NEI: to je na hranici eugeniky... tohle si musí každý rozhodnout sám, kde má tu hranici... moje děti mají kamarádku s rozštěpem (nejen rtu, ale i patra, má na první pohled patrnou deformaci obličeje) - má to její otec (v menší míře, na něm to vidíš, jen když o tom víš), její dva sourozenci jsou OK... holka je úžasná, a určitě ona sama nelituje, že je na světě... a kde je ta hranice - je rozštěp OK a jiné deformace jsou horší? Je fyzická deformace (znamenající spoustu operací) horší než psychické problémy? Co mentální postižení? Co metabolické poruchy? Co třeba epilepsie? Tohle nemůže (neměl by) rozhodovat nikdo, koho se to netýká.
Její rodiče, zrovna tak jako ten tatínek z tvého příspěvku se rozhodli to riziko, že to dítě podědí, podstoupit. Ty ses rozhodla to nepodstoupit - obojí je v pořádku... v nepořádku by bylo, kdyby tebe někdo nutil děti mít a jim děti zakazoval...