PESTRYPAPOUSEK: U mě asi záleží jak kdy. Dovedu si užít i menší skupinu lidí když je program klidnějšího charakteru v rozumném rozsahu. Třeba tuhle jsme byli u přátel a celé se to neslo v kulinářském duchu. Tak jsme vařili, ochutnávali kafíčka, hráli jednoduché společenské hry a povídali si a to bylo v pohodě. Ale byl to taky jeden večer. Něco jiného by bylo kdyby to bylo víc dnů. Tam pak potřebuju promlky. Třeba se na hodinku někam stáhnout nadechnout. x) Jeden na jednoho je samozřejmě super, když to je někdo s kým si člověk má hodně co říct. Naopak pokud si nemá co říct, tak to může být větší utrpení než když je tam víc lidí. Ale když je víc lidí a není tam nosné téma, tak pak už kolikrát si říkám WTF jsem tam dělal.
Přijde mi, že co se týče přátel jsem hodně vybíravý. Že potřebuju aby mě ti lidi bavili a něco mi to dávalo. A úplně nejlepší je najít si ty se kterýma se člověk může sdílet naplno. To je povznášející bych řekl. Ale to se mi už hodně dlouho nestalo. Přátelství bývají, bohužel, pomíjívá.