ELIZHANNAH: Naše babi byla válečné dítě. Já ty geny podědila, plus si mne dovychovala, jak jsem před nástupem do školy pendlovala mezi podobně založenými prarodiči (mamka pro změnu permanentně vše vyhazuje a znovu kupuje). U mne se to navíc zintenzivnilo, když umřel taťka, mamka se dala dohromady s alkoholikem a já jela těžce kolem nuly, regulérně jsem přežívala na chlebu s marmeládou od babičky. Nezapomenu, jak mne kdysi sejmulo, že mi oblíbený jogurt zdražili o 20 haléřů.
Já nehromadím - prostě mám věci do zásoby - potraviny a drogerii. Mám v tom nastavený systém.
Ale padesát triček u mne nenajdeš (ok, mám vícero bot), stejně tak ne deset kabátů apod., ty věci mají své místo a průběžně je redukuji podle opotřebovanosti.
Shodou okolností jsem o víkendu řešila skříně, respektive ramínka - nakoupila jsem dřevěná a vyrotovala je za ty bazmeky z obchoďáků. U toho mi docvaklo, že tak nějak nemám moc oblečení (přitom jsem měla pocit, že jsem se od loňska v jeho nakupování docela rozjela - tak vlastně nevím, co jsem do té doby vlastně nosila, nebo jestli jsem to v mezičase tak protřídila, těžko říct...).

V domě babi byly noviny 30 let a více staré, soupravu uniforem dědy si pak převzalo muzeum - to byla přehlídka dobrých 50 let; s babiččiným oblečením to bylo podobné, stáří marmelád raději odhadovat nebudu.

ELIZHANNAH: Většinou si hromaděním lidé kompenzují pocit, že je nikdo nemá rád. Hromadí věci, protože věci je z podstaty své neživosti nemohou zradit. Ale znát příčinu nepomůže, pomohlo by ji odstranit. Plus všechno, co říkali KRISKA, QUANTI (QUANTI) a DEADSLUT.

ELIZHANNAH: krom rodinnejch věcí (nebyly peníze, babička s dědou o dost věcí přišli historicky - znárodňování a vysídlování a podobně, a já s primární prací v kultuře taky fakt nemam na rozhazování, čili faktor "co kdyby se to hodilo" a snaha "šetřit" jsou u mě silný) u sebe pozoruju, že schopnost vyhazovat / tendence hromadit věci mi hodně souvisí s psychikou. Hodně třeba s pocitem kontroly - teď se snažim kariérně dělat krok uplně jinam, a jak mam pocit, že vůbec nevim, co bude, tak schopnost cokoli vyhodit klesá takřka na nulu.

I třeba pocit naplněnosti života - během depresí, kdy mi všechno přišlo prázdný a muj život nesmyslnej, jsem musela kvůli výměně bojleru uplně vyklidit a vyprázdnit koupelnu. A zkusila jsem ji pak chvíli nechat víc prázdnou, a dělalo mi to strašně blbě, způsobovalo mi to fakt napětí, dokud jsem tam nevrátila to množství sprchovejch gelů, který ráda střídám, a podobně. Ten minimalismus mi nějak zesiloval tu prázdnotu vevnitř, a obklopení předměty mě uklidňovalo.

A byl to proces, naučit se s tim zacházet, a dokázat zvolit k vyhazování nebo k úklidu to, co zrovna neni emočně moc nabitý, a když nejde vyhazovat, tak se za to nebičovat, jít uklidit něco snadnýho a zbytek třeba šoupnout do krabice "s timhle si zrovna nevim rady a nevadí to", a počkat... a zároveň využít ty chvíle, kdy to jde a cejtim se dobře, a když jsem rozjetá dělat exekutivní rozhodnutí bez většího přemejšlení, tak se vrhnout třeba na třídění skříně, která pro mě je těžká.

ELIZHANNAH: Podle mě je to kombinace víc příčin.

Jedna věc je osobnostní založení, a to je často buď dědičné/odkoukané v rodině, nebo se naopak člověk proti tomu, co měl doma, vymezí do opačného extrému. Moje prababička se zbavovala i dárků od svých dětí, babičku to velmi mrzelo, tak šla úplně opačnou cestou.

Druhá věc nějaký batoh nasbíraný životem, u babičky rozhodně druhá světová a hlavně měnová reforma, která je s dědou připravila o úspory těsně předtím, než si koupili vysněný domek. (To bych se teda pak asi ani nenarodila, křivolaké jsou cesty osudu, ale co už.)

Třetí věc je, že čím víc věcí člověk má, tím víc je musí řešit. Úklid. Jak v nich najít, co potřebuje. Kam dát nové věci. V jednu chvíli se to tak naakumuluje, že se to bez pomoci řešit nedá, a říct si o pomoc se člověk zase stydí. Začarovaný kruh.

Rozhodně jsem ho zatím nerozetnula, ale v každém případě se snažím :(

ELIZHANNAH: casto psychika, traumata (jako se treba lide prejidaji, zajidaji kvuli necemu) tak si to mohou kompenzovat vecmi.

mam k tomu sklon aka moje veci me nikdy neopusti, nezradi, nehodi se jim fungovat jen kdyz je to pro ne vyhodne, (ozve sw jen kdyz nwco potrebuje) atd.

no a druha vec s tim maji problem hlavne kutilove, stavari, elketrikari, servisaci atd, ze "to by se mohlo hodit" na servis, opravu, predelani, zpracivani.

casto to taky muzou byt dost setrivi lide, protoze kdyz neco na 20 let schovaji pak to nemusi kupovat, nebo ekologicky smyslejici, ze uz se to vyrobilo...

no a casto nejakej mix toho vseho dohromady...

a taky se rika, ze kdyz nekdo tvrdi ze ma malo uloznejch prostor, ma jen moc veci, coz technicky muze byt pravda ale zas pokud dospelak zije nnekde ve 20m2 beznym ceskym zivotem tak proste je na povazenou zda tech veci ma opravsu tolik nebo mu jen chybi ty ulozne prostory, protoze asketa ala jeden mininalista cesky, co vlastni notebook, skladaci matraci a zije ve 4m2 je proste extrem a vetsina lidi potrebuje nejake bezne veci pro normalni zivot.

ja osobne vim, ze mit pro sebe jednu skrin navic, su uplne v pohode:D (ale protoze spacaky a batohy sou objemny:D)

KRISKA: jako držím vám palce (i sobě potažmo), ale u mojí mámy to bohužel nezafungovalo, bordelem zarovnanej byt po babičce jsme vyklízeli ručně, bez firmy, ze čtvrtého patra bez výtahu několik měsíců a stejně skončila velmi podobně. Hromadičský geny jsou zkáza.

GRETKA: bohuzel ukazujes na krasnem prikladu, ze uklid je volba - uklizet, nebo delat neco jineho?

pokud mame milion kramu doma, musime uklid volit mozna casteji, nez bychom chteli.

pokud mame tak akorat, porad nekdy musime volit uklid na ukor jine cinnosti, jen to treba neni tak casto.

ackoli uklid se rika a nevim zda to nepsala marie kondo ze my rikame uklid vsemu ale je dobre rozdelit na davani veci na sve misto (uklid) a na cisteni.

my si ale uklid prebereme ze zvyku proste na cokoli co je potreba, at je to trideni, vraceni, myti...

Dnes jsem taky uklízela, zasazovala a pouštěla jednu pračku za druhou. Avšak tím pádem moje děti dneska nebyly venku 😣. Často mi to přijde, že toho je prostě moc.

Jediné co dneska byla fakt švanda jsou sušenky písmenka. Dělali jsme je minulý víkend takže bylo načase je snist. Rozhodne jeste budou.

Oblečení mají taky v košících, protože je to mnohem méně práce, lepe přístupné a o dost přehlednější než komínky. Rozhodně zatím mně nechávají probírat co ještě jo, a co už ne, úplně v pohodě.

KOPRETKA: Jj. Jak tady koukám na otcovo hnízdo, tak to chce úklid profesionálů. Člověk se nesmí stydět si říct o pomoc.

KRISKA: ja třeba před třemi léty, když jsem nevěděla jestli přežiju, tak jsem toho fakt hodně, fakt hodně vyřídila. Dětem udělala krabičky, kam jsem dala hodně upomínkových předmětů, udělala knížky kam nalepila všechny vstupenky, lístky z výletu a zážitků.. prostě aby kdyby, tak aby po mně nezůstal bordel.. mno a pak se to ještě víc posralo než mělo a já teď mám sklep který je fakt bordel.. asi řeknu místním holkám.. páč sama to nedám..

Moje slabina sou ty hotspoty... veci nemaji svoje misto, nebo je to k nim daleko a jak se nakupi par veci uz to jede... pritom je to tak super kdyz to tu neni...

VIDA: nejlip si to clovek uvedomuje kdyz musi vyklizet neci domacnost... kdyz vidi kolik smeti a neuzitecnosti a duplicit tam je, lip si uvedomi, jestli to doma nahodou taky nemiri k podobnemu cili...

to musi byt masakr timto se probirat, preji hodne sil, at to jde od ruky.

VIDA: Částí papírů měl podloženou postel. Např. rodným listem jeho tety. Proč ho vůbec má on a ne jeho sestřenice...

Přátelé, tohle je wake up call. Takhle nesmim dopadnout.

VIDA: Teď třídím papíry. Osobní, k baráku, ke čtyřem firmám.

Papíry k softwaru z roku 1995.

Vysvědčení z průmyslovky v deskách Česká spořitelna.

Soudní rehabilitace prababičky mezi desítkama ceníků pájek z roku 1993.

VIDA: To je ještě nádhera.

Ehm. Otec mě požádal, abych mu doma pomohla uklidit. Z různých důvodu sem tu po víc než 20 letech. A je to peklo. První úkol byl tento: roztřídit nástroje a materiál.

KOPRETKA: drzim palce, at podari protridit.

Ja dneska zvladla vysat, umyt podlahy, umyt umyvadlo v koupelne, umyt cast nadobi, pere se pracka a chci vyklidit tady muj bordel roh...

Ja se teda přiznám že v rámci debordelizace a hlavně plné kapacity účtu jsem právě dvě hodiny třídila a stahovala fotky a následně promazávala.. no mam hotový dva roky, složku moje fotky, syna fotky. Mno a je předemnou rok 2020 a dál... Ale dneska to určitě chci celé dotáhnout, tak mi držte palce..
ILLUZE: jj taky nemohu, reálné nosí jen 1/8 toho co se jí tam válí.. a nejhorší že si to neuklidí, nechá v koši a pak se jí do toho vychcije kocka a ja ten ,, čistý koš,, musím znovu prát..

DARKINA: úplně rozumím tomu nadšení...
Jen teda se připrav na to, že jak roste, tak to budes na jaře a na podzim znovu třídit a tím jak se oblečení zvětšuje, stále přerovnávat a přerovnávat... Tohle je asi to nejhorší, co jsem s výchovou dětí zatím zažila.. třídit a dávat systém, který vydrží max rok, a pak se to musí přeorganizovat..

RUTHER: Tedy potom, co mi pan instalatér nainstaloval, po měsíci čekání, 2 nové košíčky. Odešel a za deset minut se myčka, opět, otevřela. Tedy už nemám ETA, ale Bosch.
Teď je na řadě vana plná nádobí. Nevím, kde jsem vzal nervy čekat na košíčky měsíc.