Potesil me clanek od Sergeje Gerasimova. Pro rozumbrady typu Sitha nebo Nellas: postnul bych ho do fora ktere se podobnymi tematy zabyva, ale tam psat nesmim, protoze jsem tam kdysi napsal neco strasneho a neodpustitelneho, coz je naprosto v poradku. Ale treba ten clanek nekoho taky potesi tak ho dam sem:

Je na čase nazvat věci pravými jmény: Ukrajina tuto válku nemůže prohrát

Mrazivá zima se chýlí ke konci a fronta na Ukrajině se dává do pohybu. Díky převaze v oblasti dronů pronikají kyjevské jednotky hluboko do rusky okupovaného území. Spisovatel Sergej Gerasimov je optimistický – ale není sám.

Všem nám se říká, že bychom se měli snažit udělat z Ukrajiny ocelového dikobraza.

Teoreticky je to nepochybně působivá představa – ale když vzpomínám na mírový Charkov před válkou, na dávno minulé časy, vybaví se mi spíš něco jako velký plyšový lev. Přátelský, mírný, ale s bdělýma a chytrýma očima. Není to příjemná představa, že bych měl strávit zbytek života na bodlinách ocelového dikobraza – dikobraza, na kterém každý den okusuje obrovský, zmrzačený medvěd. Medvěd, který se v zuřivosti už vůbec nebojí bolesti.

Tady jsou nejostřejší bodliny ocelového dikobraza. Některé teprve nedávno vyrostly:

Je tu FP-2, nový ukrajinský dron pro útoky na střední vzdálenost. FP-2 je něco jako létající Himars, jen lepší. Konečně už nemusíme pokaždé prosit o povolení, abychom mohli zasáhnout tam, kde je to nutné. A rakety Himars nemohou létat v rojích.

Dále je tu FP-5 – raketa středního doletu Flamingo, která konečně vzlétá, i když později, než bylo slíbeno. Funguje lépe, než se slibovalo. Je výkonná, účinná a přesná. Rozmetá tlusté betonové bloky a perfektně se vyhýbá protivzdušným systémům. Letí velmi nízko, což ztěžuje její sestřelení.

FP-7 je zase cenově výhodnou obdobou amerického Atacms. Právě nám slibují první testovací údery na ruském území – to zní lákavě.

Nesmíme zapomenout na FP-9. Jedná se o ukrajinskou balistickou raketu, která již v létě bude mít dolet 850 kilometrů. To znamená, že může dosáhnout až na Moskvu.

Skutečnost, že všechny tyto rakety byly vyvinuty tak neuvěřitelně rychle, dokazuje, že Ukrajina je nejúčinnější zemí na světě, alespoň co se týče vojenských inovací. A jako taková nemůže žádnou válku prohrát.

Metro plné teenagerů

Rachot kulometů a dunění těžkých střel nad Charkovem se staly tak běžnými, že člověk skloní hlavu už jen tehdy, když se hluk přiblíží. Ruské drony je třeba sestřelit, než stačí zasáhnout. Shahedy, které dříve létaly pouze v noci, se staly odvážnějšími. Jejich černé trojúhelníkové siluety se mohou objevit na obloze nad městem kdykoli během dne.

Večer na obloze explodují protiletadlové rakety – růžové ohnivé koule, které padají vzhůru. Uplynou vteřiny ticha, než vás zasáhne tlaková vlna – a do té doby lze odhadnout, ve které čtvrti žijí lidé, které dnes Rusko z nějakého důvodu chce zabít.

Rusové začali pravidelně útočit na osobní vlaky. Obecně se stále častěji zaměřují na čistě civilní cíle – jako nedávno na masokombinát. Zahynuli tam dělníci a mrtvé krávy a prasata zemřely podruhé. V Dněpru byla bombardována továrna na slunečnicový olej a teď už můj oblíbený olej v regálech supermarketů nenajdu.

Sedím v metru, naproti mně sedí šest teenagerů. Rozhlížím se nalevo i napravo – i tam jsou samí teenageři. Je hezké vidět tolik mladých tváří. Podle údajů OSN bude Ukrajina do roku 2050 zemí s nejnižším podílem mladých lidí na světě.

Vypadá to, že dikobraz nakonec bude sestávat téměř výhradně z bodlin. Situace je opravdu nepříjemná. Kolem mě se tlačí spousta teenagerů, protože většina Ukrajinců ve věku mezi 25 a 60 lety právě brání svou vlast. Mnozí z nich se nevrátí. Kromě toho jsou tu dva miliony mužů, kteří se vyhýbají vojenské službě a jsou hledáni úřady. Ti se na ulici objevují jen zřídka a metro rozhodně nepoužívají.

Nedávno jsem napsal pár písní, natočil k nim videoklipy a zveřejnil je na YouTube (ukrajinsky / anglicky). Dnes dokončuji píseň o rodině s dětmi, která na Silvestra přežila bombardování. Je to jakási ukrajinská válečná píseň. Když se pokouším nakreslit dvě děti, které utíkají před výbuchem, program mi rozhořčeně sděluje, že se jedná o týrání dětí, a proto je to nepřípustné. Mezitím ruská raketa v Charkově zabila dvě skutečné děti a navíc devět dospělých. Ale tato skutečna vražda dětí nikoho téměř nezajímá.

Zkusím to s jiným programem a tentokrát nakreslím prostě vystrašené dítě, které zírá do kamery s vykulenýma očima. Až do té chvíle program funguje. K obrázku přidám zvukovou stopu, která říká: „Blázni ovládají planetu a zaplavují ji ohněm.“ Tady se program přeruší a zeptá se mě, kolik mi je let. Zřejmě zase dělám něco špatně. Jsem extremista. A skutečně: co by mohlo být extremističtějšího, než nazvat dítě pravým jménem?

Existují mocní šílenci, kteří mohou zabíjet tisíce a tisíce lidí, tyranizovat celý svět a šikanovat jednotlivé země, a přesto se jim dává za pravdu. Když ale zmíním, jak se věci mají, jsem zablokován.

Na vzestupu

Dne 14. března zveřejnil deník „The Telegraph“ článek Verity Bowmanové, který v zásadě přesně popisuje současnou situaci na bojišti: Ukrajina s pomocí dronů ztrojnásobila hloubku útočné zóny až na 145 kilometrů od frontové linie, zatímco před několika týdny to bylo 50 kilometrů.

Verity Bowman zmiňuje pouze jeden jediný ukrajinský dron: Nemesis. Nemesis, kterého se Rusové skutečně bojí, však nese pouze 15 kilogramů výbušnin a má dosah až 20 kilometrů. FP-2, kterých je však stále více, nese desetkrát tolik výbušnin a ničí objekty ve vzdálenosti až 200 kilometrů – tedy desetkrát tak daleko. FP-2 ničí ropná skladiště, vlaky s palivem, muniční sklady, raketomety, stanoviště operátorů dronů, nepřátelské velitelské stanoviště a dokonce i celé raketové systémy Iskander.

Ukrajinská protiútok z roku 2023 selhal, protože postrádal leteckou podporu. Dnes se ukazuje, že nejlepší náhradou jsou drony středního doletu, jako je FP-2. Drony nejprve zničí nepřátelské pozice, dělostřelectvo, komunikační systémy a logistiku, poté postupují mechanizované jednotky a s pomocí pěchoty vyčistí obsazená území. Tímto způsobem se Ukrajině podařilo znovu přejít do ofenzívy a již dobyla zpět 460 čtverečních kilometrů území.

Protiútok z roku 2023 byl mimořádným úsilím; dnes je osvobození území přirozeným důsledkem technologické převahy Ukrajiny. Co se stane, pokud ofenzíva zabere? Již nyní leží pozemní koridor vedoucí na Krym zcela v dosahu našich nových vysoce účinných zbraní. Koridor je úzký a nelze jej účinně bránit. Pokud naše jednotky postoupí dále na jih, mohou přerušit železniční spojení mezi Krymem a Donbasem.

Krásný Krym, který je – jak se domnívá Trump – „ze čtyř stran obklopen mořem“, bude odříznut a Rusko ho již nebude schopno udržet. Jakmile Ukrajina Krym dobyje zpět, snese se nad Novorossisk, uzel ruského vývozu ropy, mrak ukrajinských dronů. Zanikne také železniční spojení mezi Severním Kavkazem a zbytkem Ruska.

Na pokraji propasti

To je však velmi optimistický scénář.

Současná technologická převaha Ukrajiny je pouze jedním z faktorů. Druhým faktorem je to, co se děje v Rusku. Ještě před měsícem byl svět v Kremlu v pořádku: země se rychle měnila v obří verzi Severní Koreje. Alexander Dugin, hlavní ideolog putinismu, píše: „Zdrojem legitimity v zemi musí být car. Není třeba ponižovat lid idiotskými postupy, jako jsou volby. Ruský internet se musí přizpůsobit cyklu ročních období jako medvědi a motýli: v létě musí být zcela vypnutý a v zimě téměř nefunkční.“

Čtu Dugina čas od času. Jeho odhalení jsou osvěžující.

Zároveň stojí Rusko finančně na pokraji propasti – a ještě hůře. Panuje takový nedostatek finančních prostředků, že není možné posílit armádu a zbrojní továrny omezují svou výrobu. S válkou v Íránu a uvolněním sankcí na vývoz ropy se rýsuje zlepšení: 250 miliard dolarů, jak se píše, by Rusko mohlo vydělat, pokud válka potrvá do září. Mohlo by se ukázat, že Putin díky válce vydělá více, než na ni Trump utratí. Putin by měl svému kámošovi v Bílém domě nabídnout podíl na výnosech, aby tato válka nikdy neskončila. Pro obě strany by to byla výhodná dohoda.

Ve skutečnosti je 250 miliard čistě teoretické číslo. Nikdo neví, kolik peněz skutečně poputuje do pokladny Kremlu. Je to prostě spousta peněz. Obrovská spousta peněz. Určitě více než celková pomoc, kterou Ukrajina dosud obdržela. Ve srovnání s tím se 90 miliard eur od EU, jejichž vyplacení Viktor Orbán rafinovaně maří, jeví jako méně významná částka.

Ve fyzice existuje neřešitelný problém tří těles: lze přesně vypočítat rychlost a dráhu dvou těles, která na sebe vzájemně působí, ale interakce tří těles je tak složitá, že jejich chování je nepředvídatelné. Možná platí něco podobného i pro politiku a historii.

Přibližný vývoj této války by se dal pravděpodobně vypočítat, kdyby neexistoval třetí faktor, který vše činí nepředvídatelným: válka se stává stále více globální.

20. století bylo propastí se dvěma strašlivými světovými válkami a nyní se diskutuje o tom, zda již nezačala třetí. Pravděpodobně ano – nebo možná ne, či ještě ne úplně. Vypadá to, že nesměřujeme ke klasické světové válce, ale ke stavu, v němž každý bojuje proti každému.

Jak lze nazvat situaci, v níž je planeta poseta lokálními válkami jako granátové jablko červenými semínky? Možná jako globální válku. Globální válka by však mohla být něčím mnohem děsivějším než třetí světová válka.

Co by se dělo v ulicích našich měst, kdyby najednou přestaly platit zákony? Každý by si bral právo do vlastních rukou, docházelo by k sporům a násilí a brzy by nastal boj všech proti všem. Přesně to se dnes děje před našimi očima s mezinárodním právem: je podkopáváno a ničeno, zmenšuje se a mizí, přestává působit jako umírňující síla. Není proto překvapením, že počet válek roste.

Konec není v dohledu. Tento proces by mohl smést civilizovanou část lidstva, znemožnit jakékoli prognózy a zničit veškerou naději na racionalitu a lidskost. Jak jsem již napsal: „Blázni vládnou planetě a zaplavují ji ohněm.“