Ženu štve, pokud občas použiju již zastaralá, jí neznámá slova.
Třeba hlasatelka, manekýna, staniol, margarín, monočlánek.
Jediné, které ji pobavilo bylo staré pojmenování malých psíků paniček - lizpič.
Zvláštní pocit, použít slovo po cirka 35 letech. Maně jsem si na to vzpoměl a úplně mě to odbouralo, nemohl jsem se přestat smát.
Je to takový satori, jak rána pěstí. Jako tuhle když před lety v hospodě pustili "Keeper of the seven keys" na který jsem už dávno zapoměl.