Natřikrát jsem to zkusil přečíst, ale tenhle člověk má fakt neuvěřitelnej talent psát nečitelný texty, v půlce zapomente co se dělo v první třetině - Černohorský je oproti němu Jane Austen.
Co jsem tak pochopil, tak Svěrák si dokázal vůdce omotat kolem prstu tak moc, že mu "odpouští" i jeho pravdoláskařství, boomer rant na téma dnešní filmy- boomer rant na téma dnešní všechno - boomer rant na téma vůdce je geniální, novej film mladýho svěráka je zajímavej zlom ale film neviděl, bla bla bla... ale co je na tom zajímavý je:
"A víte proč jsem na začátku Zdeňka přirovnal k Woody Allenovi? Protože je to nepochybně taktéž zcela vyjímečný tvůrce a taktéž upadl v pozdním věku v nemilost."
WUT? Co mi uteklo? Svěrák upadl v "nemilost" - Může mi někdo jako osmiletýmu vysvětlit tuto vůdcovu dedukci?
Daniel Vavra
Zdeňka Svěráka považuji bez jakékoliv diskuze za největšího českého filmaře a scénáristu 20 století. Je to takový náš Woody Allen, nebo Jude Apatow, který dokáže odhalovat s vtipem hlubiny (a mělčiny) české duše.
Taky je jeden z nejproduktivnějších. Napsal víc než 30 filmů, hrál ve více než 40. A díky němu máme skvělý obraz doby, ve které vznikaly. Jeho filmy mají až dokumentární hodnotu. Tím, jak skvěle vždy vystihly dobu, reálie a nejrůznější typy českého člověka a jeho problémy a strasti, nám vytvořil kolektivní paměť, která by jinak nebyla. Když budete chtít dětem ukázat, jaká byla tahle země, když jste vyrůstali, stačí jim pustit Svěrákův film.
Jeho syn Jan není tak produktivní, za to je jeden z mála Čechů, kteří získali Oscara.
Zdeňkovi vděčíme za geniální pohádky, skvělé filmy vykreslující život ve městech i vesnicích za normalizace, v době druhoválečné i poválečné a jako bonus stvořil i největšího českého velikána všech dob. To je obdivuhodný výkon. A dařilo se mu tu laťku udržet víc než 40 let.
Bez Svěráka by prakticky neexistoval dobrý český film druhé poloviny dvacátého století. V top 25 filmech z let 1970 až 1990 je 10 filmů od Svěráka!!!
A je děsivé, že na něj nikdo nenavazuje. Ze země, kde se točily geniální a inteligentní komedie jako Obecná škola, Kulový blesk, Vesničko má středisková, Vrchní prchni, či Na samotě u lesa a ze země milovníků humoru Járy Cimrmana, se stala země naprosto vypatlaných product placement komedií a sračkoidních telenovel. Jak se to přihodilo, je mi záhadou, ale je to tak.
Asi to je tím, že nejsme země sofistikovaných fajnšmekrů, kteří mají vytříbený smysl pro humor, ale země, která měla štěstí, že se v ní narodil Svěrák a napsal pro nás (a o nás) geniální věci, které dokázal podat tak dobře, že se v nich poznal (a příjmul je za své) dělňas i intelektuál. A které ovšem nikdo jiný už po něm nedokázal napsat.
Zdeněk měl štěstí, že se mu povedl syn a tak spoustu těch nejlepších věcí udělali spolu. Což je pro Jana Svěráka požehnání a zároveň prokletí, protože se nikdy z otcova stínu nevymanil. Ono je to ale těžké, najít si jiného scénáristu, když váš otec je ten nejlepší, jaký se v téhle zemi kdy narodil.
Teď to po dlouhé době zkusil sám bez otce. Ještě jsem to neviděl, ale pozoruji tam podivuhodný zlom, který nastal už někdy před dvaceti lety. To je taky důvod. proč jsem před chvíli nenapsal více než 50 let, ale jen 40. Jejich společný film z roku 2007 Vratné lahve byl ještě přijat skvěle a zařadil se po bok legendárním komediím z minulosti. A pak najednou přišlo nepochopení a skoro až nenávist.
Pohádka Tři bratři z roku 2017 je podle mě skvělá (až tedy na tu podivně pedofilní vložku), skvěle natočená a především naše děti se na ní dokážou opakovaně rády dívat, což se nedá říct o žádné jiné české pohádce z posledních 20 let. Ale na ČSFD má hodnocení 54%! Po strništi bos dostalo 66% a Betlémské světlo zase strašných 54%. Přiznám se, že netuším, čím to je. Protože minimálně Tři bratři a Po strništi bos jsou filmy na naše poměry velice nadstandardní a dostává se jim kritiky jako naprostému odpadu.
Dochází tam ovšem k jistému vyčpění. Svěrákovy filmy z normalizace jsou ze života. Dost určitě psané podle vlastních zkušeností. Popisují každému známou realitu. Jenže Svěrák posledních 30 let je celebrita, která když nehraje divadlo, pohybuje se mezi pražskou smetánkou. Už nemusí řešit problémy obyčejných lidí, takže o nich ani nemůže psát. K naší škodě se z pozorovatele a glosátora světa stal mentorující aktivista, co se kamarádi s velkými kluky, kteří spolu mluví.
Bylo by možná zajímavé, kdyby místo účinkování v propagandistické dotované masírce Chvilky naděje, napsal něco o tomto prostředí. Jenže možná už ztratil potřebný nadhled. A spoustě lidí jeho politika vadí. Dle výsledků voleb asi většině. Znám to. Taky se mi to přihodilo. Možná jsou ty recenze i formou odplaty, za jeho postoje.
Podobný osud potkal zatím i nový film Pět švestek, který už natočil Jan Svěrák sám. Neviděl jsem, protože mě vlastně osud pěti důchodců na jachtě moc nezajímá. Nemám pocit, že to je něco "ze života" jako Vesničko má středisková.
A vlastně mě strašně mrzí, že dnes není absolutně NIKDO, kdo by filmy jako Vesničko má středisková točil. Nejblíž k tomu má asi duo Prušinovský a Kolečko a jejich Most a Okresní přebor. To první je ale staré 7 let a to druhé 16 a jejich novější věci jsou z velké části taky product placement komedie.
Za 20 let tu nikdo nenatočil nic dalšího srovnatelného s tím, co v sedmdesátých a osmdesátých letech točili Smoljak, či Menzel se Svěrákem téměř KAŽDÝ ROK. To, jak jsme (ne)žili, bude zaznamenané pouze v debilních odpadech typu Špindl. Prakticky neexistuje film, který by zachytil atmosféru devadesátek a počátku 21 století. Netočí se nic kloudného o lidech z vesnic a malých měst. A když už se někdo pokusí, je to úchylné psychologické moralizující drama o neexistujících exotech.
Potřebujeme nové Svěráky. Byl bych rád, aby někdo natočil něco kloudného pro děti. Byl bych rád aby někdo natočil něco o tom, jak jsme vyrůstali v devadesátkách. Napadá mě milion témat, o kterých by se dalo dnes točit. Máme tu rozdělenou společnost. Svět se mění raketovým tempem. Mění se města, vesnice i způsob práce. Měli jsme tu divoký kapitalismus. Politika je jedno velké rodeo. Mládež prošla několika generacemi různých zajímavých subkultur. Jediný, kdo se to nějak pokusil uchopit byl Janák se Snowboarďáky a Vorel s Gymplem. Nikdo jiný tyhle témata nezvedá. Za 20 let bude obraz dnešní doby znám pouze z naprosto zkreslených sranců. Nikdy nebude vědět jací byli metaláci, depešáci, diskanti, nerdi, repáci, bigbíťáci, technaři, pankáči a skíni. Zapomenuty budou vesnické zábavy, koncerty v kulturácích, nonstop bary, ale i podnikatelé se svým barokem, korupce okresního formátu, aktivisti, maloměšťáci, skauti... A to už vůbec nemluvím o čemkoliv zajímavém z naší bohaté historie. To skončilo s Otakarem Vávrou.
Nemáme žádného nového Svěráka, který by to dokázal napsat. A ti dva stávající jsou možná už moc dlouho příliš zahledění do sebe.
Stejně je mám rád, přestože by si možná kvůli politice o mě kolo neopřeli.
PS: A víte proč jsem na začátku Zdeňka přirovnal k Woody Allenovi? Protože je to nepochybně taktéž zcela vyjímečný tvůrce a taktéž upadl v pozdním věku v nemilost.