Jezdecké písně existovaly jistě i tehdy, tak jsem upravil jednu, kterou asi znáte. Tehdy ještě neexistovaly třmeny, ale jednoduchá sedla ano.

Na dolní tok Nilu, na vysoký břeh
hnaly naše jezdce, kopyta otřásala zem.
Tisíce bratrů v sedlech, s chrabrým srdcem v hrudi
Tisíce bratrů v sedlech, v ten osudný den.
A pokryly se břehy i široké vody,
těly posekaných, postřílených lidí.

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

A ta první střela a ta první střela
cíl svůj v koni měla.
A druhá střela v hruď poranila mne.
A ta první střela a ta první střela
cíl svůj v koni měla.
A druhá střela v hruď poranila mne.

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

Má žena zapláče, smutna bude chvíli
Vdá se za jiného, snad jí bude milý
Má žena zapláče, smutna bude chvíli
Vdá se za jiného, snad jí bude milý

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

Nelituji bratři, svoboda je drahá,
jen líto je mi máti, a koně z nějž padám.
Nelituji bratři, svoboda je drahá,
jen líto je mi máti, a koně z nějž padám.

Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.
Lehko bratři, lehko, lehko bratři žít,
s našim velitelem nelze smuten být.

Také jsem dal dohromady projev královny k armádě, alespoň v první verzi: "Vy, núbijští lukostřelci dokážete zasáhnout srdce orla v letu i z hřbetů velbloudů. Let vašich šípů zní jako větrná smršť. Jste chloubou království. Vy, núbijští jezdci jste cvičeni s oštěpem, kopím i meči. Kam savany sahají není lepších. Jen dusot vašich koní zní jako bouře. Usedneme na slony a bojové vozy a srovnáme jejich ležení se zemí. Stáhneme ty vlky z kůže, za naše egyptské bratry, které nechal Augustus přibít na kříže. Ať se hyeny nažerou. Jejich setníky dáme co oběť našim posvátným krokodýlům. Nenecháme je znesvěcovat chrámy a udělat z nás a našich sousedů římské provincie. Nenecháme se vláčet ulicemi Říma v řetězech. Římané se chovají k vlastním lidem hůře než my k našim otrokům."

Zde je malý nástin sci-fi prvku. Jen to potřebuji ještě zpracovat do literární podoby. Představuji si to jako tajný projekt, který vznikl za vlády faraona Tacharky v Egyptě a původně sloužil pro ochranu dolů na drahé kovy. Po Asyrském vpádu se přesunul do Núbie a až těsně před koncem ptolemaiovského období v Egyptě byl integrován i do vojenských sil Núbijského království.

• kongamato.docx

Kapitola první: V Núbiji roste napětí

V hostinci u Šebánků na kraji Meroe se náhle otevřou dveře, až se vývěsní štít s krokodýlem nad nimi rozkývá. Paní hostinská si protře oči, nikoho nevidí. V tom se na pult vyhoupne postavička malého mužíčka.

Hostinská: „Dobrý den, přejete si?“

Olond: „Jmenuji se Olond, Jame Olond. Světlé pivo. Protřepat, nemíchat.“

Z kuchyně do místnosti vstoupí hostinský.

Hostinský: „Pan hrabě Olond, je mi velikou ctí. Dlouho jste se u nás neukázal.“

Olond: „Jen Olond, já si na tituly nepotrpím a u nás jsme šlechtici tak nějak všichni. Jsem teď zavalen prací a trávil jsem nějaký čas v Indii. Jak jde život Ábelesi?“

Hostinský: „Zaplať Hospodin, celkem to jde. Jen se to u mě v pondělí večer dost řeže, ale u nás v Nus El I je to, jak víte, běžné. Bratr musí často opravovat nábytek. Ještě že ten binec ve čtvrtek večer už není tak hrozný.

Olond: „Takže vše při starém.“

Hostinský: „Dáte si hovězí na česneku?“

Olond: „Jasná věc. Máte dobrou paměť. Nebyl jsem tu snad pět let. Děláte je nejlepší ve městě. Ty bifteky u dvora jsou samé koření a já pak můžu na záchodě přelouskat celý Epos o Gilgamešovi i s komentáři.“

Hostinský pokyne hlavou.

Hostinský: „Také jsem jej četl. Máte jej v řečtině?“

Olond: „Ano, ale četl jsem jej i v originále. Našinec má na jazyky hlavu. Za kopcem už se mluví jinak a za močálem zrovna tak. Vyhádat hranice loviště je diplomatické mistrovství.“

Z kuchyně se ozývá zpěv paní hostinské: „Tóčte se pardálové…“

O tři hodiny později v královském paláci.

V sále bylo plno lidí, královnin leopard se líně drbal za uchem a nevěnoval pozornost napětí, které se v hovorech dvořanů silně obráželo.

Ptolemaiovský generál v exilu pohlédne směrem ke královně a otáže se svého hostitele maršála núbijského jezdectva: „Kdo je ten pygmejský hodnostář, co teď tak horečně rozmlouvá s jejím veličenstvem?“

Maršál: „Hrabě Jame Olond, důstojník tajné služby.“

Ptolemaiovský generál: „Ten to ale dotáhl vysoko.“

Maršál: „Není divu. Nejde o žádného protekčního spratka. Má své lidi i v Římě.“

Ptolemaiovský generál: „Jak dlouho je ve funkci?“

Maršál: „Asi rok a půl. Měl být jmenován už před šesti lety, ale měl nějaké sexuální skandály. Ve vesnicích v Horní Núbii ho moc nemusí, tak ho královna poslala služebně do Indie, aby se vybouřil.“

Ptolemaiovský generál: „To z něj musel mít starý Indra radost.“

Maršál: „Tolik práce mu to nedalo, podobné případy řeší často. Markýz Q říkal, že po návratu už Olond seká dobrotu. Dali ho tam do figury.“

Leopard se protáhne, přiběhne ke královně a nechá se pohladit.

Mezi tím v Nus El I

Áron Šebánek odloží hoblík a otře si zpocené čelo.

Do dveří dílny vstoupí vojenský nákupčí jejího veličenstva.

Áron: „Dobrý den, je mi velikou ctí. Co vás přivádí do mé skromné dílny?“

Královský nákupčí: „Máme zájem o výrobu vozů. Vojsko jich teď bude potřebovat velké množství a naše kapacity jsou omezené. Budeme potřebovat každého řemeslníka.“

Áron: „Ano, opravuji vozy, i stavět je umím. O jaké vozy budete mít zájem?“

Královský nákupčí: „Především vozy na přepravu menáže pro mužstvo. Umíte postavit i vojenské vozy?“

Áron: „Máte na mysli lehké vozy pro lukostřelce.“

Královský nákupčí: „Ano, právě ty.“

Áron: „V Egyptě je naše rodina kdysi stavěla. Stavěl jsem i nějaké lehké vozy pro řecké vozataje.“

Královský nákupčí: „Pro začátek budou stačit ty pro převoz menáže. Budeme vám možná vozit i nějaké vojenské vozy na opravu. Práce budete mít nad hlavu.“

Áron: „Je mi velikou ctí, ale budu muset zrušit civilní zakázky.“

Královský nákupčí: „Všichni poddaní jejího veličenstva se budou muset načas vzdát luxusu. Nemějte o to starost. Pošleme Vám pro vaše zákazníky výnos, dle kterého se zbytné práce na čas odloží. Jde o zájem země i koruny. Dále k vám pošleme i nové učně, ať se mládež učí řemeslu. Máte celkem dobrou pověst, jen omezte to pití.“

Áron: „Bratr má hostinec, takže…“

Královský nákupčí: „To je nám známo, jen teď nebude mít nikdo z nás na radovánky čas.“