Svou knihu o performativní filosofii jste nazvala Myslet z druhého místa. V čem takové myšlení spočívá?
Vychází především z pozornosti vůči zkušenostem, které nelze myslet přímo, ale které jsou přítomné v myšlení skrze své působení. Filosofie nemůže některé skutečnosti myslet jako svůj předmět, nemá je před očima, ačkoli tyto skutečnosti myšlením hýbou a mění ho.

Mně se to téma otevřelo v rámci dlouhodobého kontaktu s uměním, především s divadlem a spontánním tancem. Obdobně na mě ale působilo i mnohaměsíční těsné a šťastné sepětí s mými novorozenými dětmi, zážitky tiché dlouhé osamocené chůze, specifické propojení v setkávání s pomalu umírající kamarádkou, trvalá bolest po úraze a operacích nebo prožívání úzkosti v silně normativizované společnosti.

Jak se v takovém myšlení proměňuje vnímání vlastní subjektivity?
Úplně zásadně oproti představě subjektivity, kterou by měla charakterizovat soběstačnost vlastního uvažování, autonomie či průzračnost vlastní identity. Myšlení performativity, jako mnoho dalších směrů 20. století, odhaluje takovou představu jako dost ničivou iluzi. K našemu životu totiž patří i to, že sami sobě nerozumíme, máme různé slepé skvrny, děláme věci, které se do nás vepsaly dřív, než jsme si stačili všimnout, zažíváme fascinace a nevíme čím, jsme tělesně i emočně připoutáni k okolí bez možnosti to změnit, naše hranice jsou porézní a my zranitelní.

Jak může performativní hledisko přispět k nalezení nových východisek v dnešní situaci antropocénu?
Antropocén je geologická epocha, ve které je zemský ekosystém určován primárně lidskou činností. Zjednodušeně řečeno se nám před očima zhmotňují důsledky přesvědčení, podle kterého máme jako autonomní, soběstačné a svobodné bytosti právo přisvojit si, ovládat a bezhraničně využívat přírodní zdroje. Klimatický rozvrat nám dává fyzicky zakusit, že tenhle sebevýklad nás může stát život.

Johan Rockström, spoluautor koncepce devíti planetárních mezí, identifikuje, obdobně jako Winnicott na úrovni psychologie, jakýsi herní prostor pro lidské aktivity a jeho hranice. Pokud překročíme tyto planetární prahy, nestaneme se coby lidstvo svobodnějšími, autonomnějšími a šťastnějšími, nýbrž jen rychleji zanikneme.

Jen sám za sebe žít nelze, říká filosofka Alice Koubová - Novinky.cz
https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/jen-sam-za-sebe-zit-nelze-rika-filosofka-alice-koubova-40396009

The technosphere metabolizes not only energy and materials, but information and knowledge as well. This article first examines the history of knowledge about large-scale, long-term, anthropogenic environmental change. In the 19th and 20th centuries, major systems were built for monitoring both the environment and human activity of all kinds, for modeling geophysical processes such as climate change, and for preserving and refining scientific memory, i.e. data about the planetary past. Despite many failures, these knowledge infrastructures also helped achieve notable successes such as the Limited Test Ban Treaty of 1963, the ozone depletion accords of the 1980s, and the Paris Agreement on climate change of 2015. The article’s second part proposes that knowledge infrastructures for the Anthropocene might not only monitor and model the technosphere’s metabolism of energy, materials and information, but …

View article
https://scholar.google.com/citations?view_op=view_citation&hl=en&user=IPQkThQAAAAJ&sortby=pubdate&citation_for_view=IPQkThQAAAAJ%3AzxqBrjVgvjwC

hypercivilizace, kardashev scale, planetarita

Backcasting Kardashev One — Strelka Mag
https://strelkamag.com/en/article/backcasting-kardashev-one

Narratives of “degrowth” or “sustainability” suggest that human civilization will need to use less energy in the future. But what if instead, the trend is heading in exactly the opposite direction, on a trajectory of ever-increasing energy use?

At some point, we would enter the near-fantastical levels of energy usage envisaged by the Kardashev scale—a theoretical means of classifying civilizations proposed by the Soviet astrophysicist in 1964 as part of the search for extraterrestrial intelligence.

Given that we have not found any evidence of such extraterrestrials, we propose repurposing the Kardashev scale to assess what planetary civilization means here on Earth.

In that context, we ask: Where are we on the scale, and what does that say about our level of advancement? What might be the thermodynamic and civilizational consequences of advancement on the Kardashev scale? What is the scope of our agency as we head towards many possible futures, and what might those futures look like? And finally, working backwards from them, what might we learn about inhabitation of Earth during our current anthropogenic crisis of energy metabolism?

ještě jednou Robin (jsem do ní fakt zamilovaná) a přednáška o tom jak vědecky zkoumat native způsob zacházení s půdou, rostlinami..
The Teachings of Plants: Finding Common Ground Between Traditional and Scientific Knowledge
https://youtu.be/ZAH_pqVMZ0Q

TUHO:

cela serie clanku +- na tema planetarity

For Planetary Governance — Strelka Mag
https://strelkamag.com/en?topic=for-planetary-governance

plants and animals are our relatives.. we have to be here for them at the end as they were here for us at the beginning..

pozor obsah je extrémně dojemný..

ROBIN WALL KIMMERER on Indigenous Knowledge for Earth Healing — FOR THE WILD
https://forthewild.world/listen/robin-wall-kimmerer-on-indigenous-knowledge-for-earth-healing

planetarni perspektiva

Carl Sagan testifying before Congress in 1985 on climate change
https://youtube.com/watch?v=Wp-WiNXH6hI

Can a planet have a mind of its own?
https://phys.org/news/2022-02-planet-mind.html#comments

Right now, our civilization is what the researchers call an "immature technosphere," a conglomeration of human-generated systems and technology that directly affects the planet but is not self-maintaining. For instance, the majority of our energy usage involves consuming fossil fuels that degrade Earth's oceans and atmosphere. The technology and energy we consume to survive are destroying our home planet, which will, in turn, destroy our species.

To survive as a species, then, we need to collectively work in the best interest of the planet.

But, Frank says, "we don't yet have the ability to communally respond in the best interests of the planet. There is intelligence on Earth, but there isn't planetary intelligence."

"The million-dollar question is figuring out what planetary intelligence looks like and means for us in practice because we don't know how to move to a mature technosphere yet."

"We're saying the only technological civilizations we may ever see—the ones we should expect to see—are the ones that didn't kill themselves, meaning they must have reached the stage of a true planetary intelligence,"