Jsem někde četla, že je dobré komunikovat s lidmi způsobem, který je jim blízký. Paní se psem na volno, kterou jsem těsně za cedulí poprosila, jestli by mu fakt dala vodítko, a chtěla jsem jí pár slovy vysvětlit proč, mi řekla, že ji to nezajímá, a pak si zacpala uši a začala si zpívat, tak jsem s ní srovnala krok a vysvětlovala mnohem více slovy, zatímco jsem ji doprovázela až k poslední ceduli daleko na druhé straně, a tam jsem se zastavila a fascinovaně za ní hleděla, jak šla a s rukama na uších si zpívala dál. Miluju tenhle svět. A vůbec se nedivím, že nás žádní mimozemšťani nekontaktovali.