VOZKA: Tak ono zase na druhou stranu, kolik je her, co nějaký výraznější vady nemá? ;) Takový ty legendární hry, co ty chyby nemají, jsem hrál asi vesměs všechny, pokud teda spadaly do mýho oblíbenýho žánru a zase málokterou hru chci hrát znova, když mám v zásobě spoustu zajímavejch her, co jsem ještě nehrál. Takže ve výsledku spíš zkusim něco, co mě tak nějak minulo a nevypadá to špatně a mohlo by mě to třeba i bavit.
Podle hardcore fanoušků zase neni dobrý se řídit, pokud nejsi jedním z nich ;). Baldur's Gate jsem hrál a dohrál, bylo to good, ale nepatří to mezi mý top tituly. Už si to ani moc nepamatuju. Celkově v tý době bylo tolik izometrických rpg, že jsem se jich docela přejedl :)
Stříleček jsem odehrál mraky, ale i tak mi uniklo spoustu zajímavých. Teď tu mám například Soldier of Fortune, co bejvá leckde hodně zmiňovaný, tak jsem na to zvědavej.
The Elder Scrolls sérii jsem začal od Morrowindu a všechny ty díly ted vnímám nějak stejně. Jako vcelku mě to bavilo (asi víc než ty izometrický), ty díly jsem všechny dohrál, padlo tam spoustu času, ale přišlo mi to takový plochý narozdíl od oblíbenějšího Gothica. Ale zase vzhledem k tomu, že jsem tohle všechno hrál, tak zatim jsem se nějak nedostal k tomu, že bych si to dal znova a jaký to bude.
Obecně jsem asi prostě už rozmlsanej těmi novějšími hrami a když zkusím starší, tak je to spíš pain :D Hlavně často ovládání, grafika, bugy a častý pády hry.. Výjimkou je třeba Doom, kdy si sem tam střihnu nějaký starší díly a baví mě, ale od tý čtyřky nic moc.