Super, pokračujme v té diskusi o ne/limitování hraní. Líbí se mi to, na co narazil
DAVESADE, tedy začít u sebe (co vidí dítě u rodičů). Dyť mi ty technologie teď máme v ruce skoro pořád.
Vidím tam ještě jeden aspekt, který se tu zatím moc nezmiňuje, i když se na něj částečně dá aplikovat ta teorie zakázaného ovoce — linitování obsahu. Jsem chronický hráč, máme doma jeden iPad a na něm je her (řekl bych relativně dost kvalitních), že by jste s tím vystačili na pustém ostrově. Pro děti i pro starší. Dá se aplikovat nelimitování časem u něčeho co taky téměř nemá limit obsahový?
Vy kdo nelimitujete — máte menší dítě (3+ cca) u tabletu a na stole je teplý oběd. Vaše děti vždy poslechnou a ukončí to, aby se naobědvali? Ukončí to samy? Nikdy jste jim to nebrali? Radši ať hrají dál, když je to pro ně důležitější než oběd?