JESTEDMAN:
TSOH: Jirku jsem potkal náhodou. Když jsem se v druhé půlce devadesátek vrátil z Ruska a jeho satelitů. Zrovna o tom psal a nebo dopsal knížku. Dostale se tuším ale až do Číny. V každém případě ji sebou ještě neměl. Kecali jsme spolu snad 3 hodiny. Podivín? To určitě, ale zajímavej. V té době jsem se stopem spíše začínal. Líbilo se mi, že v tom vidí, jako já, něco víc. Dostal jsem od něj starší díl. Bohužel skončil někde ve squatu, kde jsem zrovna přebejval, takže jsem si to nikdy nepřečetl. ALe jednou to udělám, slibuji! Dal jsem mu za to svou poslední sbírku básní. Překvapilo mě, když jsem ho za další rok potkal na svém autorském čtení. Znovu docela zajímavý rozhovor u krabicáku a chleba s lučinou na Kampě.
Naposledy jsem ho viděl když jsem odjížděl do Anglie. Byl hrozně sešlej a nebyl vůbec v pohodě. 2005? možná 2006? A pak už jsem o něm nikdy neslyšel... Teprve asi před deseti lety, jsem zjistil, že už zemřel...
Možná je to dobře, jízda stopem skoro ze dne na den naprosto vymizela nejen z Čech, ale i téměř celého světa. Zmizela jedna z nejzajímavějších možností jak cestovat a poznávat svět. Jak moc mi to chybí!
Sedím v naprostém pohodlí v dodávce u láhve Portského. U nejvyššího vrcholu této části Portugalska. Leje a vítr si pohrává s autem a já čekám až usne můj syn.
Přitom přemýšlím, jaké to bylo o dvě dekády zpátky, kdy jsem tu byl poprvé stopem. Jak ten déšť byl jinak mokrý, jak ten oheň úplně jinak hřál. Jak jeden den byla totální deprese a druhej den jaké to bylo, když přestalo pršet a vyšlo slunko. A jaká v tom všem byla absolutní svoboda!
Sakra