BONGI: nemohu souhlasit. v několika bodech, které jistě nabízejí prostor k diskusím dalším...
1. mašíni x palach - souvisí to spolu nebo ne?
na jedné rovině bych řekl, že to (mašíni x palach) je "klasický" reprezentant sporu na věčné téma "vzdorovati zlu silou/násilím vs. nevzdorovat". a jako dvě prakticky protichůdné strany jedné mince spolu tyto dvě věci jistě souvisejí. z historie zastánce obou stran známe a to i z nejspornějšího i nejhrdinštějštějšího momentu našich dějin zároveň: husitství. na jedné straně aktivně bojující husité, kteří nakopali prdel půlce evropy, na druhé chelčický a jeho známý "boj duchovní" (pouze). kdo měl větší pravdu a proč?
myslím, že zde mohu zaujmout jen stanovisko osobní a podepřené jen praktickým hlediskem: husiti, i když některé ty maniakálně vraždící zmetky nemám rád. ale když jde o efektivitu... no, to si husiti své vydobili a pozůstatky některých výdobytků táhly se nám dál.
2. je mašín oprávněn?
ale jistě, že je. každý, kdo aktivně něco dělal, je oprávněnější než ti, co drželi hubu a krok*. ti, co něco dělali, ať více silou, méně silou, literárně anebo jinak, ti všichni jsou oprávněnější se pohádat a věřit ve svůj způsob než ti ostatní. vždycky jsem osobně věřil, že aktivní snaha a práce člověka opravňuje mít názor a nárokovat si jeho váhu, ne pouhý fakt "mám hlavu a dýchám"...
* vynechávám reálné hledisko možného velkého ohrožení rodiny, i když i to je sporné a na debatu, a beru pouhé "když nic neřeknu, budu se mít ještě docela dobře narozdíl od těch pitomců s letáky". pouhé, ale nejpohodlnější a imho nejzbabělejší vůbec.
3. palachův čin měl dopad ten, že to lidi na chvíli probudilo. pak usnuli, pak přišel zajíc (a možná další) a ten je méně znám (ti jsou ještě méně známi) a dlouhá leta pak tu a tam někdo tiše zašeptal "palach" v ústraní, aby to druzí nezaslechli. diskreditace palacha coby blázna stran soudruhů je pak známa, že.
4. tezi "jak strašně by to tu dopadlo, kdyby bylo víc mašínů" musím zcela odmítnout. poukáži na analogii z předvečera druhé války:
poláci, narozdíl od nás, svedli s hitlerovskou přesilou zcela marný, i když hrdinský boj. výsledek? základ hrdého národa. my jsme bez boje kapitulovali. výsledek? historické stigma dodnes nevyřešené a věčné dohady, jedno je však jisté - poraženecká pachuť se táhla dějinami dlouho a nejspíš tu ještě zbytky jsou. viděno touto optikou musel bych ovšem polákům radit, že toho odboje tenkrát měli nechat, měli "rozumně" rovnou kapitulovat a nemuseli dostat tak přes držku a být tak zle poničeni...
nikdy. a někteří naši předkové nejspíš těm polákům chvíli i důvodně záviděli.
tím vším nechci, jak jsem již říkal, urážet jana palacha - ale na vojákově tvrzení a pohledu, že třeba vésti lidi k boji za svobodu, byť by náhodou měli cedit krev nepřátel, nejen vlastní, prostě "neslušnému násilí", rozhodně něco je a svou logiku má. a naopak, nelze vůbec tvrdit, že by tyto dva přístupy nebyly kontrastní.
já vím, gándhí zvítězil. ale anekdotická poznámka dodnes říká, že měl taky kliku na spořádané britské okupanty :-)