Occamova břitva velí sáhnout po nejprostším vysvětlení: místní politici léta hájili jen své úzce osobní zájmy nebo se omezovali pouze na nutnou údržbu a rozšiřování parkovacích ploch. Z nedostatku znalostí se totiž domnívali, že právě to je klíčem ke zdravému a spokojenému městu.

Blýská se tedy alespoň nyní na lepší časy? Nikoliv. Dále musíme vést absurdní dojmologické debaty, že prý úbytek obyvatel centra je zapříčiněn nedostatkem parkování — navzdory datům, navzdory historické skutečnosti — a o každé jedno parkovací místo se svádí lítý boj. Není snadné dostat se z klece „motonormativity“, která otupuje náš úsudek ve prospěch individuální automobilové dopravy, takže potom nevnímáme její negativní dopady v plné vážnosti. Je to jako se zbavit těžké závislosti na návykové látce. Donekonečna politikům odpuštět s vysvětlením, že oni nevědí, co činí, nejde.

V řadě evropských metropolí už dávno pochopili, že má smysl centra chránit a zušlechťovat a tím je zachraňovat pro běžný život. Kdy se i u nás dají věci do pohybu, je zatím stále ve hvězdách. Jakmile ale získá zájem lidí o zdravější a férovější město dostatečnou podporu, bude třeba veškeré zpoždění dohánět mílovými kroky.