já ofiko začala němčinou, kterou teda tak nějak umím, ale nepoužívám a už asi patnáctkrát jsem začala od začátku, protože nemám jistotu v pádech (JE to trapné, protože většinu té gramatické nadstavby umím, ale furt se zasekávám na tom, jestli je mit dem Hund nebo mit den Hund - mit dem, ale musím se zamyslet). a ruština byla "abych se naučila azbuku", ale chytla mě a postupně jsem dělala čím dál tím míň němčiny a víc ruštiny a asi po dvou měsících už jen ruštinu, protože mě baví ten pokrok.

včera jsem mimochodem přečetla celej ruskej komentář na youtube! Pravda, bylo to něco jako "video je pozitivní a cool, dobře odvedená práce!", ale potěšilo, že i když mám pocit, že na duolingu poznávám slova podle "obrazce", tak se mi ten obrazec fixuje a když vidím "Отлично", tak mi naskakuje jak "otlično", tak "skvěle", aniž bych reálně louskala bukvy.

QUANTI: Já se taky musím krotit a dávám si to spíš po dvou třech týdnech, ty změny :))

QUANTI: jj, nužno

(já se fakt zblázním, ale od doby, co jsem zjistila, že na prodloužení řady stačí denně lekce jen v jednom jazyce, mám neustále chuť si přidávat, takže bych nejradši ještě ruštinu a francouzštinu a italštinu a španělštinu... a pak už by mi definitivně hráblo)

Jen me trochu zneklidnuje, ze hned nasledujici veta byla tato:

Dvacet lekci jsem si musela počkat, ale konecne umim tu nejvic praktickou a dulezitou otázku!

Vzdor ruznym dovolenym mimo signal😎

Vi moje duolingo neco, co ja ne?

ELISEBBAH: To nevím, uvidíme do budoucna. Tenhle obrázek mi jednou lekcí už proběhl, ale bylo tam něco o placení kreditkou (nic o kočkách). Tentokrát to má tematický i ten text. Budu napjatě sledovat, co dalšího kočka podnikne.

VIDA: To už je ale pozdě bycha honit.

QUANTI: Krok za krokem. Na pumpě brali koruny, v rádiu hrála Hanka Zagorová... I když to ny mohlo bejt o sto let pozdějc taky.

A abych jen nekecala. Duolingo dává dobré rady:

VIDA: A jak se kontroluje časová realita? 😅

SARGO: Přesně, příjemně mě to překvapilo. Myslela sem, že je to tak na den a ejhle. Jinak Duolingem nepostižené okolí si trochu klepalo na čelo, že jdu na terapii tmou a řeším hlavně svoji řadu... Tomu nerozuměj, že jo. A to sem jim ani neříkala, že to byla jedna z prvních věcí, co sem po východu ven kontrolovala. Úplně první bylo, jestli sem ve stejný časový realitě, kterou sem opustila. Just in case.