ACIDQA: my si hodne s kamarady davame tasticky, takze si je "vymenujem"kazde vanoce a vzdy je schovam. casto schovavam i papir, pokud je nejaky vetsi. ted jsem vyjimecne koupila neteri, protoze jsem tak velky zbytek nemela .


jinak jsem na vinted narazila na bozi kalhotky (bohuzel z temu se ukazalo) ale po letech padnouci strih, jenze na kalhotkach L, v recenzich info ze pani objednala M a doslo ji L, tak jswm radsi objednala M i L (balik po 5ks) a pak ze podle toho co prijde si dokoupim jeste dve baleni... no takze prislo L a XL, XL vcera expedovano kamaradce, a od zname se mi vratilo triko funkcni klimatex s dlouhym, je o hlavu a 5kg mensi nez ja a i tak ji to XL skrtilo v podpazi jako me, to dnes donesu sestre pro netere.

ja mam tilek urcite doma tak 20, ale denne mam ciste a ne vzdy peru pravidelne kazdy tyden, nekdy vyjde pracka i za 14 dni, tak abych mohla mit do prace ciste. nechapu jak nekomu staci treba 5 tricek, to fakt musi prat pak obden...

ale ja peru jeste muze, muze monterky, lozni, psi, rucniky a ne pravidelne kazdy tyden mi pracka na moje vyjde... (taky mame jen 40 na 5kg pradla, takze i lozni musim prat na 2x minimalne).

HAR4NT: marmelády nebo uniformy? :-)

ELIZHANNAH: Naše babi byla válečné dítě. Já ty geny podědila, plus si mne dovychovala, jak jsem před nástupem do školy pendlovala mezi podobně založenými prarodiči (mamka pro změnu permanentně vše vyhazuje a znovu kupuje). U mne se to navíc zintenzivnilo, když umřel taťka, mamka se dala dohromady s alkoholikem a já jela těžce kolem nuly, regulérně jsem přežívala na chlebu s marmeládou od babičky. Nezapomenu, jak mne kdysi sejmulo, že mi oblíbený jogurt zdražili o 20 haléřů.
Já nehromadím - prostě mám věci do zásoby - potraviny a drogerii. Mám v tom nastavený systém.
Ale padesát triček u mne nenajdeš (ok, mám vícero bot), stejně tak ne deset kabátů apod., ty věci mají své místo a průběžně je redukuji podle opotřebovanosti.
Shodou okolností jsem o víkendu řešila skříně, respektive ramínka - nakoupila jsem dřevěná a vyrotovala je za ty bazmeky z obchoďáků. U toho mi docvaklo, že tak nějak nemám moc oblečení (přitom jsem měla pocit, že jsem se od loňska v jeho nakupování docela rozjela - tak vlastně nevím, co jsem do té doby vlastně nosila, nebo jestli jsem to v mezičase tak protřídila, těžko říct...).

V domě babi byly noviny 30 let a více staré, soupravu uniforem dědy si pak převzalo muzeum - to byla přehlídka dobrých 50 let; s babiččiným oblečením to bylo podobné, stáří marmelád raději odhadovat nebudu.

KOPRETKA: ja mam jednu kreativni skrin… resp. je to obri regal, ktery konci az u stropu a stejne nestaci a v loznici na skrini mam jeste dve obri ikea krabice.

Tvorim hodne a furt neco, ale taky tam jsou ruzny nesmysly, ktery nikdy nepouziju… musim se na to vrhnout zase.

Letos jsem si dala predsevzeti, ze nebudu nic kupovat na baleni a zdobeni darku. No, jsem na to zvedava… :))

KOPRETKA: a teda těch krabic mám hafo, ja strašně ráda něco dělám a ten obor zájmu mám fakt velký..

Právě jsem vyklidila částečně kumbal. Ještě mi chybí přebrat krabice s nářadím (děti tam pravidelně uklízí cokoliv je v kumbale) a jedna políčka.. do toho jsem vyhodila nějaký věci, něco mám připravený na dám na popelnici a třeba takový starý batoh jsem rozebrala a části uklidila do krabice ,šiti,,..
Musím říci že jedu na krabice. Můj velký úklid spočívá v tom, že to do těch krabic dávám, takže pak nemám problém cokoliv najít..mno ale je potřeba, tak jednou za rok, dva tu krabici přebrat a vyhodit nefunkční (lepidla, atd) a když je tam něčeho hodně stejného tak to jde taky.. prostě aby jednou za čas i ta krabice na odložení byla uklizena.. prostě jedna krabice.. hrozí že bude vic než jedna krabice - je potřeba to přebrat a vyhodit..

A s fotkama jsem došla do roku 2022 pak na mně začal mluvit syn a po zbytek dne jsem se k notasi nedostala.. ale jsem tři dny bez dětí a práce, takže jedu velký úklid.. našla jsem tu hromadu loňských sušených hub, rozhodně to nestihnu vše uvařit. nechce někdo.

ELIZHANNAH: Většinou si hromaděním lidé kompenzují pocit, že je nikdo nemá rád. Hromadí věci, protože věci je z podstaty své neživosti nemohou zradit. Ale znát příčinu nepomůže, pomohlo by ji odstranit. Plus všechno, co říkali KRISKA, QUANTI (QUANTI) a DEADSLUT.

KRISKA: Ve skutečnosti úklid jsou tři různé druhy činností.

První, která je náročná hlavně fyzicky, je úklid ve významu čištění. Mentálně je nejsnazší, protože výsledkem je čistota, kterou chceme, ale neruší zavedené pořádky.

Druhá, prostředně náročná, je umisťování věcí na jejich náležité místo. Náročnost této spočívá hlavně v tom, že máme tendenci sami sebe kárat za to, že jsme to neudělali už dávno a pak také v tom, že výsledkem je "jen" fakt, že vše je "normální", což není velký úspěch, jen návrat do základního stavu.

Třetí, mentálně nejnáročnější, je vynalézání nových míst pro věci, ať už nově nabyté nebo už předtím vlastněné. Je to tvůrčí činnost, ruší staré pořádky, vyvolává do budoucnosti riziko, že věci budeme hledat v původní nikoli nové lokalitě.

DEADSLUT: prostě když to nejde s ponožkama, tak je lepší jít na kořenky a obráceně! :-)

DEADSLUT: jo, to je jedna z velmi dobrých rad - nejdřív protřídit to, co je "jednoduchý", bez emočních vazeb. akorát že samozřejmě ty emoční vazby má každej jinde - zatímco osoba A s klidem děravé ponožky vyhodí, osoba B si vzpomene, že je měla na tom výstupu na Sněžku, co byl poslední, kam s ní šel její mrtvej kamarád - a stejná osoba A nedokáže vyhodit dva roky prošlý koření pěti vůní, protože přeci chce udělat ten jeden recept, na který ho bude potřebovat, a kvůli němuž ho před čtyřma lety kupovalo, zatímco osoba B se koukne a mrskne s ním do koše :-)

ELIZHANNAH: krom rodinnejch věcí (nebyly peníze, babička s dědou o dost věcí přišli historicky - znárodňování a vysídlování a podobně, a já s primární prací v kultuře taky fakt nemam na rozhazování, čili faktor "co kdyby se to hodilo" a snaha "šetřit" jsou u mě silný) u sebe pozoruju, že schopnost vyhazovat / tendence hromadit věci mi hodně souvisí s psychikou. Hodně třeba s pocitem kontroly - teď se snažim kariérně dělat krok uplně jinam, a jak mam pocit, že vůbec nevim, co bude, tak schopnost cokoli vyhodit klesá takřka na nulu.

I třeba pocit naplněnosti života - během depresí, kdy mi všechno přišlo prázdný a muj život nesmyslnej, jsem musela kvůli výměně bojleru uplně vyklidit a vyprázdnit koupelnu. A zkusila jsem ji pak chvíli nechat víc prázdnou, a dělalo mi to strašně blbě, způsobovalo mi to fakt napětí, dokud jsem tam nevrátila to množství sprchovejch gelů, který ráda střídám, a podobně. Ten minimalismus mi nějak zesiloval tu prázdnotu vevnitř, a obklopení předměty mě uklidňovalo.

A byl to proces, naučit se s tim zacházet, a dokázat zvolit k vyhazování nebo k úklidu to, co zrovna neni emočně moc nabitý, a když nejde vyhazovat, tak se za to nebičovat, jít uklidit něco snadnýho a zbytek třeba šoupnout do krabice "s timhle si zrovna nevim rady a nevadí to", a počkat... a zároveň využít ty chvíle, kdy to jde a cejtim se dobře, a když jsem rozjetá dělat exekutivní rozhodnutí bez většího přemejšlení, tak se vrhnout třeba na třídění skříně, která pro mě je těžká.

QUANTI: taky se casto rika, ze pri vetsi akci s vyhazovanim to prave nemas brat do ruky.

je zajimavy jak takova vec zda to drzis anebo ti jen nekdo rekne "tady sou ty bovimy z maturitniho dne" je tak vyraznej rozdil ve schopnosti to vyhodnotit

KRISKA: Jo, to jsem zapomněla, to je částečně k 1 a částečně k 2, to "mohlo by se hodit". A taky absurdní přiřazování hodnoty typu "jé, tohle je lístek na vlak z prvního školního výletu a tady jsou noviny ze dne, kdy jsem maturovala" - k ničemu to nevyužiješ, nikdy jindy si na to nevzpomeneš, ale když to vezmeš do ruky, spustíš emocionální reakci.

ELIZHANNAH: Podle mě je to kombinace víc příčin.

Jedna věc je osobnostní založení, a to je často buď dědičné/odkoukané v rodině, nebo se naopak člověk proti tomu, co měl doma, vymezí do opačného extrému. Moje prababička se zbavovala i dárků od svých dětí, babičku to velmi mrzelo, tak šla úplně opačnou cestou.

Druhá věc nějaký batoh nasbíraný životem, u babičky rozhodně druhá světová a hlavně měnová reforma, která je s dědou připravila o úspory těsně předtím, než si koupili vysněný domek. (To bych se teda pak asi ani nenarodila, křivolaké jsou cesty osudu, ale co už.)

Třetí věc je, že čím víc věcí člověk má, tím víc je musí řešit. Úklid. Jak v nich najít, co potřebuje. Kam dát nové věci. V jednu chvíli se to tak naakumuluje, že se to bez pomoci řešit nedá, a říct si o pomoc se člověk zase stydí. Začarovaný kruh.

Rozhodně jsem ho zatím nerozetnula, ale v každém případě se snažím :(

ELIZHANNAH: casto psychika, traumata (jako se treba lide prejidaji, zajidaji kvuli necemu) tak si to mohou kompenzovat vecmi.

mam k tomu sklon aka moje veci me nikdy neopusti, nezradi, nehodi se jim fungovat jen kdyz je to pro ne vyhodne, (ozve sw jen kdyz nwco potrebuje) atd.

no a druha vec s tim maji problem hlavne kutilove, stavari, elketrikari, servisaci atd, ze "to by se mohlo hodit" na servis, opravu, predelani, zpracivani.

casto to taky muzou byt dost setrivi lide, protoze kdyz neco na 20 let schovaji pak to nemusi kupovat, nebo ekologicky smyslejici, ze uz se to vyrobilo...

no a casto nejakej mix toho vseho dohromady...

a taky se rika, ze kdyz nekdo tvrdi ze ma malo uloznejch prostor, ma jen moc veci, coz technicky muze byt pravda ale zas pokud dospelak zije nnekde ve 20m2 beznym ceskym zivotem tak proste je na povazenou zda tech veci ma opravsu tolik nebo mu jen chybi ty ulozne prostory, protoze asketa ala jeden mininalista cesky, co vlastni notebook, skladaci matraci a zije ve 4m2 je proste extrem a vetsina lidi potrebuje nejake bezne veci pro normalni zivot.

ja osobne vim, ze mit pro sebe jednu skrin navic, su uplne v pohode:D (ale protoze spacaky a batohy sou objemny:D)

KRISKA: jako držím vám palce (i sobě potažmo), ale u mojí mámy to bohužel nezafungovalo, bordelem zarovnanej byt po babičce jsme vyklízeli ručně, bez firmy, ze čtvrtého patra bez výtahu několik měsíců a stejně skončila velmi podobně. Hromadičský geny jsou zkáza.