MART1NKA: no první stupeň zvládne každá máma, nevím, co to má společného s "laikem" (btw, já jsem v devatenácti začala učit na druhém stupni - fakt to není o papíru o učitelství, ale o tom člověku).
Z pětadvaceti hodin týdně ve škole, se velká část stráví různými přípravami - přestávky, ale i takové to, že se rozdávají sešity, čeká se až všichni budou mít tužku v ruce, řeší se to, že furt někdo musí čůrat, svačit, řeší se to, že tomu Pepíček nerozumí ačkoliv Mařenka už je dávno hotová s celým úkolem, prostě se spousta toho času promrhá. S jedním dítětem (nebo i malou skupinou) potřebuješ toho času sotva polovinu, čistě proto, že máš mnohem méně hluchých míst.

Dále - v Česku existuje škola Březová, která nabízí kombinované virtuální vyučování. Tj. ani v tom Česku to nemusí být nezbytně výuka od rodiče. Navíc myslím, že v Česku musí ten rodič právě prokazovat vzdělání, že musí mít o stupeň vyšší vzdělání než to, co učí (ale nevím, moje děti, i děti kamarádů, kteří toto provozovali, jsou dospělí, takže tohle jsou informace pět, spíš deset let staré).

Upřímně - svoje děti bych učit nechtěla, bylo by to velmi... výbušné...

Nicméně - je potřeba hledat cesty. Žiju v USA, podmínky úplně jiné, a domškola se dá provozovat od unschoolingu (povoleno jen v některých státech) až po virtuální vzdělávání ve federálním systému. Jsou v tom různé systémy, od toho, že máš dítě doma a děláš s ním všechno sama, přes systém, kde máte třeba jednou za měsíc sraz s učitelem, který předá materiály a probere s vámi co a jak, přes systém, který rodině poskytuje peníze, které by šly jinak škole a rodina z toho může pořídit "výukové pomůcky / programy" (třeba zaplatit dítěti kurz biologie v akváriu nebo místní zoo, nebo kurz fyziky na místní college nebo tak - až po nákup vodovek či počítače), nebo je federální systém (zřejmě podobný té Březové), kde děti mají danné virtuální hodiny a škola platí učitele a dětem posílá pomůcky (od modelíny, přes švihadlo, mikroskop až po počítač a tiskárnu pro starší ročníky) - opět je to financované z peněz, které by normálně šly kmenové kamenné škole.

Ale i lidi, kteří skutečně "učí doma" - tak mívají skupiny, že třeba jeden rodič učí několik dětí matiku, jiný rodič učí jazyk atd. - plus ta skupina pořádá akce pro děti (zoo, plavání, jánevímco).

Moje děti si prošly tím virtuální systémem (protože ač sama učitelka, tak učit děti podle jiných osnov, v cizím jazyce a připravit je na státní zkoušky typu maturita v tomto jiném systému / jazyce, jsem si fakt netroufla), oba získali prestižní prospěchové stipendium na univerzitě (museli o to žádat, projít nějakými zkouškami + asi hodinovým osobním pohovorem na univerzitě)

MAGENTA: a ty jsi HELLENKA?
Já jestli vůbec nějak dál diskutovat anebo nás zase čeká urputné prosazování tvého názoru pořád dokola.

CHOCOLAT: no můj pohled na to je ten, že instituce, kde jsou děti sesypané čistě podle roku narození a bydliště, jsou hrozné zlo. A podhoubí pro šikanu - protože tam není nějaká přirozená hierarchie a přirozená autorita, tak si to musí mezi sebou "vybojovat" - a začíná brutus šikana - pod dohledem učitelů, kteří jsou tak zahlcení, že to nevidí - a nebo jim samým nepřijde na vládě silnějšího nic špatně, protože sami v tom vyrostli a sami mají džob, v kterém aplikují autoritativní přístup.

Dále - domácí škola nemusí (a většině případů neznamená), že to dítě je zavřené doma v kumbále a nechodí ven. Často je domácí škola volena rodinami, které nemají časoprostor na to, aby dítě dřepělo 30, 40, 50 hodin týdně v institucích. Většinou ten důvod je zdravotní stav dítěte, nebo naopak něco jako sport či životní styl, který neumožňuje ono dřepění v institucích.

V domácí škole člověk rychle zjistí, že se dá v pohodě držet krok se třemi čtyřmi hodinami denně, klidně až do maturity - a pak je čas na koníčky a zájmy a "život". Včetně toho, že dítě má čas věnovat se sportu nebo zájmovým činnostem a stýkat se s lidmi, s kterými má společné i jiné věci než ten rok narození a bydliště - ti lidé budou různého věku, pohlaví, zkušeností... dítě není odkázané být x hodin denně s někým, kdo ho šikanuje, nebo je jinak nekompatibilní.... v dospělosti, když chodíme do práce, tak máme vždycky možnost tu práci změnit, a nebýt v toxickém prostředí, děti ve škole tuto volbu nemají - jsou odsouzené na x let v kolektivu, který může být fajn, ale taky to může být pěkný průšvih. Děti s domácím nějak kombinovaným systémem mají možnost se v tom nějak pohybovat a toto měnit.

Člověk, který vyrůstá s tím, že má možnost volby a může jí uplatňovat a který vyrůstá v prostředí nějaké přirozené hierarchie (různý věk a různé zkušenosti lidí, s kterými se stýká), je imho mnohem psychicky stabilnější, než člověk, který strávil dvacet let života v institucích, z kterých neměl úniku ani v případě šikany nebo nějaké toxicity - kde "vůdcem" kolektivu nebyl ten nejlepší, ale ten nejhlučnější, nejsilnější a nejnarcisistější jedinec.