Huráá!
Není vedro, není zima. Neprší, je akorát... Jde se šlapat.
Asi třikrát přesunovaný termín pro tenhle úsek, kterým propojím celou Jižní Moravu konečně nadešel.
Prodloužený víkend si říká o leháro. Žádné 30+ km úseky, budeme se kochat.
Cesta je cíl?
V sobotu sedám na rychlík z Vršovic přes Veselí nad Lužnicí a Okříšky do Moravských Budějovic.
Tady dolů na Moravu se dostat je celkem sranda.
Po pěti hodinách jízdy a třech přestupech se okolo páté dostávám do Dešova. Malá vesnička slibující otevřenou hospodu. Internet lže, nebo se nechce někomu makat... Zavřeno.
Rovnou tedy šlapu směr Bítov.
Na cestě mám možnost dvou míst k přespání. U takzvaného Jezírka Lásky je to velice pěkné, ale raději jdu dál. Milion místních komárů je no-go.
Zvolil jsem dobře a přístřešek s výhledem na Hrad Bítov bude dostačovat.
Krásný výhled na hrad, komáři jsou tu také, ale co. Pár piv a ulehám, ta cesta vlakem mě dost vyčerpala.
Proč mě furt bolí nohy?
Ráno mě probudí muzikál v kombinaci štěkotu psa, kokrhání kohoutů a zběsilého řvaní bítovských pávů.
Kafe, snídaně a jde se.
Na hrad nejdu, čekal bych dvě hodiny na otevíračku, tak se raději přesouvám do obce Bítov na snídani č.2.
Malinkatá vesnička, fungující Jednota ve které dokonce měli chlazené pivo a Birell, k tomu obrovskou pletýnku s paštikou. Vše si tu hezky do sebe naskládám v místním mini parku a mažu do Vranova.
Vranov nad Dyjí je takovej turistickej flek. Hromada kempů, na náměstí dva obchody, takže o zásoby není nouze.
Ale to bych předbíhal.
Do Vranova jsem se dostal přes Chvalatickou zátoku. Jako závidím lidem, kteří tam mají chaty... Krásná příroda okolo, klídek. Jen té vody je v přehradě málo.
Občas nějaká přeháňka, celkově zamračeno, slunko na pár okamžiků.
Drápu se na vyhlídku ke Claryho kříži odkud se nabízí krásnej výhled na hráz Vranovské přehrady.
Zase bych žral, takže přes Onšov dolů do Vranova.
Při držení příboru zjištuju, že mě nějak mě narostla ruka.
V sobotu mě štípla nějaká svině a tak mám ruku 2x tak velkou. Takovou alergickou reakci jsem ještě neměl.. Zasraní zmutovaní komáři :D
Restauce Country Saloon bych doporučil. Sice tu bylo moc lidí, takže to obsluze chvilku trvalo, ale to se dalo vzhledem k svátkům očekávat.
Dva kozlíci a plněný knedlíky uzeným mě opět nastartovali.
Mám už za sebou 25km, takže se svezu busem do Čížova odkud to mám už je 3km na spaní.
Hardegg je cíl!
Pohodlnou cestou si to mířím na hranici s Rakouskem, nad kterou je přístřešek s vyhlídkou na vesničku Hardegg a jejím hradem.
Absolutně luxusní výhled, který mě kazí jen skupina ožralých cyklistů.
Po výměně názorů a vzájemného se poslání do patřičných míst už si pokecám jen s dvoj párem pohodářů, vypiju pár piv a jdu si nechat zdát něco pěknýho.
Roste na Moravě něco jiného než víno?
Dneska mě nebudí nic než hukot sov na ránem. Takovýho hu-hu-huuu jsem dlouho nezažil.
Začínám si to balení karimatky a spacáku užívat. Vše hotovo za 10 minut a mažu směr Lukov.
V Lukově je můj oblíbený obchod pro introverty Coop 24/7. V čase návštěvy tu obsluha byla.
Na zdi Coopu se válela funkční zásuvka, tak jsem si na černo odebral pár voltů do powerbanky, dal druhou snídani a mazal dál.
Chytá mě slejvák při průchodu řepkou. Stává se tedy ze mě naolejovaná Jůlie. :D
Na Šobes je to pár km.
Nejstarší vinice v republice. Bohužel víno nepiju, sestupuju k Dyji a mažu směr Havraníky, kde je hospoda a obchůdek.
Tady jsou plány jasný. Přežrat se, napít se, pokoupit dobroty a mazat zpět k lávce pod Šobesem, kde je přístřešek.
Dole nebyl absolutně žádnej signál, takže jsem si jen cachtal nohy v Dyji, pil pivko a čuměl do řeky. Super
V půl desátý mě ve spánku probudil nějaký cyklista co tam chtěl taky přespat, sice nasranej, ale nepíčoval jsem. Prý dává 200km za den a jel až z Hamburku, takže respekt jak hovado. Dneska prej chtěl dojet někam na Sázavu za kamarády... Z Moravy... Mám rád tyhle magory s odhodláním.
Step by Step...?
Budím se v pět, potřebuji ve Znojmě chytnout ranní vlak domů.
Takže opatrně balím abych cyklistu nevzbudil. Vylézám kopeček směr Havraníky. Jsou tu libové stepi a velké ohrady, které obývají Exmoorské koně, kteří to tam spásají.
Žádného jsem bohužel neviděl.
Vybíhám na vyhlídku na celou tu Šobeskou vinici.
Mažu směr Znojmo přes Konice, kde je otevřená Jednota. Nějak mě dochází, že je vlastně už pracovní den.
Při sestupu do Znojma potkávám pěkný výběh raptorů, jak je místní skupinka křepelek označena. Vedle doslova běhají slepice po kozách. Sranda pohled. :)
Znojmo už jsem proběhl minule při cestě z Mikulova.
Jdu tedy rovnou na nádr, kde mě hned otravuje banda smažek. Coool :D
Vlak jede za hodinku, pivo, rohlík a ďábelský tousty a frrrrr směr Praha.
Na to, že jsem ušel 69km se cítím hodně v pohodě. Příroda krásná, celý tenhle úsek byl bez komplikací a takový komorní. Prostě to nějak hezky šlo :)
Fotky zítra.