včera večer kámoš, básník, který zároveň pracuje v knihovně, povídá:
Hele tuhle přišel kluk a že by si chtěl půjčit knihu Nové pověsti(jeho sbírka), tak koukám a říkám, že je půjčená, a jdu se podívat kdo jí má půjčenou a ty vole já...
Jenže nejhorší je, že já jí nemůžu nikde najít...
Já věděla, že se to jednou bude hodit a při křtu jich kopila víc. Takže jsme se domluvili, že mu prodám jeho vlastní knížku, aby jí mohl vrátit do knihovny, protože on už žádné nemá(proto si jí půjčil z knihovny)..)))
Říkajíc to u toho, kdy nechával kolovat svojí novotinu (taktéž vypůjčenou z knihovny, kde pracuje)..