vždycky, když uklízím nejhornější poličku v knihovně, tu, kde jsou uložené staré (a možná ještě použitelné) vysokoškolské učebnice, vykouknou tam na mě strojírenské učebnice a sešity mého pradědečka Metoděje. Ty už teda použitelné nejsou, ale řeknu vám, ten chlap uměl psát!
a vždycky se mi úplně zavaří mozek, když se pokouším představit si stařečka (tak se mu říkalo), kterýho znám jen z fotek jako úctyhodného osmdesátiletého pána, jako patnáctiletý ucho, které v roce 1906 začíná v září prvním zápisem Dmychadla (dvakrát podtrženo)
Jsou stroje, jimiž dopravuje se z jednoho místa na druhé vzduch nebo plyny vůbec.