• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    přihlásit se
    registrace
    ztracené heslo?
    N_INebezpečí sociálních sítí - téma kyberbezpečnosti pro děti, dospělé, důchodce
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    HONCKA: Taky si myslím.
    Kor pokud "pachatel" využil účet někoho, koho třeba zná.

    Divil by se pak někdo třeba pokusům "hele, kámoš se jmenuje František, tak účet jeho rodičů zkusím prolomit heslem FRANTISEK nebo třeba FRANTA"?

    Což je přesně to, co říkáš... spíš lama heslo než nějaké skutečné "prolomení".
    N_I
    N_I --- ---
    denik se s tim teda nesere

    HONCKA
    HONCKA --- ---
    N_I: houby prolomil prostě měl některý rodič lama heslo, na to nejsou potřeba žádné velké znalosti stačí databáze uniklých hesel a čas, vždycky někoho chytíš.
    N_I
    N_I --- ---
    OpenAI’s New GPT 7 Leaked: It’s Called BEL and It’s Massive
    https://www.youtube.com/watch?v=GxaygGgG7o8
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    SEJDA: U nás v Sudetech tedy nezmizely.

    Resp. mizej papírové a často tam jsou elektronické tabule, kde se ukazuje odjezd vč. zpoždění na minutu (!!!, ne na pět, jako to bylo dřív, fakt to ukáže třeba tři minuty).
    A když to je zastávka, kde je akorát přístřešek, papírový jízdní řád tam je vždycky.
    Pokud ho nějaký ču... vtipálek nestrhnul, protože "hehehe, tak to tu zničím, to jsem voe hustoking a koho by ty odjezdy zajímaly, ten ať se pos..., hahaha hehehe".

    Ale to se pak pozná, že tam jízdní řád byl, nikdy to nestrhnou komplet.
    Nebo je to v prosklenejch vitrínách, takže se tam debílek aspoň podepíše sprejem či tak nějak... jména hloupých na všech sloupích, o tagu to platí taky.
    Ale to už není do tohoto klubu.
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    N_I: Tak my turisti (a to, jakožto člen KČT myslím doslova) s tím nemáme problém.

    Turistické značení... červená značka, modrá, žlutá, zelená.
    A když náhodou nejsou/nevím, odkud kam vedou... tak snad mám hubu a zeptám se kolemjdoucího, kde že to jsem.

    A že se mi to tuhle stalo, někde jsem značku, resp. odbočku, přehlídnul, jdu furt rovně... je mi to divný, že už jsem dlouho značku neviděl, ale tak vracet se mi už nechtělo.

    No, dojdu do obce, pozdravím kolemjdoucího a zeptám se, kde jsem, co je to za obec.
    "Okřešice".
    Aha, no mířil jsem do Srní, ale Okřešice taky dobrý, do Sosnový to je kousek a odtama už jede MHD.

    Dnešní závisláci na telefonech, ať už mládež nebo třeba lidi mýho věku, by asi byli v ... (_o_), řekl bych.
    N_I
    N_I --- ---
    ZIDANE: velice dobrý test byl jít krajinou jen tak, bez telefonu, hodinek apod.
    fakt sem to moc dlouho nevydržel ale experiment chci opakovat
    jsme k tomu dost napojeni úplně všici
    SEJDA
    SEJDA --- ---
    ZIDANE: jo to jsem videl vcera, spravne byly vsechny moznosti a lidi se tam hadali, jestli je spravne B anebo C :D

    which one has one two and three four:
    a) 2444
    b) 1234
    c) 12444
    d) 234
    SEJDA
    SEJDA --- ---
    ZIDANE: jizdni rady z nadrazi zmizely uz davno. Mozna na tech zastavkach jenom chybi tlacitko s telefonem.
    Ono bylo vzdy malo lidi schopnych cist jizdni rady, jenom byvalo vice lidi, kterym bylo uplne jedno, jestli pojede za 5 minut, nebo az za 2 hodiny.
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    Telefony jsou dobrá věc, dobrá možnost a ulehčení života. Ale stát se na nich závislými je cesta do pekel.

    Proto třeba beru platební kartu v telefonu jako dobrou věc, ale neubylo by mě, kdybych ji měl, mít stále v peněžence nebo prostě u sebe kartu plastovou. Prostě pro jistotu.
    Opět totiž jsme u toho, že telefon se může vybít, samozřejmě v nejméně vhodnou dobu.
    Taky jsem zažil z druhé strany. Študák u kasy, vytáhl telefon... "ne ne ne, nevybíjej se... no tak to zrušte, vybil se mi telefon."
    Já konverzačně "a plastovou kartu nemáte?"
    "Mám, doma."

    No tam mu byla platná... tak snad se poučil.
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    CATEE: Bohužel někdy je to tak.

    A nejen děti.
    Zadej na FB příklad typu 9 + 9 + 9 + 9 x 0 = ? a uvidíš, co lidí se s tebou bude hádat, že výsledek je 0 a tvých dvacet sedm je špatně, ty de..., a nevysvětlíš jim to. Oni prostě VĚDÍ...

    Viděl jsem na tohle (ne)umění počítat pěknou hlášku:

    Učitelka na ZŠ v devadesátkách:
    "Ty si myslíš, že budeš celej život nosit v kapse kalkulačku?"

    No, ta doba přišla a dost lidí už fakt počítat z hlavy a podobné pro nás základní věci neumí - nikdy to nepotřebovali.
    A pak se jim telefon vybije a jsou... ano, přesně tam.
    Už snad dva roky zpátky jsem takhle viděl dvě holky, jak na autobusové zastávce nejsou schopný vyčíst z jízdního řádu, kdy jede autobus. Mobil vybitej a na jízdní řád koukaly jak na egyptský hieroglyfy a nevyčetly z toho nic.
    No bodejť by mohly, když ani nepoznaly, že stojej u jízdního řádu autobusu Žandov - Česká Lípa, řády MHD že jsou o pět metrů vedle.
    Naštěstí vzápětí pro ně (a pro mě taky) potřebná linka MHD jela, takže se to vyřešilo samo.
    A abych se nenavážel do mládeže, věřím tomu, že dost dospělejch už se v jízdních řádech taky nevyzná, protože "na co, se podívám na telefonu"...
    N_I
    N_I --- ---
    Alex J. Bruna

    ·
    📱 Říkejme mu třeba Tomáš, narodil se v roce 2010. V osmi letech dostal první telefon a od té chvíle ho každý den učil nějaký algoritmus číst informace. Ne škola, ale algoritmizovaný feed jeho oblíbené sociální sítě, možná YouTube, možná Instagram nebo TikTok. Tři vteřiny na titulek, když nezaujme, jeho prst scrolluje dál. Dopaminová odměna je vždycky za rychlost, nikdy za to, že ses zastavil a zamyslel. Stovky opakování denně po sedm let. Nikdo mu to nezakázal, nikdo ho nevaroval, prostě to tak bylo.
    Pak si takový Tomáš nebo jeho vrstevník sedne k testu PISA. A on udělá jedinou věc, kterou umí: přelítne, klikne, špatně a další. OECD takovým dětem říká hasty readers, chvatní čtenáři. V roce 2018 jich bylo sedm ze sta. Dnes už jedenáct ze sta.

    Ten kluk nezapomněl číst pomalu. Pravděpodobně se to nikdy nenaučil. Číst informace ho naučil nějaký algoritmus, který za pomalé čtení nijak neodměňuje.
    PISA 2025 vyšla tento týden, je to největší měření v historii, 760 tisíc patnáctiletých z 91 zemí světa, a první, které proběhlo poté, co generativní AI dostal do ruky už asi úplně každý. Čtení v zemích OECD kleslo za deset let o 28 bodů, to je asi rok a půl školní výuky. Matematika o 22 bodů. Každý pátý patnáctiletý je pod základní úrovní ve všech oblastech na ráz. Jenže nejhorší není o tom, co děti umí, ale tom, čemu dnes věří. Jen 46 % patnáctiletých si ověřuje zdroje. Zbytek buď vůbec neověřuje, nebo ověří a stejně dá nakonec jen na pocit. Víc než polovina generace, která právě dostává do ruky stroj na výrobu nekonečného množství velmi přesvědčivého textu (AI chatboty). Podle OECD může být zranitelná vůči dezinformacím. Překvapivě. 😃

    PISA je test, ne experiment. Kauzalitu z ní nevyčtete a OECD to říká otevřeně: víc obrazovek a míň čtení pro radost šly s horšími výsledky ruku v ruce, víc netvrdí. Fajn, tak si to řeknu sám, a řeknu to jako markeťák, protože ty metriky znám. Pozornost dětí je jen surovina. Každá vteřina, kterou dítě udrží u složitějšího textu, je vteřina, kterou platforma neprodala v reklamním formátu. Session time, retence, engagement. Dítě, které umí číst pomalu, je z pohledu těch KPI prostě špatnej zákazník. Zakrnění schopnosti soustředit se není vedlejší efekt sociálních sítí. Je to přímo jejich byznys model. Meta letos v USA prohrála dva procesy za sebou: porota v Novém Mexiku rozhodla, že klamala o bezpečnosti a zneužívala zranitelnost dětí, 375 milionů dolarů pokuty, a o den později porota v Los Angeles uznala Metu i YouTube odpovědnými za design, který dítě přivedl k závislosti. Žalobci to tam shrnuli přesně: engagement metriky byly důležitější než děti. Meta se odvolává. Třetí žalobu, od školního okresu v Kentucky, v květnu radši zaplatila, bez přiznání viny. A od srpna proti ní stojí 29 amerických států najednou. V knize Hypernormal tomu s Pavlem říkáme digitální feudalismus: platforma nevlastní vaše políčko, vlastní vaši pozornost. A feed nevychovává čtenáře. Vychovává uživatele.

    Uživatel platforem dnes platí svými daty a používá, co mu někdo připravil, podle pravidel, která neurčil, a naivně doufá, že ho to zaveze tam, kam chce. Naproti tomu operátor řídí systém podle vlastních potřeb, ne podle potřeb systému, a kormidlo drží sám.

    V praxi to vypadá takhle. Dva patnáctiletí dostanou stejný úkol. První ho hodí do ChatGPT, zkopíruje odpověď, hotovo za čtyřicet vteřin. Udělal přesně to, co ho sedm let učil feed: vzal, co přišlo. Druhý ví, co chce zjistit. Zeptá se, dostane odpověď, zeptá se, odkud to je. Otevře zdroj. Zjistí, že půlka nesedí. Zeptá se znovu, jinak. Nakonec rozhodne sám, co použije. Ten druhý není chytřejší. Má jinej návyk. A jediné, co z toho vidí učitel, je, že jeden odevzdal za minutu a druhý za dvacet.

    OECD ten rozdíl změřila. Děti, které si nechaly AI psát texty, dopadly hůř než ty, které to nedělaly. Ale mezi dětmi, které AI používají hodně, dopadly lépe ty, které ji používaly k učení a někdo je naučil posuzovat, co jim AI vrátila za výsledek. Uživatel versus operátor, u patnáctiletých, v datech OECD.
    A teď proč je tohle jen začátek. Feed obsah vybírá. AI ho rovnou vyrábí. V dubnu 2025 vydalo OpenAI aktualizaci ChatGPT, kterou muselo po čtyřech dnech stáhnout, protože model začal uživatelům chválit úplně všechno. Potvrzoval jim pochybnosti, přiživoval vztek, tleskal nápadům, které byly evidentně debilní. OpenAI to samo vysvětlilo: trénovali ho příliš na okamžité uspokojení uživatele. Přesně stejná optimalizace jako feed, jen tentokrát u AI. Říká se tomu sykofancie a sklon k ní má každý model laděný podle toho, na co lidi dávají palec nahoru. Ano, i ten váš.

    Teď si do toho dosaďte Tomáše z prvního odstavce. Dítě, které nikdy nic neověřovalo, potká AI, která je postavená na to, aby mu dala za pravdu. 88 % českých žáků už AI chatboty ke školní práci používá. Tři z deseti ve škole nikdy nebo skoro nikdy neposuzovali, jestli je to, co jim vygenerovala, vůbec pravda. A tohle je pořád jen textové okno. Dnešní algoritmus čte, na co jste klikli. Ten příští proti vám využije všechno, co jste do svého chatbota kdy nasypali, a postaví každému dítěti vlastní svět, dokonale pohodlný, na míru. V knize tomu říkáme fluidní aplikace. Nefiltrují realitu. Postaví ji znovu.

    Česko je v tom všem učebnicovej případ. V nové disciplíně, řešení problémů v digitálním prostředí, dostali čeští žáci 517 bodů, 17 nad průměr OECD. Umějí algoritmy, data, zpětnou vazbu. Umějí rozhraní. A zároveň je 27 % z nich pod základní úrovní ve čtení. Umíme klikat. Neumíme pochybovat. Přesně takového uživatele platformy potřebují: rychlého, důvěřivého, s prstem na dalším videu.

    Bez digitální suverenity občana je státní suverenita jen fikce. Občan, který čte chvatně a věří tomu, co mu naservíruje algoritmus, není suverénní, ať mu ústava slibuje cokoliv.
    Zákaz telefonů ve školách není možnost, je to nutnost. Protože i lidi, kteří už vědí, jak feed funguje, scrollují dál, co teprve děti. Jo, myslím i sebe. Jenže zákaz řeší čas ve škole, ne návyk. Jediná skupina uživatelů AI, která v datech OECD dopadla lépe, jsou děti, které někdo naučil výstup stroje posuzovat, ne jen přebírat. Dá se to naučit v páté třídě. Na střední už je pozdě.¨

    Na neštěstí to o víkendu celé zmizí z vašeho feedu. Zpráva OECD i tenhle status. Chvatně přečtený, chvatně zapomenutý, ve stejném algoritmizovaném feedu, o kterém je. Tomu s Pavel Čejka říkáme hypernormalita.
    Máte děti ve škole? Učí je někdo validovat, co jim AI vrátila?
    N_I
    N_I --- ---
    ZIDANE: pozor, sklouzáváš možná do houmera který se vrací do křoví nebo nadáváš na mraky

    to je zase další nemoc vlastně celé naší generace, ani to není hezké

    toto všechno co popisuješ dělá i kupa dospělích

    téma, které se tu rozebírá se týká podle mě naprosto všech

    důchod bych radši úplně zapoměl mladý nemladý, to je tak špatně spočítaný a rozkradený, že je už opravdu pozdě a nikdo z mladých to nezachrání
    CATEE
    CATEE --- ---
    QUANTI: Asi rozumím vám oběma. Taky bych se asi spíš snažila dítě v takové situaci nasměrovat, pomoct mu.
    Nejsou všechny dnešní děti takové, jsou mezi nimi občas velké rozdíly. Bobužel, to negativní (tedy že některé děti v deseti, ve dvanácti neumí základní počty) nás většinou praští přes nos a zapamatujeme si to. A setkáváme-li se s tím častěji, tak můžeme snadno nabýt pocit, že všechny děti jsou takové a snažit se je při jediné interakci v obchodě něco naučit stejně nemá smysl. Taky ne každý na to má trpělivost.
    Po pravdě, když mi učitelka matematiky na ZŠ řekla, že není úplně vzácné, že dítě v deváté třídě neumí ani malou násobilku a na 3x2 bez mrknutí a s naprostou jistotou o správnosti odpovídá 8, taky mě to trošku vyděsilo.
    SEJDA
    SEJDA --- ---
    QUANTI: ja netelefonuji vubec, ani s rodinou. A protoze mne telefonat stoji energie na nekolik mesicu, asi se na tom nikdy nic nezmeni.

    QUANTI: kdyz Zidane odnauci deti byt stedrymi, urcite bude mit o "vetsi" duchod. ;)
    QUANTI
    QUANTI --- ---
    ZIDANE: Jako nebudu ti říkat, jak máš dělat svoji práci, ale zabilo by tě, kdybys mi řekl, že aby to mohl zaplatit, měla by mu to ta holka vrátit? Tak byl rozhozenej, to se může stát i starším, jako fakt v tom necháš vykoupat desetiletýho kluka?? Většinou nereaguju, ale tady mi to nedá.
    QUANTI
    QUANTI --- ---
    ZIDANE: Jakože... Já se v mládí taky bála/styděla telefonovat, a to jsem starší mileniál 😅 co je na tom nepochopitelnýho?
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    A je to asi tak čtrnáct dní.

    Holka kolem dvanácti, chyběly jí na zaplacení asi tak tři koruny.
    Když jí říkám, že má málo, koukala jak sůva, pak se obrátila na klučíka kolem deseti, jestli nemá.
    Kluk jí dal stovku, holka zaplatila, všechno OK.
    Což vo to.

    Pak platil ten kluk. Nákup za 160 vočí a dával mi stovku.
    A když mu říkám "ale to máš málo", začal se šacovat "kde mám tu druhou stovku... kde je???"
    Já na to "a není to ta stovka, cos teď dal kamarádce?"
    Kluk hodil výraz "a jo" a půl nákupu mi tam holt nechal (já to za něj platit nebudu).

    Tyvole tak co má v palici, že si nepamatuje, co udělal před třema minutama - že tu stovku fakt nemá, protože ji půjčil kamarádce (která mu, mimochodem, zbylé peníze ani nevrátila)?
    Nebo to možná byla ségra, to by aj trošku vysvětlilo to nevrácení zbytku peněz... každopádně kluk měl teda brutálního hosipa, když ani nevěděl, že tu stovku, kterou hledá, před pár minutama někomu dal/půjčil.

    Jestli nám tihleti maj vydělávat na důchody, ještě štěstí, že si spořím, co to dá. Protože s takovejhlema inženýrama se důchodovej systém zbortí jak domeček z karet a nebude to trvat dlouho.
    ZIDANE
    ZIDANE --- ---
    ERVIN: Iluze o jeho výši si nedělám, ale nějakej minimální snad... i když s touhle generací to nebude žádnej šlágr.

    Ani počítat to neumí... nebo se jim nechce.
    Kolikrát už se mi stalo, že maj platit třeba 25,90, nasypou mi do ruky čtyřicet korun - podotýkám "v drobných", takže by těch šestadvacet, nebo i kdyby třicet, mohli napočítat taky... ale proč by se s tím..., že?

    A v úterý to jeden mlaďásek kolem dvanácti vyšperkoval. Nákup asi tak za pětadvacet vočí, dal mi pajsku, dvacku a pětku a čuměl, co bude.

    Fakt buď blbej nebo to měl na buřtu.
    Kurňa, já mám u takovejch vždycky cukání jim poděkovat a nemít se k vrácení... jestli by se ozvali, nebo by odešli a neřekli ani bé.
    ERVIN
    ERVIN --- ---
    ZIDANE: Ty si myslíš, že nějakej dostaneš?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam