RENFRI: Ale zijeme v Cesku a institucie na starostlivost o deti pod 2 roky nie su tak dostupne… lepsi sa to, ale neni to standard. A najst chlapa, co by bol ochotny sa tebou o starostlivost delit je skoro mission impossible.

MART1NKA: Já ti rozumím, je to tak u nás většinou a nerozporuju to, jen chci říct, že to tak být nemusí. Mít děti nerovná se vypadnout na několik let z pracovního procesu. Jen chci, aby zaznělo, že to jde jinak, většina vyspělého světa nemá pauzu na několik let, já si dala půl roku mateřskou, pak vybrala dovolenou a vrátila se zpátky do práce, třeba. To ti s kariérou nezahýbe.

MART1NKA: Jak moc si pamatujou? V reálu tě škola do praxe už takhle nepripravi, ale máš aspoň na čem se učit. Jít do práce po 13 letech od školy poprvé je za mě v medicíně úplně zbytečný a životu nebezpečný, krom toho, že teda nedejbože v chirurgickým oboru nastupujes ve věku, kdy máš bejt na profesním vrcholu. Podle mě je jediný racionální v takový situaci jít tak do farmafirmy, ne do medicíny.

CORNELA: No nie sme v rozpore :) ja by som skipla 2 zasadne povysenia vo veku, ked mas este fresh mozog. Teraz ked sa rozmnozim, tak uz to nebude tak vyrazny rozdiel, ale imho po detoch by to uz dosazitelne nebolo. Zeny su tie, ktore sa staraju o potomky viac, odchadzaju z prace ich rozvazat po kruzkoch, su s nimi doma, ked zakaslu, zijeme v kapitalisme, toto vsetko sa odraza na hodnoteni no…

Tie doktorky - som myslela, ze sa chodi az po atestaciach kvoli tomu, aby clovek mal prax. Jak moc si z tej skoly pamataju?

MART1NKA: Nemyslím si, že tohle je zásadní příčina, když někdo X let nepracuje, logicky nemůže mít stejný peníze jako ten, co celou tu dobu pracoval, bez ohledu na pohlaví.

Dost to udivuje některý moje spolužačky z medicíny, co měly první dítě hned po škole nebo ještě na konci školy, pak daly další dvě a teď s velkou pompou po 13 letech jdou poprvé v životě do práce.

RENFRI: No hovorim obecne, jednou z pricin gender pay gap je to, ze zeny na par rokov vypadnu z pracovneho procesu. To, ze to u teba nemalo vplyv na mzdu, tak good for you, ale keby som ja missla napriklad posledne 4 roky v praci, tak nemam svoj byt, plat mam na polovici a som omnoho menej samostatna nez teraz. V praci zenu s detmi mam jednu, ta ma skoro 50 a deti velke. Zbytok su chlapi a bezdetne zeny.
Skor som to myslela na rozvijanie vlastneho pracovneho potencialu, ktory ti i s platom zastagnuje ma roky, nez porovnavanie sa s niekym, kto si vybral povolanie, ktore ma strop niekde, kde platy u nas zacinaju, napriklad akademiu.

MART1NKA: Tak s tím platem je to spíš o tom, co děláš. Já mám vyšší příjem než moje bezdětné kamarádky i bezdětné kolegyně. Ale chápu. Já jak mám ty děti už velký, tak téměř žádnou péči nepotřebují, naopak už hodně věcí můžu hodit na ně. :-D

MART1NKA: Mám to hodně podobně, až na to, že o "normálním" životě nepřemýšlím spíš vůbec. Vlastně pár let zpátky jsem na FB nebo kde narazila na: "Nevím, jestli budu někdy máma, ale určitě budu teta, která s dvojkou vína v ruce bude říkat: 'A tak mu to dovol, vždyť o co jde...'" a v té chvíli jsem našla (resp. si pojmenovala) svou cestu životem... :D

BAILAMARCIA: Ja mam par skvelych priatelstiev s inymi ludmi co nemaju rodinu (alebo uz maju deti velke a tie prdia na nich) a je to suprove. Chodime sa s polu v lete kupat na nudaplaz, pomahame si v zahrade, navzajom si peceme buchty a chodime spolu cvicit, opravujeme vlastne nehnutelnosti v roznych stadiach rozpadu. Obcas sedim sama v saune a su tam so mnou len bezdetne gay pariky. Pre ostatnych luxus. Tiez mozem prist domov unavena z prace a cely vecer prespat. Alebo precvicit v gyme a nemusim sa stresovat, ze bezomna kodependenti umru hladom.
Ako casto premyslam, ake by to bolo mat normalny zivot, ale tento tiez nie je spatny. Plus tym ze som nebola na rodicaku, tak sa mi to odrazilo na plate a som za vodou. Tuto istotu by som s detmi nemala.

NEI: Tak určitě je dobré, když člověk svou bolest uchopí a přetvoří... Proč třeba nějakou komunitu právě nevytvořit, nebo k ní minimálně nezačat směřovat... :-) nakonec by z toho mohlo vzniknout něco "mnohem víc" než "jen obyč" rodina... Nebylo by to poprvé, co by něco takového vzniklo, ba naopak a tyhle věci přetrvávají desetiletí... :))

BAILAMARCIA: Já jsem partnerský a rodinný typ člověka, který by rád vytvořil něco krásného a velikého, co nikdy doma sám neměl. :-(

Ale kompromisem by pro mě mohl být život v komunitě, kde někdo děti už má a občas potřebuje hlídat.

Mrk mrk mrk na všechny z nyxu, kteří hledají občasnou chůvu za bydlení zdarma. ;-D

NEI: Víš, ono to no... Nakonec... Sečteno a podtrženo... Vzato kol a kolem... Zase i ti, co mají děti (a jsou rádi) si ale taky někdy říkají, jak (by) to bez nich bylo fajn... Tohle je prostě život, že všechno má něco do sebe. Já jsem 100% dobrovolně single a jako neříkám, že občas, tak dvakrát do roka (?) si neřeknu TEĎ by bylo fajn tady být s někým... Ale jinak si nebudu -tak říkajíc- kvůli vejci pořizovat celou slepici... Ale ať už to má člověk tak či tak, chtěně, nechtěně, je určitě důležité a fajn si to uvědomovat ve chvílích a časech těch výhod... :-)

Mně se tak strašně moc nechce už nic dělat.
Ale víte co?
Nic už dělat NE-MU-SÍM.
O psa a králíka je postaráno, už jenom si udělat večeři a mám klid.

Někdy nemít děti je velká výhoda, někdy je to ale pro mě ještě pořád strašně moc smutný.

Moje nejmilovanější imaginární dítě,

píšu ti tenhle krátký vzkaz protože tě moc miluju a přivedením na tenhle svět ti nechci jakkoliv uškodit a proto ti život raději nedám.

Vlastně promiň mi za to, snad se rozhoduju správně.

Těšila jsem se na společné chvíle prožívání věcí, které bychom nejspíše oba měli rádi.
Těšila jsem se na to že ti dám bezpodmínečnou lásku a podporu.
Těšila jsem se že budu středobod tvého vesmíru, alespoň třeba prvních 6 let.
A ty toho mého, po zbytek života.

Snad se spolu setkáme v nějakém příštím životě, nebo nějak jinak.
S láskou

Tvoje milující imaginární máma. 🤍

FIONOR: imo to neposuzuje, nebo ne verejne,ale imo je dost tezky k necemu nezaujmout stanovisko a nemit na to nazor. Takovy to kdyz je blby a nehumanni rikat postizenejm rodicum, ze neni dobrej napad mit dite, ale pak je cajk jim (a nebo nasledne diteti) sdelovat vsechny diagnozy... lidi by predevsim meli bejt soudny. Dalsi vec je, ze o tomhle premyslime leda u nas na pupku sveta. Ve vetsine jinejch zemich by takova debata byla obzvlast absurdni...

NEI: imho vytrvej, jestli je to cely "strasne moc smutny", tak uz jsi ve fazi deprese a hned ta dalsi uz bude prijeti a smireni.

a imho je dulezity, jak jsem nedavno nekde zjistil, se umet podivat na veci obracene.
prej to delal i Einstein a diky tomu napr rozlousknul gravitaci, kdyz zjistil, ze gravitace neni sila, kterou nas pritahuje zemekoule, ale ze je to sila, kterou zemekoule zakrivuje okolni casoprostor tak, ze po ty jakoby krivce v podstate neustale a nezastavitelne padame smerem k jejimu tezisti.

takze mi neprijde jako vubec spatnej napad se na to divat obracene, jedna vec je touha po nejakym naplneni ve smyslu zplozeni ditete a druha, mnohem min prijemna a taky delsi vec, je pak sledovat, jak bojuje s tema z velky casti zkopirovanejma, nespravedlivejma ale proste strasne debilne rozdanejma kartama.

to pak jeden z neci Touhy po Vlastnim diteti skonci v inkarnaci zrzavyho, sislavyho chlapecka s problemy s motorikou a jmenem Zvonimir Krivanek...

se podivej, jak se nasi rodice podepsali a dal podepisujou na nas, imho je lepsi se snazit tu dalsi generaci zatizit co nejmin vecma a ne to tam proste poslat a at se s tim nak vyrovnaj, protoze my museli taky..