LUSINDA: To je takové smutné dada.
Předevčírem.
Klepe tu sousedů kluk, v náručí slepicum. "Dobrý večer, ta je vaše? Byla tu v kopci", koukám klasická hybridka, jasně, za je naše, a kdyby nebyla, přepočítám je a dám vědět v hospodě jestli bude jedna navíc, haha.
Vezmu slípku do dvora, a koukám, slepicum je nějaké čudné, an chrče. Jednak asi fakt nebude naše, druhak má slepené oči, je netečné, nevšímá si psí, sípe, ze zobáku teče. Dřepí a pomalu cepení.
Léčím špalkem a lesem. Ještě že jsem ji nedala mezi hejno, co kdyby to bylo infekční.
Včera.
Kouknu večer do kurníku, přepočítám slepky, počet sedí, jen ta v koutě, tak je nějaká tichá. Přijdu blíž. Sakra. Chrče? Nechrče, protože cepení.
Léčím špalkem a lesem. Byla to nejstarší ze zombíků, nejspíš zomriela sešlostí věkem.
Ale krucinál, dostuž.