• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CERNYRYBIZSebevražedná blbost
    Historky o příhodách zapřičiněných mládím, intoxikací nebo hloupostí, jež nenaplnily svůj tragický potenciál. Aneb jak nejstupidněji jste si ublížili?
    rozbalit záhlaví
    GENTIANA
    GENTIANA --- ---
    SCREWED_DEVIL: A kde byl ten toroid?
    SCREWED_DEVIL
    SCREWED_DEVIL --- ---
    GENTIANA - ten jistič byl asi takhle velikej (od jinýho výrobce) a dole z něj trčely obnažený konce tý měděný pásoviny s profilem 4x7,5 mm:

    CERNYRYBIZ
    CERNYRYBIZ --- ---
    Jsem si vzpomnel na historku ne a priori moji (a i po tech letech si stojim za tim, ze ja nebyl tim blbcem), lec s moji ucasti a s potencialem rodinneho hattricku.

    Cele to zaclo zcela nevinne - od babicky jsme jako deti jezdili ze stanice Kolin-zastavka. Dnes uz je tam par let nadjezd, mozna deset, ale za nas tam byl normalni prejezd se zavorama. A pri kazde ceste nas maminka na zavory upozornovala, ze muzem jit jen kdyz jsou nahore a necinkaj. Takze kdyz jsme zatocili kolem zidky cestou od domova duchodcu (babicka bydlela kousek od nej, ne v nem), bud jsme videli, ze jsou zavory nahore a sli jsme, nebo jsme slyseli, ze cinkaji a cekali az projede vlak.

    Onoho dne - bylo mi asi tak sedm, brachovi ctyri - jsme sli jako normalne. Jenze zavory byly dole uz ve chvili, kdy jsme zahybali kolem rohu. A bracha byl sice uz dost velky, aby se nevodil neustale za ruku, ale zas dost maly, aby pod tou zavorou prosel i pod sklopenou, aniz by si ji vsiml.

    Coz udelal. A ted - zavory uz byly dole aspon minutu, prijez vlaku byl evidentne velmi blizko. Bracha presel koleje, pak se ohlidnul po nas - a kdyz videl, ze my dva stojime za zavorou, rozcupital se zpatky.
    Prvni zatroubeni, vlak je u skladu a masinfira rychliku z dalky vidi dite na kolejich. Mama rve "Stuj!" . Bracha si to nevylozi jako "vrat se a zustan na druhe strane" ale fakt stoji. V tu chvili vybiham ja, nadzvedavam zavoru, pet kroku, chytam brachu, a bezim s nim az k zabradli druhyho konce nastupiste. Druhy zatroubeni, otacime se - vlak vjizdi na prejezd, pres kterej prave bezi nase maminka. Ten vlak nejel "moc rychle" , ale takovych padesat urcite a nemohl by zastavit ani nahodou. Stihla to tak tak, vlak ji minul asi o pul metru, rozplacla se na betonu nastupiste a rozbila si koleno.

    V soku pak byla jeste pul hodiny potom, co jsme vystoupili v Praze. A nechtela si nechat vysvetlit, ze ja to prece uz vyresil, a bylo zbytecny, aby se pod vlak vrhala i ona...
    GENTIANA
    GENTIANA --- ---
    SCREWED_DEVIL: k tomuhle bych asi potřebovala infografiku.
    TOXICMAN
    TOXICMAN --- ---
    Já jsem jako malé zvědavé dítko rozebral hračku - sanitku a majáček měl takové krásné 2 drátky. Z baterií to už sotva něco dělalo, tak jsem se jal otestovat napájení ze zásuvky. Majáček se sice nerozzářil, ale drátky ano a následně se odpařili, já naštěstí nikoliv :D
    GANDHI
    GANDHI --- ---
    ja jsem takhle coby malej harant strcil do zasuvky dlouhou pinzetu - pekne kazdou nozku do jedny dirky - slupku jsem taky dostal peknou a pinzeta se pritavila do zasuvky:p
    SCREWED_DEVIL
    SCREWED_DEVIL --- ---
    Eště jsem si vzpomněl na jednu elektrickou - byla to moje první šlupka, mi mohlo bejt kolem tří let...

    Zejména my starší možná pamatujeme takovou plechovou skákací žábu na klíček... No a já jsem jednou vrazil ten klíček do zásuvky. Nejspíš mě zachránilo asi to, že jsem tim štrejchnul o zemnící kolík. Rána to byla taková, že jsem přeletěl přes celou místnost a koupil to zezadu o zeď... No a měl jsem popálenou ruku. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Od tý doby jsem si hrábnul na 220 mockrát. Možná asi proto jsem se stal elektrotechnikem, i když jsem původně chtél dělat něco jinýho, nicméně i tam se elektrika nemálo vyskytuje, dokonce VN.
    SCREWED_DEVIL
    SCREWED_DEVIL --- ---
    Jo zapomněl bych... Ten metr už pak nešel rozmotat ani srolovat.
    SCREWED_DEVIL
    SCREWED_DEVIL --- ---
    A co elektrický zkraty ? - Jedna storka už trochu letitá:

    Šéf mi nařídil, abych vzal metr a změřil toroid, kterej obepínal pásovinu 4×250 mm2... Pásovina sice byla izolována, ake o několik málo cm vejš se nacházel hlavní jistič.

    Měrim... hlásím... pustím metr... ten se srolovává... A štrejchne akorát mezi dvě fáze. BUUUM !!!

    10 minut slepej a 5 minut hluchej.
    H3AD3AD
    H3AD3AD --- ---
    NA_PYCZU: ja jsem profukoval zanesenej horak zhasnuty karmy stlacenym vzduchem, kterej je asi spis kyslik, nez cokoliv jinyho...na obalu se pise "mimoradne horlavy aerosol" ))) parkrat jsem to pak normalne profouknul pusou a po par minutach jsem si blahove myslel, ze uz to vsechno asi bude pryc a ze to zkusim zahnout. no, nebylo.
    MOIRAIN
    MOIRAIN --- ---
    K plynové troubě.
    Není to moje historka, leč matky a jejích tří bratrů. Je hodně letitá.
    Strýcové jsou ročníky předválečné a těsně poválečné, matka tak nějak mezi nimi.
    Takže strýčkové ve věku patrně nějak pubertálním někde našli patrony a vymejšleli blbiny. Takže co třeba udělá patrona v zapnuté plynové troubě. Tak je tam hodili a matka se zrovna vyskytla u následků.
    Odmítala v plynové troubě cokoli péct. Když jsme bydleli s babi, tak ji musela zapínat babka, nebo jeden z pachatelů výbuchu, který s náma nějakou dobu bydlel. Když jsme se odstěhovali na sídliště, tak se peklo v remoskách, včetně štrůdlu a vánočního cukroví, to se teda ještě peklo u sousedů, se kterýma jsme kamarádili, kteří měli troubu elektrickou, jestli ze známosti dostali kombinovaný sporák nebo si ho rovnou zvládli koupit, to netuším.
    LOVE_DALI
    LOVE_DALI --- ---
    VOIKUKKA: S tím plynem :D.
    Měli jsme v paneláku plynovej kotel. V kotelně, co byla vlastně místnost přístupná z chodby na patře.
    Jednou takhle myla máma nádobí a nějak jí netekla teplá voda. Tak mě poslala se podívat na kotel.
    Vlezu do kotelny, kotel celej hoří a je do ruda rozpálenej.
    V klidu se otáčím, jdu domů a do kuchyně za mámou že "kotel je nějakej divnej".
    Máma vypla vodu, šla se podívat do kotelny. Výkřik, bušení na dveře sousedovi. Ten obratem vypíná plyn.
    Tohle by asi klidně vzalo celou bytovku :)
    VOIKUKKA
    VOIKUKKA --- ---
    Myslím že největší blbost byla, když jsem chtěla dobrovolně zažít bouřku v Alpách. Nevím co bylo horší zda být na vrcholu, nebo pak běžet lesem, kde každou chvíli spadnul strom přes cestu. Říkala jsem si, že tohle už nechci zažít, ale v Tatrách jsem ji chytila nedobrovolně podruhé.
    VOIKUKKA
    VOIKUKKA --- ---
    CERNYRYBIZ: jo Salza mohla být taky klidně moje konečná. Peřej jsem si dala hlavou po šutrech. Naštěstí nebyla dlouhá a tak to jen bolelo a odnesla to ruka, takže jsem to po 20 km musela zabalit a nezvládla dojet.
    GENTIANA
    GENTIANA --- ---
    NA_PYCZU: tak já teda vyráběla ohňostroje, kde nejhorší incident byl zásah rachejtlí do sousedova dřevníku (bez požáru a dalších efektów specijalnych)... ale plyn je plyn. Moje máti to nejméně jednou od té trouby schytala dost hrozně, puchýře až po loket a tak - a opravit, no, jistě, na OPBH visela žádost a nedělo se nic, protože sporák patřil k paneláku.
    Pak jsme se stěhovali, to už v devadesátejch, a máti trvala na plně elektrifikované kuchyni. Já sice měla poradní hlas, jestli vůbec, ale plynových trub se bojím dodnes. Teda, s jedinou výjimkou, když jsem bydlela v Itálii, tak tam byla naprosto epesní plynová trouba, do které nebylo potřeba strkat ruku se sirkou a ještě výborně pekla, ale ausgerechnet v Itálii bych se plynu bála taky, protože zemětřesení.
    NA_PYCZU
    NA_PYCZU --- ---
    GENTIANA: Já sem posera a od malička se bojim ohně (nikdy sem nebyla dítě, co si hrálo se sirkama nebo práskalo petardy) a ostrých věcí (nebezpečí jsem viděla i ve skládací rybičce, co jsem fasovala na houby), nevim, kde se ve mě tyhle strachy vzaly, ale moje mamka, která má snad ruce z azbestu se taky bála zapalovat naši starou plynovou troubu🙌
    GENTIANA
    GENTIANA --- ---
    NA_PYCZU: my meli nejakou suboptimalne fungujici plynovou troubu, ktera si obcas uvnitr skladovala plyn. A pak chtel clovek pect a vylitla na nej ohniva koule. To je jeden ze dvou duvodu, proc se bojim spalebin a jediny duvod, proc se bojim plynu; detske zazitky jsou silne.
    LOVE_DALI
    LOVE_DALI --- ---
    CERNYRYBIZ: Mírně odbočím. Dělal jsem školu, kde bylo celkem dost nevidomejch.

    Tak taková ta klasická debata na téma jak k tomu přišli?
    Jedna holčina hrála v lese na babu a házeli po sobě šišky.
    Jednomu klukovi se říkalo chemik (prsty fuč a zbytky zraku).
    Mno a "měl jsem kamaráda, co takhle jednou blil a praskla mu žilka" - nj "žilka to je svině".
    Všechny podobné debaty se nesly s takovou lehkostí jako kdyby šlo prachsprostou, každodenní věc.. :)
    CERNYRYBIZ
    CERNYRYBIZ --- ---
    Vodíkový balónek si pamatuju taky. Jenže mně bylo možná pět, určitě jsem ještě nechodil do školy. Líbilo se mi koukat se skrz něj na svět, hlavně na světla, tak jsem s ním - a s očima doširoka otevřenýma - napochodoval ke svíčce, no a pak to bouchlo. Svíčka sfouknutá, já přechodně oslepenej, ohořelý vlasy, řasy, obočí... přesně jak popisuješ.

    A ještě z těch dětských (a někdo už ji četl), někdy taky cca v šesti letech jsem lezl na štafle, přistavené u višně u babičky na zahradě. Štafle to byly asi třímetrové, co by se asi mohlo stát... Stalo se to, že zafoukal vítr, větev višně mě vzala přes obličej a já se i se štaflema zřítil po zádech na zem. Naštěstí ale do kyprého jahodového záhonu, a až na leknutí a vyraženej dech se mi nestalo vůbec nic.

    Blbosti samozřejmě člověk dělá hlavně v pubertě, a ideálně kvůli holce. Když mi bylo patnáct, na jednu pohlednou dívčinu jsem zkoušel dělat dojem lezením na strom u libockého rybníka - myslím, že je to vrba, ale nejsem si jistý. Každopádně, dělala si ze mě legraci, že se bojím výšek, tak jsme spolu lezli na strom a já "prostě musel" vylézt výš. Ona to vzdala ve výšce asi tak šest - sedm metrů, prostě ve čtvrtém patře větví, já vylezl až do pátého. K čemuž jsem musel
    - postavit se na větvi, jen opřený o kmen stromu, na špičky
    - přechytnout se rukama na větev nad sebou a rychle se přitáhnout kvůli rovnováze
    Nahoru to šlo... Ovšem cesta dolů, když milá slečna uznala, že "se teda nebojím" byla úplně jiná pohádka. Zkuste si z větve se spustit na napřažené ruce a nataženýma špičkama nohou hledat větev, na kterou si máte stoupnout jako na kladinu, a pak se pustit a z téhle větve nespadnout, aniž byste se čehokoliv drželi, to vše s vědomím, že když došlápnete špatně, neudržíte rovnováhu, nebo vám to bude trvat moc dlouho a ruce povolí, tak letíte dolů - šest, sedm, možná osm metrů...
    Jak vidno z toho, že to sem píšu, nespadnul jsem, dodnes nechápu jak. Nicméně když jsem se dostal na zem, nutně jsem potřeboval uklidnit - a slečna přiskočila, ne s polibky (ve které jsem tak trochu doufal), ale s cigaretami. Každý jsme tenkrát stáhli tři, vlastně tahle příhoda asi hrála významnou roli v tom, že jsem se naučil kouřit - a kouření, technicky vzato, je vlastně taky blbost, a taky sebevražedná.
    DOCKINEZ
    DOCKINEZ --- ---
    Další prima událost se odehrála, když jsem se v hodině chemie naučil, že chlor lze vyrábět ze solného roztoku elektrolýzou. Jsem v zásadě důvěřivý člověk, ale zároveň platí, že nejoblíbenějším způsobem poznávání okolní reality je experiment.

    Doma se zrovna uprázdnilo místo po chcíplým křečkovi, tak jsem do čistýho terária nanosil vodu, nasypal pár kilo soli a míchal. Když se roztok zdál jakž takž, připojil jsem dráty od anodovýho zdroje, bratru 380 V stejnosměrných, a zdroj zapnul.

    Kupodivu nedošlo k vyražení jističů, ale nad hladinou se začalo čmoudit a v baráku to zavonělo jako ve sprchách komunistických městských lázní. Za chvíli už to přestala bejt prdel a měl jsem co dělat, abych se tím hnusem dostal k vypínači a následně otevřel okna a celej barák vyvětral.

    Ale stejně to v pokojíčku ještě druhej den smrdělo jak v prvoválečných zákopech.
    DOCKINEZ
    DOCKINEZ --- ---
    Tak na tohle s dovolením vkusně navážu historkou, která se stala někdy v roce 1986, když jsem chodil do třetí třídy.

    Z kolotočů jsme si dotáhli lítací plněnej balonek. Po pár hodinách hraní s balonkem mne v záchvatu sebevražedné blbosti™ napadlo poručit o rok mladšímu bratrovi, ať balonek podrží za šňůrku. Já pak vzal do rukou jiskřicí pistolku Star, což byla hračka, u které stisknutí spouště vedlo k tvorbě jisker v ústí "hlavně".

    Technická poznámka - balonek byl plněný vodíkem. A vodík je tak trochu kurva, protože jeho molekuly jsou malé a poměrně snadno pronikají materiálem. I gumovými stěnami balonku.

    Nu, milou pistolku jsem přiblížil ke stěnám balonku a stiskl spoušť.

    Dopadlo to jak muselo. Vodík procházející stěnami tvořil v blízkosti stěn s kyslíkem třaskavou směs. Jiskřička z pistolky víc než stačila.

    Ozvalo se krátké štěknutí a před očima mi vykvetl efektní fireball. Mně spálil obočí a kus čela, bratrovi pak hlavně kůži na ruce, kterou držel šňůrku od balonku.

    Hrozně jsme se lekli a začali bulet. Lekli se i rodiče. Otec byl u nás v pokoji během pár sekund. Vida tu scenérii, nijak se nerozmýšlel a preventivně nás ještě oba seřezal.

    A to je konec.

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam