Na sepsání víkendového reportu jsem si vzal volno v práci :D
Dělám si srandu, bolej mě nohy a potřebuju regenerovat :))
Navazuji tam kde jsem skončil minutý týden, jen kousek vedle.
Cesta proběhla tentokrát překvapivě dobře. Vše mi krásně navazovalo a před polednem jsem byl v Horní Vltavici.
Pěkná malá obec, dávají to tu do kupy. Nabírám v Jednotě vodu a pivko.
Příjemná cesta na Knížecí Pláně je lemována neskutečným množstvím hub, které je možné sbírat prakticky z cesty. Nechápu to množství krásných hřibů.
Mít košík tak mám za kilometr cesty plno.
Absolutní orgasmus z nádherných šumavských luk! Kravičky, ovečky!
Konečně se trochu trhá nebe a začíná svítit slunko.
Na Knížecích Pláních je pěkná hájenka kde dávám pivo a čočkovou. Ceny jsou sice vyšší ale chuťově dobré jak pivo tak polívka.
Na Bučinu už je to jen pár kilometrů.
Na hranici s Německem je zde Restaurace Alpská vyhlídka. Dávám vývar a pivko a doplňuji vodu. Za dobré viditelnosti jsou odsud vidět Alpy jak název restaurace napovídá. Já to štěstí nemám.
Nouzové nocoviště je už jen pár set metrů. Nikdo nikde, super.
Rozdělávám stan, nakonec přichází ještě pár lidi, ale žádný nával se nekoná.
Druhý den ráno vylézám do příjemných 6°C. Pocitově je tak 10°C. Žádná kosa se nekoná. Dávám kafe, pofotím východ slunce a mažu směr Modrava.
Cestou odbočuji k prameni Vltavy. Je zde fajn posezení, takže do sebe nacpu půl kila Tikka masaly.
Po cestě mě staví stráž NP Šumava. Nabízí mě odvoz odpadků co s sebou táhnu. Víra v lidstvo +100 bodů :)
Čím blíž Modravě tím víc lidí. Samej nuzák v pantoflích z Pařížský :D
Modrava je sice centrem turismu na Šumavě, ale není to ještě takový psycho jako třeba ve Špindlu.
Jediný co mě trochu pozvedlo obočí byla místní svatba. Což o to, ale aby si to kolemjdoucí turisti fotili jako nějakou atrakci? WTF?!
Každopádně se doporučuji vyhnout všem těm restauracím co tu jsou a navštívit místní koloniál.
Krom nákupu základních potravin je možnost se zde i najíst. Za 60,- dostanete obrovskou mísu polívky.
Doplňuju vodu, lahev malinové Šumavěnky a jdu se drápat na Poledník.
První stoupačka na Tříjezerní slať je pěknej hnus :D Zde je ještě dost lidí ale dále už je to lepší a lepší.
Na Poledník vedou dvě cesty. Buď po modré kolem Oblíku nebo po červené přes Javoří slať.
Šipka na Poledník ukazuje směr Oblík, takže jdu po červené.
Za celou cestu jsem potkal jen pět lidí. Vyplatilo se.
300 m stoupání, leje ze mě jak z vola.
Hurá, Poledník.
Mám ještě hodinku než zavřou občerstvení. Dávám pivko a klobásu. Křen co jsem k ní dostal mě málem udusil jak byl silnej :)
Ceny jsou tu trochu přestřelené, ale jsem rád, že tu vůbec něco je.
Stavím stan na zdejším nouzáku. Zatím jen tři lidi.
Ještěže jsem neotálel a postavil stan hned. Kolem sedmé se tu začnou valit hromady lidí. Jedno hovado se mě nalepilo se stanem na můj. Naštěstí pochopil, že takhle teda ne.
Řvoucí tříletý dítě o pár stanů vedle byla další super věc. Příště beru špunty do uší.
Ráno vstávám před šestou a okamžitě balím. Má začít pršet.
Kafe, půl kila kuřete na kari a malinová Šumavěnka.
Musím ocenit stav místních hajzlíků. Na to, jak je to tu frekventované ty toiky ani nesmrděly.
Začíná pršet, nasazuju gořáčovku a šlapu směr Prášilské jezero.
Odtud už to mám už jen pár km do Prášil.
Zkouším jít až na Novou Hůrku, ale nakonec to otáčím. Začíná kurevsky lejt a to nemá smysl.
V Prášilech za pivka počkám na bus a přes Železnou rudu jedu domů.
Jako musím říct, že tahle část byla jedna z těch hodně povedených. Nikdo mě moc nesral, lidí bylo méně než minule. Přeci jen už není sezona.