Pro mě byl trochu šok, když jsem si pořád říkala, že je to v tomhle věku kolem 40 je to ještě v pohodě a pak jsem si najednou začala všímat toho, jak v uplynulých několika málo letech vzhledově sešly některé moje kolegyně a známé, které jsou jen o něco málo starší než já. Jako pořád hezký ženský, ale ty povolující rysy obličeje a hlavně menší jiskra celkově jsou strašně znát.
A pak jsem se jednou zahlídla v zrcadle v takovým tom momentu, kdy si člověk uvědomí, že kouká sám na sebe až po pár vteřinách a teda jako trochu jsem se lekla. Nikdy jsem nebyla kráska, o postavě ani nemluvě, ale vždycky na mě poměrně dost lidí reagovalo jako na atraktivní osobu. A najednou vlastně skoro ne.
Na jednu stranu mě štve, že řeším něco takhle povrchního, ale na druhou jsem nějak doufala, že to přijde až o něco později nebo co. To důstojný stárnutí fakt není snadná záležitost teda.