TOXICMAN: Těch historek typu málem jsem chcípl na blbost mají lidi vcelku málo, pokud se jim takové věci dějí třikrát denně, tak jsou dávno mrtví a nemůžou přispívat.

Tak asi malo lidi riskuje zivot zabavne stupidnim zpusobem...

Ja tak akorat v unoru boural, protoze jsem se domnival, ze na rovnem useku na kluzke vozovce postaci snizit rychlost na povolenou a kdyby neco, tak me z toho vytahnou ctyri kola. Jenze on ten usek nebyl dokonale rovny, a zatimco pred nim byla silnice jen mokra, stacilo vystoupat tech deset (cca metru) a najednou byl pod kolama led. A kdyz uz mate smyk se ctyrkolkou, tak je to docela dost neresitelny, takze jsem to po neuspesne snaze o brzdeni napalil do stromu... Auto hodne pocuchany (opravitelny ale jen tak tak), nicmene na mne ani skrabnuti, dokonce z vajicek, co jsem vezl, se ani jedno nerozbilo...

Stupidni? Jo, mel jsem jet pomaleji. Sebevrazedne? Trefit ten strom celne a ne pravym bokem, bylo by to minimalne na spital. Ale zabavne? Vlastne ani ne...

tady to nějak umřelo... Ba dum tss

tak zas "označený služební přechod" je cestička, která se odjakživa využívala, dokud někomu nejeblo a neřekl všem ostatním, že musí kolem celýho perónu. to člověku z malýho nádraží na vesnici nikdy nevysvětlíte, tam se chodí křížem krážem. já takhle zkracoval cestu z hl.n. v praze směrem na žižkov, tam byl taky služební přechod a chodili tudy všichni.
tohle je samozřejmě debilita, nelezu kam nevidím.

GENTIANA: No... takovejm dát plínky, dudlík a vodit za ručičku. Oni přece nic nemusí, ani dodržovat základní pravidla.

SCREWED_DEVIL: jo, to je kvalitka. Mašinfíra se klepe ještě teď.

A dojaly mě ty diskuse. Jak měli chudáčci blbečci vědět, že nemají lézt do kolejiště, proč tam dráhy nedaly nějaké varování nebo něco, kromě toho, že je tam podchod, na konci perónu cedule Vstup zakázán a přeškrtnutej pajdulák pro negramoty a nádražní rozhlas hlásí, že kolem třetího nástupiště bude projíždět vlak, dbejte své osobní bezpečnosti? Někdo by měl potrestat majitele nádraží, protože když tam není plot, tak co když tam vběhne děcko? Kdyby se ty vypatla rozhlédly, tak to pendolino je vidět na dva kilometry, ale asi byli vytížení skákáním pod courák do Třebové.

Já mám takový nůžky. Stříhal jsem nějakej tvrdej plast a pod ním byl kabel z lampičky.

JOPS - Taky mám takový štípačky.

cca 20 let zpet, v praci my v IT zapojujeme vysousec rukou v koupelne. Vezmeme klasickej napajeci PC kabel, odmerime vzdalenost. Sef rika, podrz to, skocim pro kleste, abychom ustrihli konec kabelu. Sef priklusal se stipackama a prestrihl kabel. Vazeni, to byla takova mrda, ze v celem patre vyletely pojistky, v dalce pipaly UPSky a sef na me, jsi okej? Rikam jo, v pohode, a ty? Jo jsem v pohode. My ten kabel nechali v zasuvce, kdyz jsme ho stipali... A diky bohu za ty drahe stipacky, sice tam po nasem zasahu byl vyrizly zub, ale aspon se s tim daly dobre holit draty :D :D

takze nesnazte se prestipnout kabel v zasuvce :D

CERNYRYBIZ: Když si vzpomenu, kolikrát tam jenom za těch pár let, co jsem byla poblíž, sbírali ostatky rozmetaný po okolí... brrrr!

Nedaleko nás je přejezd na kraji vsi, rychlíky tam běžně projíždějí 140+ Běžná trasa procházek je z jedný strany trati, pak tudy přejít a vrátit se zpátky po druhý straně. Tak si tam jednou čekáme u stažených závor, přijede jedno auto, za ním druhé. Vylezou řidiči, chvíli koukaj, přejede jeden vlak, závory furt dole. Kouknou na sebe a jeden prohlásí: "nastup, nejdřív podržím závoru já tobě, přejedeš a pak se vystřídáme". Tak jsem šťouchla do manžela se slovy: "Hele, uvidíme masakr v přímým přenosu". Pánové se zarazili a v tu chvíli kolem prosvištěl rychlík...

GENTIANA - ten jistič byl asi takhle velikej (od jinýho výrobce) a dole z něj trčely obnažený konce tý měděný pásoviny s profilem 4x7,5 mm:

Jsem si vzpomnel na historku ne a priori moji (a i po tech letech si stojim za tim, ze ja nebyl tim blbcem), lec s moji ucasti a s potencialem rodinneho hattricku.

Cele to zaclo zcela nevinne - od babicky jsme jako deti jezdili ze stanice Kolin-zastavka. Dnes uz je tam par let nadjezd, mozna deset, ale za nas tam byl normalni prejezd se zavorama. A pri kazde ceste nas maminka na zavory upozornovala, ze muzem jit jen kdyz jsou nahore a necinkaj. Takze kdyz jsme zatocili kolem zidky cestou od domova duchodcu (babicka bydlela kousek od nej, ne v nem), bud jsme videli, ze jsou zavory nahore a sli jsme, nebo jsme slyseli, ze cinkaji a cekali az projede vlak.

Onoho dne - bylo mi asi tak sedm, brachovi ctyri - jsme sli jako normalne. Jenze zavory byly dole uz ve chvili, kdy jsme zahybali kolem rohu. A bracha byl sice uz dost velky, aby se nevodil neustale za ruku, ale zas dost maly, aby pod tou zavorou prosel i pod sklopenou, aniz by si ji vsiml.

Coz udelal. A ted - zavory uz byly dole aspon minutu, prijez vlaku byl evidentne velmi blizko. Bracha presel koleje, pak se ohlidnul po nas - a kdyz videl, ze my dva stojime za zavorou, rozcupital se zpatky.
Prvni zatroubeni, vlak je u skladu a masinfira rychliku z dalky vidi dite na kolejich. Mama rve "Stuj!" . Bracha si to nevylozi jako "vrat se a zustan na druhe strane" ale fakt stoji. V tu chvili vybiham ja, nadzvedavam zavoru, pet kroku, chytam brachu, a bezim s nim az k zabradli druhyho konce nastupiste. Druhy zatroubeni, otacime se - vlak vjizdi na prejezd, pres kterej prave bezi nase maminka. Ten vlak nejel "moc rychle" , ale takovych padesat urcite a nemohl by zastavit ani nahodou. Stihla to tak tak, vlak ji minul asi o pul metru, rozplacla se na betonu nastupiste a rozbila si koleno.

V soku pak byla jeste pul hodiny potom, co jsme vystoupili v Praze. A nechtela si nechat vysvetlit, ze ja to prece uz vyresil, a bylo zbytecny, aby se pod vlak vrhala i ona...