ZELGARIS: k těm očím jsem před časem našla, že se myslí, že krátkozrakost asi vzniká tím, že člověk málo kouká do dálky. Mají to například i malí hokejisti. Takže lego to nevyřeší, je třeba chodit ven. Obezita bude stejná u všech sedavych činností, když dítě nemá pohyb.

HONZAL: Deskovky jsou uplne bozi, to kombinuje vsechny mozne skilly - tymova prace, koordinace, matematika... a pak tu hru vyrobite a testujete... na tom si doma ujizdime.

ZELGARIS: ja po pravde uz si nepamatuju, co jsme presne delali, kdyz mu byly 3. asi neco malo hral s otcem. tablet tehdy bud nemel, nebo ho nejak nezaujal (mozna jeho otec doplni). pamatuju si jasny meznik ze ve 4 objevil minecraft, to ho chytlo hodne a sedel u toho dlouhe useky. minecraft je ale hra rizena hracem (jak pomalu postupujes, co delas..), takze nevim jestli se to pocita mezi ty "nebezpecne" hry.

co se tyce toho, co rika pediatra. ja kdybych byla pediatra, tak si nedovolim rodicum rikat ze deti muzou hrat videohry. aby me pak napr. nezažaloval otec matky, ktera teda necha batolata u toho sedet cely dny, misto aby jim zajistovala pestry zivot.

(China: people under 18 will are allowed to play video games one hour a day between 8 PM and 9 PM on Fridays, weekends, and legal holidays.)

Studii typu "je to v pohodě" ti poslat neumím. Podle mě každej rodič se sám musí dívat, jaký následky má vedení konkrétního dítěte konkrétním směrem. Jsou nějaký skupiny, hlavně v US, který neposílají děti do školy a podporují dětský zájmy. Tam už jsou zkušenosti třeba z posledních 20 let, že děti - gameři jsou v pohodě, pokud mají k dispozici "bohatý život", nabídku různorodého vyžití... (kdyžtak googli unschooling and gaming). Tam je ale specifický, že tyto děti mají fakt hodně času na život (nechodí do školky, školy...), což může být zásadní faktor. (Oproti dítku které přijde ve 2 ze školy, pak dělá úkoly, pak hodinu hraje a už je večer. Stres z toho že vlastně nikdy nemá dost času se vyhrát.)

IMHO si to musíš prochodit a vyzkoušet za sebe

Super, pokračujme v té diskusi o ne/limitování hraní. Líbí se mi to, na co narazil DAVESADE, tedy začít u sebe (co vidí dítě u rodičů). Dyť mi ty technologie teď máme v ruce skoro pořád.

Vidím tam ještě jeden aspekt, který se tu zatím moc nezmiňuje, i když se na něj částečně dá aplikovat ta teorie zakázaného ovoce — linitování obsahu. Jsem chronický hráč, máme doma jeden iPad a na něm je her (řekl bych relativně dost kvalitních), že by jste s tím vystačili na pustém ostrově. Pro děti i pro starší. Dá se aplikovat nelimitování časem u něčeho co taky téměř nemá limit obsahový?

Vy kdo nelimitujete — máte menší dítě (3+ cca) u tabletu a na stole je teplý oběd. Vaše děti vždy poslechnou a ukončí to, aby se naobědvali? Ukončí to samy? Nikdy jste jim to nebrali? Radši ať hrají dál, když je to pro ně důležitější než oběd?

Ja bych si dovolil svou trosku do mlyna - moje deti taky hraji od cca 2-3 let, nikdy jsme jim v tom extra doma nebranili, ale vzdy jsme dbali na urcitou diverzitu jejich zajmu. Jasne, ze kdyz vidi, cemu jsou vystaveni rodice, tak k tomu ratolesti automaticky tihnou. Takze to pro mne byla spise vyzva o tom, abych svuj vlastni zivot naplnoval i necim jinym, nez jenom hrama - a v tom mi deti hodne pomohly se trochu odvazat. Urcite si myslim, ze zakazane ovoce nejlip chutna, takze nejake vyslovne zakazy pouzivame jen v krajni nouzi na straseni a uz jsou ve veku (7 a 10), kdy to staci a jsou uz dost vyspeli na to, aby s nimi byla rozumna rec.

Presto si myslim, ze deti nejsou vsechny stejne a co fungje v jedne rodine, nemusi fungovat v druhe. Pokud bych podobnou otazku ("Jak moc dovolit hry a pokud je vubec povolovat") zacal doma resit dneska, urcite bych zacal u sebe, jakozto rodice, v prve rade. Ostatni automaticky vyplyne.