Že mě moji přátelé vidí.
Že se mě ptají, jestli mi můžou nějak pomoct. Že někteří z nich vědí, jak mi pomoct, a tak prostě řeknou "chceš se potkat?". Že jiní vylezou z postýlky, převlíknou se z pyžámka, a přijedou za mnou pozdě večer a existují se mnou do tří ráno, protože vědí, že nejsem ok.
Mám fantastický přátele.