KOPRETKA: ja mam jednu kreativni skrin… resp. je to obri regal, ktery konci az u stropu a stejne nestaci a v loznici na skrini mam jeste dve obri ikea krabice.

Tvorim hodne a furt neco, ale taky tam jsou ruzny nesmysly, ktery nikdy nepouziju… musim se na to vrhnout zase.

Letos jsem si dala predsevzeti, ze nebudu nic kupovat na baleni a zdobeni darku. No, jsem na to zvedava… :))

KOPRETKA: a teda těch krabic mám hafo, ja strašně ráda něco dělám a ten obor zájmu mám fakt velký..

Právě jsem vyklidila částečně kumbal. Ještě mi chybí přebrat krabice s nářadím (děti tam pravidelně uklízí cokoliv je v kumbale) a jedna políčka.. do toho jsem vyhodila nějaký věci, něco mám připravený na dám na popelnici a třeba takový starý batoh jsem rozebrala a části uklidila do krabice ,šiti,,..
Musím říci že jedu na krabice. Můj velký úklid spočívá v tom, že to do těch krabic dávám, takže pak nemám problém cokoliv najít..mno ale je potřeba, tak jednou za rok, dva tu krabici přebrat a vyhodit nefunkční (lepidla, atd) a když je tam něčeho hodně stejného tak to jde taky.. prostě aby jednou za čas i ta krabice na odložení byla uklizena.. prostě jedna krabice.. hrozí že bude vic než jedna krabice - je potřeba to přebrat a vyhodit..

A s fotkama jsem došla do roku 2022 pak na mně začal mluvit syn a po zbytek dne jsem se k notasi nedostala.. ale jsem tři dny bez dětí a práce, takže jedu velký úklid.. našla jsem tu hromadu loňských sušených hub, rozhodně to nestihnu vše uvařit. nechce někdo.

ELIZHANNAH: Většinou si hromaděním lidé kompenzují pocit, že je nikdo nemá rád. Hromadí věci, protože věci je z podstaty své neživosti nemohou zradit. Ale znát příčinu nepomůže, pomohlo by ji odstranit. Plus všechno, co říkali KRISKA, QUANTI (QUANTI) a DEADSLUT.

KRISKA: Ve skutečnosti úklid jsou tři různé druhy činností.

První, která je náročná hlavně fyzicky, je úklid ve významu čištění. Mentálně je nejsnazší, protože výsledkem je čistota, kterou chceme, ale neruší zavedené pořádky.

Druhá, prostředně náročná, je umisťování věcí na jejich náležité místo. Náročnost této spočívá hlavně v tom, že máme tendenci sami sebe kárat za to, že jsme to neudělali už dávno a pak také v tom, že výsledkem je "jen" fakt, že vše je "normální", což není velký úspěch, jen návrat do základního stavu.

Třetí, mentálně nejnáročnější, je vynalézání nových míst pro věci, ať už nově nabyté nebo už předtím vlastněné. Je to tvůrčí činnost, ruší staré pořádky, vyvolává do budoucnosti riziko, že věci budeme hledat v původní nikoli nové lokalitě.

DEADSLUT: prostě když to nejde s ponožkama, tak je lepší jít na kořenky a obráceně! :-)

DEADSLUT: jo, to je jedna z velmi dobrých rad - nejdřív protřídit to, co je "jednoduchý", bez emočních vazeb. akorát že samozřejmě ty emoční vazby má každej jinde - zatímco osoba A s klidem děravé ponožky vyhodí, osoba B si vzpomene, že je měla na tom výstupu na Sněžku, co byl poslední, kam s ní šel její mrtvej kamarád - a stejná osoba A nedokáže vyhodit dva roky prošlý koření pěti vůní, protože přeci chce udělat ten jeden recept, na který ho bude potřebovat, a kvůli němuž ho před čtyřma lety kupovalo, zatímco osoba B se koukne a mrskne s ním do koše :-)

ELIZHANNAH: krom rodinnejch věcí (nebyly peníze, babička s dědou o dost věcí přišli historicky - znárodňování a vysídlování a podobně, a já s primární prací v kultuře taky fakt nemam na rozhazování, čili faktor "co kdyby se to hodilo" a snaha "šetřit" jsou u mě silný) u sebe pozoruju, že schopnost vyhazovat / tendence hromadit věci mi hodně souvisí s psychikou. Hodně třeba s pocitem kontroly - teď se snažim kariérně dělat krok uplně jinam, a jak mam pocit, že vůbec nevim, co bude, tak schopnost cokoli vyhodit klesá takřka na nulu.

I třeba pocit naplněnosti života - během depresí, kdy mi všechno přišlo prázdný a muj život nesmyslnej, jsem musela kvůli výměně bojleru uplně vyklidit a vyprázdnit koupelnu. A zkusila jsem ji pak chvíli nechat víc prázdnou, a dělalo mi to strašně blbě, způsobovalo mi to fakt napětí, dokud jsem tam nevrátila to množství sprchovejch gelů, který ráda střídám, a podobně. Ten minimalismus mi nějak zesiloval tu prázdnotu vevnitř, a obklopení předměty mě uklidňovalo.

A byl to proces, naučit se s tim zacházet, a dokázat zvolit k vyhazování nebo k úklidu to, co zrovna neni emočně moc nabitý, a když nejde vyhazovat, tak se za to nebičovat, jít uklidit něco snadnýho a zbytek třeba šoupnout do krabice "s timhle si zrovna nevim rady a nevadí to", a počkat... a zároveň využít ty chvíle, kdy to jde a cejtim se dobře, a když jsem rozjetá dělat exekutivní rozhodnutí bez většího přemejšlení, tak se vrhnout třeba na třídění skříně, která pro mě je těžká.

QUANTI: taky se casto rika, ze pri vetsi akci s vyhazovanim to prave nemas brat do ruky.

je zajimavy jak takova vec zda to drzis anebo ti jen nekdo rekne "tady sou ty bovimy z maturitniho dne" je tak vyraznej rozdil ve schopnosti to vyhodnotit

KRISKA: Jo, to jsem zapomněla, to je částečně k 1 a částečně k 2, to "mohlo by se hodit". A taky absurdní přiřazování hodnoty typu "jé, tohle je lístek na vlak z prvního školního výletu a tady jsou noviny ze dne, kdy jsem maturovala" - k ničemu to nevyužiješ, nikdy jindy si na to nevzpomeneš, ale když to vezmeš do ruky, spustíš emocionální reakci.

ELIZHANNAH: Podle mě je to kombinace víc příčin.

Jedna věc je osobnostní založení, a to je často buď dědičné/odkoukané v rodině, nebo se naopak člověk proti tomu, co měl doma, vymezí do opačného extrému. Moje prababička se zbavovala i dárků od svých dětí, babičku to velmi mrzelo, tak šla úplně opačnou cestou.

Druhá věc nějaký batoh nasbíraný životem, u babičky rozhodně druhá světová a hlavně měnová reforma, která je s dědou připravila o úspory těsně předtím, než si koupili vysněný domek. (To bych se teda pak asi ani nenarodila, křivolaké jsou cesty osudu, ale co už.)

Třetí věc je, že čím víc věcí člověk má, tím víc je musí řešit. Úklid. Jak v nich najít, co potřebuje. Kam dát nové věci. V jednu chvíli se to tak naakumuluje, že se to bez pomoci řešit nedá, a říct si o pomoc se člověk zase stydí. Začarovaný kruh.

Rozhodně jsem ho zatím nerozetnula, ale v každém případě se snažím :(

ELIZHANNAH: casto psychika, traumata (jako se treba lide prejidaji, zajidaji kvuli necemu) tak si to mohou kompenzovat vecmi.

mam k tomu sklon aka moje veci me nikdy neopusti, nezradi, nehodi se jim fungovat jen kdyz je to pro ne vyhodne, (ozve sw jen kdyz nwco potrebuje) atd.

no a druha vec s tim maji problem hlavne kutilove, stavari, elketrikari, servisaci atd, ze "to by se mohlo hodit" na servis, opravu, predelani, zpracivani.

casto to taky muzou byt dost setrivi lide, protoze kdyz neco na 20 let schovaji pak to nemusi kupovat, nebo ekologicky smyslejici, ze uz se to vyrobilo...

no a casto nejakej mix toho vseho dohromady...

a taky se rika, ze kdyz nekdo tvrdi ze ma malo uloznejch prostor, ma jen moc veci, coz technicky muze byt pravda ale zas pokud dospelak zije nnekde ve 20m2 beznym ceskym zivotem tak proste je na povazenou zda tech veci ma opravsu tolik nebo mu jen chybi ty ulozne prostory, protoze asketa ala jeden mininalista cesky, co vlastni notebook, skladaci matraci a zije ve 4m2 je proste extrem a vetsina lidi potrebuje nejake bezne veci pro normalni zivot.

ja osobne vim, ze mit pro sebe jednu skrin navic, su uplne v pohode:D (ale protoze spacaky a batohy sou objemny:D)

KRISKA: jako držím vám palce (i sobě potažmo), ale u mojí mámy to bohužel nezafungovalo, bordelem zarovnanej byt po babičce jsme vyklízeli ručně, bez firmy, ze čtvrtého patra bez výtahu několik měsíců a stejně skončila velmi podobně. Hromadičský geny jsou zkáza.

GRETKA: bohuzel ukazujes na krasnem prikladu, ze uklid je volba - uklizet, nebo delat neco jineho?

pokud mame milion kramu doma, musime uklid volit mozna casteji, nez bychom chteli.

pokud mame tak akorat, porad nekdy musime volit uklid na ukor jine cinnosti, jen to treba neni tak casto.

ackoli uklid se rika a nevim zda to nepsala marie kondo ze my rikame uklid vsemu ale je dobre rozdelit na davani veci na sve misto (uklid) a na cisteni.

my si ale uklid prebereme ze zvyku proste na cokoli co je potreba, at je to trideni, vraceni, myti...

Dnes jsem taky uklízela, zasazovala a pouštěla jednu pračku za druhou. Avšak tím pádem moje děti dneska nebyly venku 😣. Často mi to přijde, že toho je prostě moc.

Jediné co dneska byla fakt švanda jsou sušenky písmenka. Dělali jsme je minulý víkend takže bylo načase je snist. Rozhodne jeste budou.

Oblečení mají taky v košících, protože je to mnohem méně práce, lepe přístupné a o dost přehlednější než komínky. Rozhodně zatím mně nechávají probírat co ještě jo, a co už ne, úplně v pohodě.

KOPRETKA: Jj. Jak tady koukám na otcovo hnízdo, tak to chce úklid profesionálů. Člověk se nesmí stydět si říct o pomoc.

KRISKA: ja třeba před třemi léty, když jsem nevěděla jestli přežiju, tak jsem toho fakt hodně, fakt hodně vyřídila. Dětem udělala krabičky, kam jsem dala hodně upomínkových předmětů, udělala knížky kam nalepila všechny vstupenky, lístky z výletu a zážitků.. prostě aby kdyby, tak aby po mně nezůstal bordel.. mno a pak se to ještě víc posralo než mělo a já teď mám sklep který je fakt bordel.. asi řeknu místním holkám.. páč sama to nedám..

Moje slabina sou ty hotspoty... veci nemaji svoje misto, nebo je to k nim daleko a jak se nakupi par veci uz to jede... pritom je to tak super kdyz to tu neni...