, často na palubě s oběťmi „násilných zmizení“, které letadla přepravovala do ilegální věznice na Guantanámu anebo do ilegálních vězení ve třetích zemích (Egypt, Maroko), kde se běžně praktikuje mučení. Je nyní nesporné, že evropské vlády věděly o kriminální povaze těchto tajných letů. Některé z nich se nespokojily se zamhouřením víček. Obzvláště Polsko a Rumunsko jsou v podezření, že na své půdě zřídily vlastní „malá Guantanáma“, kde byli vězněni v očekávání definitivního určení osoby unesené v Pakistánu, Afghánistánu či jinde.
Také britská vláda je podezřívána, že se zúčastnila unášení podezřelých a podílela se na nelidském zacházení s nimi. Obdobně i vlády rakouská a švédská. Německé úřady jsou mimo jiné obžalovány z toho, že „nemohly nevědět“ o únosu německého státního příslušníka libanonského původu pana Chaleda Al-Asrího, který byl unesen do Afghánistánu. Obdobně italské tajné služby jsou rovněž obžalovány, že napomohly agentům CIA tajně unést v Miláně imáma Hasana Mustafu Osamu Nasrího, vulgo „Abú Omara“, který byl přemístěn do Egypta, kde byl mučen a znásilněn (3).
K tak závažnému porušení lidských práv nemohlo dojít bez vědomí hlavního představitele Evropské unie pro zahraniční politiku pana Javiera Solany, jakož i kanceláře jeho spolupracovníka, evropského koordinátora boje proti terorismu, pana Gijse de Vriese. Pan de Vries zvolil výmluvné gesto, podal demisi: „Demokratické státy,“ varoval, „musejí vést boj proti terorismu v rámci platných zákonů (...). Kumulace nelidského zacházení v Abú Ghraibu, výstřelky z Guantanáma a únosy organizované CIA podlamují důvěru ve Spojené státy a v Evropu.“ (4)
Je nutno, aby se všichni, ať už zodpovědní činovníci či jejich podřízení, kteří se na těchto únosech podíleli, museli obávat spravedlnosti. A přemýšleli o osudu paní Maríi Estely Martínezové, vulgo „Isabelity Perónové“, bývalé presidentky Argentiny, země, kde úřady ve jménu boje proti terorismu politické únosy masově praktikovaly. Byla nedávno v Madridu zatčena a obžalována z „nuceného zmizení“ studenta Héctora Fanguettiho v únoru 1976, tedy před jednatřiceti lety... Mlýny spravedlnosti melou pomalu, avšak neúprosně.
(1) Podepsalo ji na šedesát zemí, mezi nimi Chile, Argentina a Uruguay, ale nikoliv Spojené státy. Přinejmenším dvacet států musí konvenci ještě ratifikovat, aby nabyla právní účinnosti.
(2) www.europarl.europa.eu
(3) Milánský soud zahájil 16. února tohoto roku proceduru proti dvaceti šesti americkým agentům CIA a několika příslušníkům italských tajných služeb, kteří jsou obžalováni z organizace „nuceného zmizení“ imáma Abú Omara v únoru 2003.
(4) El País, Madrid, 17. února 2007.
Přeložil Martin Hybler
http://vulgo.net/index.php?option=com_content&task=view&id=709&Itemid=1