GHOSTDOGG: ja bych s vetsinou toho co pises souhlasil, ale asi ne se vsim. Ty moderni lepidla skutecne maji velikou pevnost - pokud jsou optimalne pouzity. To znamena ze lepej podelny vlakna a jsou natesno stlaceny. Pokud tohle neni splneny, tak ta pevnost rychle klesa. U dlabu to znamena, ze by presto mel bejt udelanej natesno. Pokud se nasucho vikla, bude to s lepidlem sice drzet, ale otazka je jak dlouho. Drevo v masivni podobe pracuje, navic pokud jde o spojeni ktery je dynamicky namahany je to jiny nez u neceho co proste je zatizeny statickou silou.
Anyway, proto jsem se ptal, co presne od truhlariny kdo ocekava. Ta paleta je siroka a nekdo kdo vlastne potrebuje jenom o trochu lepsi IKEA standard ale „na miru“ by se v podstate s truhlarskejma spojema nemusel trapit a spis to cely sroubovat treba pocket holes. To ted nemyslim nijak despektivne, spis pragmaticky.
Imho jedna z nejdulezitejsich vlastnosti u truhlariny (a mozna u remesla obecne) je trpelivost. Samozrejme muzu neco pomoci vhodnyho stroje dramaticky urychlit - kdo z vas zna videa s rucnima nastrojema od Dominik Ricker, kde treba asi hodinu ryobou reze nejakou kladu podelne na prkno ten vi co mam na mysli - ale pokud tou cinnosti nemusim vydelavat na svy zivobyti, tak preci neni duvod se stressovat. Pro me a nejspis pro velkou vetsinu lidi ktery maj truhlarinu jako hobby nejde jenom o vysledek, ale i o ten samotnej proces, o pocit z dobre udelany prace. Delat neco „na prase“ by pro me osobne byla ztrata casu, protoze bych se o to podstatny co mi u toho dela radost pripravil, a zustala by jenom obtizna povinnost.
Me by zajimalo, co k truhlarine privedlo vas ostatni a jak to vidite vy.