DELIRIUM: Podívá se na úplně studené chai latte. Rozhlédne se okolo, po stejných tvářích, ale v jiných pozicích, jak si je pamatuje. Koukne z okna, pak do kalendáře...
"No báječný, to jsem se nějak zamyslela. Já fakt nejsem schopná sociálně fungovat ani ve virtuálním baru, ach jo. Děkuju za pití, Delirium. I když studený, pořád je to štěstí. Studený štěstí, taky štěstí"
A zas zamyšlený pohled někam do hloubi šálku

UNSEEN: eeee, pardon

já jsem tam jenom nakoukla, ale říkala jsem si, že ten stín, co visí ze zábradlí pravého balkónu, není úplně spokojenej, že tam jsem, tak jsem zase šla

ale je NÁDHERNEJ

zatímco mluví, vytáhne z pod baru lékárničku, vyloví z ní náplasti, přistoupí k tobě, a přelepí ti to roztržený ucho. nevypadá, že by tam byl nějaký prostor pro diskusi nebo odmítnutí péče

tak. a jseš jako že škatulky

SABRIEL13: Netřeba chodit tak daleko, je potřeba dávat si pozor i na prozaický pozemský Polibek tety Klávy, Slzu komsomolčinu, nedej bože na Čubčí pajšl.

SABRIEL13: šmarjá, ještě tam nelezte! to se musí to...zkolaudovat...

vstává od stolku a, ačkoliv takový pohyb zdánlivě odporuje všem fyzikálním zákonům, tryskem se šourá ke kinosálu.
vstoupí dovnitř, zavře za sebou dveře. následuje čtvrthodina šepotů, skuhrání, tlumených úderů, smíchu a trochy křiku. pak se ozve cvaknutí, jako kdyby do sebe něco obřího zapadlo a je klid.

když vyjde z kinosálu, je jen trochu udýchaný a upravuje si vousy. modřin má jen pár. na tom levém ušním lalůčku beztak nijak nelpěl.

dobrý, je to dohodnutý. můžem promítat.

SABRIEL13: Sabriel si otráveně sedne na bar, chvíli si něco čmárá křídou přímo na pracovní desku, a najednou se kolem Nellassina pracovního prostoru a ohrádky s králíčky obejví stěna z plexiskla s dvojitými dveřmi a přechodovou komorou.

Máš tam i lednici na mrkvičku a vůbec. A nechci žádný králíčky mimo ten prostor!


EMAET: Všechno vidim, a co nevidim, to mi pošeptaj stěny, takže až ho domazlíš, tak ho vrať do vyhrazeného králičího prostoru, a už ho odtamtud nevynášej.

SWIST: jen černé prosím.

EMAET: JÁ JSEM TO ŘIKALA

Koukejte kolektivně najít všechny králíčky a dát je zpátky do ohrádky!

SALVATOR: No tak mi pošeptej, koho.

A jinak máš samozřejmě pravdu - takže prosím, pozor na intergalaktický megacloumák a máslový ležák.

Jejda... zašátrá pod tričkem na spaní...

SABRIEL13: Ani s povolením? Jednoho adepta už bych měl.
OVERWATCH:
ARMADA: No, přišlo mi, že místní bar je analogie knihovnickýho K-prostoru, takže to vypadá, že náš bar je napojenej na všechny ostatní existující bary. Co najdeš, to můžeš vypít, ale opatrně. B-prostor se nemusí nutně omezovat na Zemi, možná dokonce ani jen na náš vesmír ne.

klika cvakne, dvéře letí a tak dále. tentokrát unseenovi na chodníku nic nevypadne, takže entrée je téměř dokonalé. až teda na to, že se mu po vstupu totálně zamlžily brýle, pročež se ke svému koutu šourá po paměti a cestou vytřepává asi tak půl kila sněhu z vousů.

dva uprchlé králíky pořídí i poslepu na poslední chvíli nezašlápnout, u třetího se raději zastaví, přidřepne a zahájí tichou konverzaci.
po dohodě, která zahrnuje oboustranný zájem na bezúhonném přežití králičího rodu, zdvořilou prosbu a jednu velmi nevšední mrkev, mu králík skočí do dlaně a poskytne svůj vyhřátý kožíšek k vyleštění brýlí. poté, co se hlodavec odebere spokojeně chroupat zaslouženou mzdu, usedá konečně unseen ke svému stolku.

brýtro vespolek. čaj, prosím, zelenej. konev. dík.

KOUDY: Tady. A tady jsou sušenky.

pokládá vedle velkého hrnku čaje plechovou krabici, co v ní všechny naše babičky měly šití. fakt jsou v ní sušenky.

Bre rano. Jeden cerny caj s kapkou rumu k snidani prosim.