RUDOLF:
a oživým ještě památnou větu, abych si v ignore zůstal navždy:
[ FIN @ Antikomunisticky klub ]
a k milému kristu, když definicí člověka redukuji na svini, tak by už kristus neměl s čím pracovat. Ale protože člověk není jen svině, tak měl s čím pracovat. Proto i veškerá činnost která se snaží v člověku probudit zodpovědnost za sebe i věci a lidi kolem sebe, hledání radosti i štěstí - je činností důležitou.
Ty ve své argumentaci popliváš člověka, aby jsi mohl vyřadit komunisty z demokratické škály. Důvodům rozumím, já rozumím i veškeré šílené zkušenosti za komára - snad jedinej kdo k němu má romanticky nostalgický vztah je tlustec. Vím o filmařích kteří utekly do zahraničí, vím co tam udělali, nebo naopak jak se tam ztratili, znám i příběhy které natáčeli o životě tady, jak je vyhnali apod. Ze sví zkušenosti znám proměnu učitelek, vím jak se stavěli baráky před revolucí, znám dokonce pár starejch komančů, kterých se spousta lidí bálo, protože měli svaly a za sebou stranu. Myslím že dnes mladým lidem (kolem 15-20 let) stačí vidět film pouta, aby velmi intenzivně cítili zoufalství, co nad tebe může padnout skrze lidovědemokratickou vládu. Sám jsem měl antikomunistické názory, když mi bylo 20 let - volil jsem ODS jako prvovolič - možná tehdy ještě ODA. Vlastně si nevzpomínám přesně.
Ale bolševickej komunismus je v evropě mrtvej, zemřel ve smyslu geopolitickým, ve smyslu rovnováhy sil. Dnes existuje idea komunismu - nostalgie po klidu, nová iluze že bylo líp. Teď se právě hodí existence KSČM, která nic nového nepřinese. Jen potvrdí smrt občana. Občan zemřel ve chvíli, kdy se spokojil s volbou každé čtyři roky, kdy ztratil vůli být součástí politického života své obce. Stane se něco nového?
Sounáležitost se vždy nejvíc probudila ve chvíli nouze - za totální války byla idea spojení nejsilnějí - člověk pracoval ve jménu přežití vlastního geopolitického sebeurčení. Musí vždy dojít ke krizi aby se člověk probudil?