ECLECTICA: Blbě.

A taky zvědomováním, jak je mi vlastně všechno čím dál víc jedno (a jsem vlastně někdo úplně jiný, než jsem býval); svět hoří, tak k čemu díry.

Ale pořád jsem se ještě úplně nevzdal naděje, že v některých věcech můžu aspoň zanechat tečku, nebo přidat zrnko písku na hromadu.

Možná doporučená literatura:
Čtyři tisíce týdnů - Jan Melvil Publishing
https://www.melvil.cz/kniha-ctyri-tisice-tydnu/

(TLDR člověk si strašně lže; "udělám to / začnu s tím po prázdninách" znamená nikdy. Je třeba začít hned, a strašně osekávat všechny boční a rozptylující věci.)

Tak vyrovnavam, vyrovnavam. Po skoro dvaceti letech dramatickeho zivota v emigraci se mi konecne naskytla nadeje na ten vysneny nudny zivot. Priklepli mi praci, ktera se obvykle dava lidem na doziti, asi si zacnu nosit do prace knihu.

Co se tyce upadku, prekvapive me to zklidnilo. Pred par lety jsem prestal pit a ani po opakovanych pokusech se mi nepodarilo znovu zacit. Zda se, ze ten mladistvy pud sebezniceni me skoro opustil, takze uz dokazu drzet jistou pravidelnost ve spani a castecne i v jidle. Konecne jsem nastudoval vitaminy a mineraly, vsimam si trochu vic toho, co me konkretne boli.

Upadek mentalni samozrejme pozoruju. Strasliva tiha vedeni uz neni tak strasliva, ona opravdu existuje moznost delat si poznamky a taky se k nim vracet. A sefove uz se naucili mi davat instrukce napsane na kousku papiru primerene velikosti. Protoze mluvene slovo je samozrejme kulisa, ktera v pameti neulpi ani na par vterin, to snad kazdy vi.

Izrael a Palestinu si nechte na jinam, prosím.

Mě zajímá, jak se vyrovnáváte s prvními známkami tělesného a mentálního úpadku a faktem, že to nejlepší už zřejmě máte za sebou (a žádnou díru do světa neuděláte).

Auditko zničený hádkou na téma Izrael-Palestina 24 hodin od založení, neni to rekord Nyksu?

Celý život jsem byl mladý, a pak to najednou přestalo.

Napřed člověka začnou zdravit prvního. Pak si začne všímat, že ho nepozdravili, i když jednoznačně měli. Pak tráví dlouhé chvíle úvahami, jestli u služebně o drobet níže postavené a o necelou generaci mladší kolegyně by pořád měla nabídnout tykání ona, a kdy se definitivně zlomí tohle.

Pak zjistí, že se proměňuje ve svého otce. A že svět hoří a mění se úplně jiným způsobem, než se měnil zamlada a než mu slibovali, a staří kamarádi (obzvláť ti starší, o bývalých autoritách obecně ani nemluvě) se mění v polosenilní fašizoidní žvanily a jeden musí věnovat stále víc úsilí tomu nezačít nadávat na mraky, i když některé se mu fakt nelíbí.

A to jsou pořád ty zábavnější kousky.

Ahoj ahoj ahoj!

No jo, uz jsem starej. V patek jsem se vratil domu z klubu s mladym, opilym a hlucnym hochem. A asi poprve v zivote jsem docenil stare moudro, co je nejkrasnejsi na tom, nechat si vykourit: aspon na chvili to prestane zvanit.

Nepopiram, dobre se poslouchalo, jak jsem ilegalne sexy. I kdyz teda jak nepiju, tak mi pak zacalo trochu vadit, ze to opakuje v prumeru trikrat za minutu. No proste jsem nudnej, starej, cynickej. I v ty posteli.