HOWKING: já jsem bez socíkový zkušenosti a taky mi to vzdálený nepřijde. Části lidí si ten socík v sobě nechala a nedají na něj dopustit. Divit se jim nemůžu. Ta dnešní doba třeba taky jednou odejde a přide něco, čemu nebudu úplně rozumět, ale snažím se, aby se mi to nestalo a snažím se přijít na to, kdo jsou dnešní děcka a kam mířej.

ZUULUU: Přestaň s tou autocenzurou , nebo tě to sežere.

Vzpomínáte jak naši rodiče, nebo prarodiče vyprávěli o válce? Nám (tedy aspoň mě) to přišlo, jako něco strašně vzdáleného, v podstatě nerozlišitelného od fiktivních příběhů z knih. Tak úplně stejně dnes přijde mladým naše vyprávění o socíku, nebo o revoluci. Přitom pro nás (tedy aspoň mě) to bylo včera.

Převrat... To jsem akorát se dvěma kolegy ladil nějaké automatiky na JEDU (a Slavěticích) a najednou ti kontráši, co předstírali, že jsou pracovníci energetiky a furt nám opruzovali za zadkem a čuměli pod ruce zmizli na nějakou schůzi. Ven vypadli úplně rudofialoví, naskákali do Barkasu a fakt ve fofru odjeli.

JOPS: To je další problém. Marketingoví otrapové nás naučili nezvedat cizí čísla.

OMNIHASH: kdyz nad tim tak premyslim, tak bych asi mel docela problem, pri ztrate mobilu a vetsina veci mam na 2FA, tak asi bych se maximalne podrbal za uchem :)

Tady se předháníte, kdo si pomatuje víc telefonů na spolužáky z 82, a překvapí vás, že si někdo pomatuje vlastní heslo?

HOWKING: dobře boomerská otázka, mladší člověk se přihlásí do jednoho ze třiceti různejch messengerů a píše o stošest

NJAL: Naše bylo šestimístný, babičky sedmi, to si taky pamatuju, dneska pomalu nedám z hlavy ani poznávačku svýho auta. Ale to bude i věkem. ;-]

CROSS: Take si ho pamatuji, jenze to bylo fakt jednoduchy: 44335 :-)

HOWKING: Tak já si pořád pamatuju naše domácí číslo z bytu, ze kterýho jsme se odstěhovali v roce 1985. (Ale současný číslo mojí ženy bych dal tak na třetí pokus.)