KEIKIN: naopak by se dalo rict, ze od urcite urovne (pochopeni, rozsireni vedomi) se zivot stava neuveritelnou slasti, protoze kdyz clovek vidi tu harmonii vsude a ty logicke pochody a vyvoj, tu velikost a bohatost kosmu, tu krasu kazde jednotlivosti, natoz kdyz je to organizovane v celych systemech a svetech, pada do extaze, ze tomu muze byt svedkem, ze se na tom muze podilet, protoze je to 1000x vic, nez si umel predstavit i v tech nejdivocejsich snech. urcite stupne poznani jsou jako nekonecny orgasmus vyvolany videnim a zitim Krasy Sveta, jen staci se na nej kouknout.

KEIKIN: nemyslim si to. spousta lidi trpi akorat proto, ze maji hlavu plnou zloby vuci sobe i druhym a na tehle zlobe a sebeublizovani maji vybudovanou identitu. diky tomu i neutralni jevy interpretujou jako ublizovani/utok na sebe - pred domem rvou (sousedovic rozezrane) decka, u dva baraky dal steka (ten zkurveny) pes, ve zpravach jenom zlo a ublizovani = cely svet stoji za hovno. misto - je super, ze decka si umi vyhrat, je skvele mit psa, ktery ohlida barak a hned tak nekoho nepusti do dvora, misto zprav si muzu pustit vecernicek s vilou Amalkou nebo se muzu jit projit nekam do parku.. :o). a to nemluvim o nasi nevedomosti - protoze kdyz ta se zmensi a ja zacnu rozumet procesum, ktere se mi dejou, tak i utrpeni, kteremu se nemohu vyhnout (nemoc..) je nahlizeno jen jako bolestive vjemy na urovni tela, ktere ale nemusi vyvolat utrpeni (mysli).

JASONEKK: je to takový esomashup, ale pokud někomu pomohla tak je to asi dobře :-)

Šla tu řeč o Žídkovských bohyních.

K energii krajiny:
Minulý rok v létě jsem se dostal ke Kutnohorským menhirům.
Menhir u Kutné Hory | Denemark – občanské sdružení
http://denemark.jidol.cz/projekty/ostatni/menhir-u-kutne-hory/
V době mé první návštěvy to bylo smutné místo, připadalo mi to jako kamenný sad, bez nějaké síly. Nedalo mi to a kontaktoval jsem Denemark, který tento kruh vytvořil. Přes tenhle kontakt jsem se dostal k Pavlu Bartlovi, který kruh či kromlech "opravoval". Na konci prázdnin jsme se s ním setkal osobně. Dozvěděl jsem se, že tenhle kruh je součástí mnoha různých kamenných řad a menhirů po ČR. Dostal jsem úžasnou přednášku a cítil jsem, jak naše země skrze tyto kameny "dýchá" v jakém si energetickém spletenci, který začíná už na Pražském hradě, tím úžasně velkým obeliskem u chrámu sv. Víta.

Jeden můj kamarád je hajnej, tedy ten co se stará o stromy, nikoliv co mezi nima zastřelí. Z jeho přednášek o různých druzích lesů apod. vyplývá, že v naší zemi už 200 let nevyrostl "divoký les", všechny stromy jsou sázeny lidmi, popřípadě se o ně lidi starají a tak s nima mají naše stromy pouto. Proto, když čech zajde do "divokého" pralesa, může se bát, protože tam stromy s lidmi nemají tohle spojení.

Ke slovanskému šamanismu:
Byl jsem na dvou Ordeltových přednáškách i s ceremoniemi, abych se něco naučil. Za mě mohu říci, že volání Svaroga či Velese je pro mě zážitkem. Vnímám skrze tyto "bohy" duch předků tohoto místa a spojení s nimi. Minimálně půl roku používám při procházkami lesem koncovku, tedy koncovou píšťalu, která je tradicí pasáčků v našich zemích. Je to nástroj větru, takže duchové na ni dobře slyší ;-) Jeden z mých kamarádů je druidem www.boii.cz, kde dělá keltské ceremonie. Abych pravdu řekl tak mě to neoslovuje a je tahle mystika pro mě docela složitá.
Ordelt se na svých přednáškách dotkl třeba Strážnických slavností, věcí, které se tam ukazují či dějí a ukázal to jako pohanskou tradici úrody atd. Takže tradice je je. Můžeme se tou tradicí nechat omezovat, můžeme ji použít pro svůj vlastní růst, či se od ní můžeme odrazit a na jejím základě vystavět tradici novou. To podle mého teď Ordelt dělá.
Tradice a učení předků tu je. Vyučuje se někde na Un. Karlově na nějakém oboru slovanství, přesně to nevím, jen to povědomí v našich lidech není.

Tím samozřejmě nikomu neberu to, že své šamaňárny dělá s keltskými božstvy, či s jinými entitami, které potká.

OGMIOS: no jo, to by se mohlo, my to děláme u pramene pod horou každý rok z jara, je to ceremonie. Většinou je k tomu i nějaký land art.

OGMIOS: já potkávám lidi, kteří se aktivně starají o krajinu; dobrovolně ve volném čase čistí, sází stromy, dělají land-art, obnovují staré cesty a úvozy, různě přispívají ve svém okolí "společné věci"...ale znám také "poutníky krajinou" (a nejsilněji asi kamarád "indián" Hubert), který péči o krajinu de facto odsuzuje a vyhledává divokost, respektive bezzásahovost.

Myslíš, že božstvům, se kterými si povídáš, se lépe bytuje v upravené krajině s vyhlídkami a lavičkami, nebo v divoké a často špatně prostupné krajině? ,)