Vysvětluju něco na meetingu a čumím si na obrazovku, protože sdílím. Kolegyně se začnou hrozně smát, tak zvednu zrak a... nejsem si jistá, na co koukám, vypadá to mírně obscénně.
Po chvilce se ukázalo, že je to... kolegovo ucho.
Kolega totiž sedí na jiném kontinentu a ráno se na náš meeting pravidelně zasekává ještě v dopravě (dneska prý měli nějakého skokana). A protože z nějakého důvodu má potřebu mít to jako videohovor a asi neumí používat sluchátka, tak si vždycky přiložil mobil se zapnutou kamerkou k uchu, aby nás slyšel. Ale fuj tyvole, já se fakt lekla!