OMNISLASH: DD2 je komplexní RPGčko, takže pokud se někde bojíš nějakého zlobra, prostě ho obíháš a expíš na menších nepřátelích. S klasickým RPG má společné to, že se otevřením inventáře pauzne hra a ty si mužeš klidně vypít elixíry.
Nejde ti zlobr na levelu 12? Tak jdi explodovat a na 18 už půjde rychle. Jo, ta hra sice neukazuje všude čísílka, ale jsou to normální RPG tabulky.
je to lepší než Kingdom Come, kde ale jsi taky mohl prostě se někde vycvičit a pak všechnu ubít pár ranami. Stejně tak to jde v Elden Ringu, kde ovšem stále je to o tvém skilu. No ale v DD díky systému pawnů a jejich učení, si můžeš z nich vytvořit útočící letku a ty sám můžeš fungovat jako podpora. Tam ti to potom dává strašně moc kombinací buildů a to nejen tvé postavy, i družiny, že si každý najde ten svůj. Myslím, že ID Lojza to jel za 4 mágy a ano, na začátku byl opatrný, ale z jeho party bylo něco jako postupující tornádo, napříč celou hrou a zabýval se pak hlavně managementem lektvarů.
autosave a quicksave. Zde máš pevný základní save v hospodách a svých domech. V KC byla sejvovice, zde se platí za hospodu.
JInak ale kdykoli kdy nejsi v boji, máš možnost si udělat svůj sejv. Před zlobrem, úkolem, čímkoli, kdekoli. Nebo si poplníš pár questů kolem pawnů (vybereš si podle jejich úkolu, kde odměna je wokestoun a kdybys náhodou v boji umřel, použiješ wokestoun. Jo, zde je cest několik.
Dark souls jsou podlé, občas ti dávají do cesty nepřátele s hodně HP. To ale v elden ringu muselo pryč, a proto lidi jako já si ho vychvalují, lidi co prostě mají skill a seděl jim DS zase ER hanobí. No a DD je těžká pro ty, kdo odmítají být trpěliví a hrát skutečné RPG. Já si dal pár expedic kolem měst a odhalení mapy a zbraní u obchodníků, a před minotaury zdrhal. Až jsem se naučil na běžných tajtrdlících, šel jsem na minotaura a hledal jeho slabiny. Teď už vím co mu vadí a sundávám je s klidem a to mám level cca 25. Jo, je tu víc taktiky a máš deset způsobů, jak někoho sundat. A stejně tak vždy existuje i nějaký jiný způsob jak plnit i některé úkoly. Někdy ti to vykecají pawni, že už to viděli u někoho jinýho a nahodí hinty, jak to řešili.
DD ale není podlé, je to právě koncept skutečnýho RPG, které ti dává více možností, jak věci řešit. Je to ale současně i hodně originální a svoje, což může (a taky že jo) vadit hodně lidem, kteří jsou zvyklí na nějaký szandard mainstreamu a na to, že vlastně hra je souboj s vývojářem. To tady není, tady je autor hry tvůj kamarád. Je to překvapivě koncept, kterej hodně lidí plete.
DD je konceptem vlastně skutečně to, co býval Dungeons & Dragons a opravdu hrou na hrdiny.
Nejhorší co se ti může stát, že se ti pokazí ten tvůj lehký save, quicksave a budeš se muset vracet do save v hospodě.
//ano, v DD2 i jedničce jsou i souboje na desítky minut, ale já to třeba miluju. Nicméně jsou cesty, jak to zkrátit a každého hráče vždy potěší, že na to přišel a už to tu i padlo. Například u kouzel – začneš kouzlit a pawn začne kouzlit taky, a vaše kouzla se spojí a sejmou i obří wyvernu na tři rány. U velkých nepřátel není na škodu mít něco, co je shodí na zem, nebo někoho, třeba některou třídu thiefa, co má takovou kotvičku.
Úplně prapůvodně jsem si dal DD jedničku normálně na klávesnici a jde to v pohodě. Ale vlastně vzhledem k hromadě různých útoků – je to taky třeba se naučit, jednodušší je to fakt na tom gamepadu. Náročnost učení je vlastně stejná, ale pokud ti gamepad nejde, klávesnice s myší je v pohodě. Je to jedna z mála japonských her, kde K+M je udělaná vlastně dost dobře.