Od dětství miluji vůni citrusových plodů. Říká se, že nostalgie zvyšuje optimismus a já tady teď sladce vzpomínám, jak jsem hrdě sušila a následně nosila usušenou pomeranč kůru do školního sběru (do teď vlastně nemám páru, k čemu ten sběr byl a co se s kůrou dál dělalo).
Vůně mandarinek, pomeranče, limetky, citronů je pro mě jako balzám na duši ;)

Navrhuji téma:
Citrusové ovoce a zátiší
Foto je ilustrační ;)

Zvuk za oknem :-]

Hráč na sklenice :)

Na loňském Garagefestu byl nějaký zvuk :-).

na "zvuk" se mi vybaví jen jedna fotka - ráno v poušti, desítky kilometrů od jakékoliv civilizace - takové ticho, že člověku praskají ušní bubínky - není slyšet NIC - ani šumění stromů, ani klapot vlaku, hluk letadel, vrzající vrátka, auta, štěkot psa - prostě NIC... a do toho se ozvalo vrčení, strašně hlasité, takže jsem začala koukat po tom letadle nebo stroji, který tady na konci světa, vydává takový hluk... nakonec viník přistál a ještě zapózoval - než se vydal na další velmi hlučný let... nevím, jestli si dokážete představit takové ticho, že v něm let kolibříka působí jak nálet stíhačky... ale pro mě to byl nejzajímavější zvukový efekt, který jsem kdy zažila...

Očistec...

Oukeej, Dík… Co třeba téma: Zvuk? Bavila by mě fotka, na kterou když se podíváš, tak tu scénu prostě okamžitě i „uslyšíš“ :)

KRISKA: Ja jednu dobu fotil takovej projekt, kde jsem zastavoval zensky na ulici a fotil je primo na tom miste s odhalenejma prsama, ty fotky mely dobrou intenzitu. V cesku to fungovalo tak u osmi z deseti, ve Svycarsku to bylo zhruba naopak, ty mentality nejsou uplne stejny. Obycejnej portret mi neodmitl snad nikdy nikdo.

U techhle veci jde jenom o to proste zkusit a umet ty osobe vysvetlit proc to delam.

PHOW_SAATCH: Saki! Od toho mam taky portret :-)

A co se týče portrétu... mam jednoho takovýho kamaráda.... :)

gallery-wet-plate – Fotograf na plech
https://www.fotografnaplech.cz/gallery-wet-plate/

BLOWUP: s mobilem/digi foťákem je to podobný jako s dynamitem... ten byl určenej pro odstřelování kamene v lomech a všichni víme, jak to dopadá, když se dostane, kam nemá... s rostoucí kvalitou technologií mi přijde, že dochází k úpadku kvality samotnýho řemesla, foti můžeš každej blbec, kterej fotí sotva deset minut, ví o tom kulový, ale sebevědomí má na rozdávání... dřív to bylo jiný, tvůrčí proces byl složitější, člověk se musel daleko víc učit, aby z něj něco rozumnýho vypadlo, a zveřejňoval jen to, co mu přišlo opravdu dobrý... dneska je to o tom hlavně bejt vidět a slyšet a pro vteřinu slávy agresivně přeřvat okolní dav... chyběj mi devadesátý léta, kdy to mělo trochu jinou úroveň, lidem šlo víc o podstatu a ne o vlastní ego... ale to se dneska už docel blbě vysvětluje, jako civilizace míříme do propasti... ale i v propasti se dá sem tam najít skrytej drahokam, jenom člověk musí hledat :)