BONGI: "Dnes" už jenom stručně, zkusím se k tomu vrátit ještě zítra.
Text je špatný dle mého soudu proto, že je z něho znát jistá podjatost, podsouvání názoru, který není opřen o konkrétní fakta a citace a jako takový je dosti pochybný. Obzvláště tehdy, pokud autor tvrdí cosi velmi odlišného od mnoha politických analýz rozpracovaných v průběhu let, které mají solidní historickou a argumentační základnu. Pakliže chce nabourat výsledky těchto zaběhaných analýz (a proč ne), bude muset předvést trochu serióznější práci. Proto jsem toho názoru, že v tomhle případě má smysl ptát se po osobě autora, jelikož existuje důvodné podezření, že přání bylo otcem myšlenky.
Nicméně: pravdou je, že kategorizovat politický proud, který se explicitně profiluje jako třetí cesta mezi komunismem/socialismem a anglosaským kapitalismem, je poněkud problematické. Pochopitelně v teorii i praxi fašismu najdeme prvky socialismu, obzvláště tedy v oblastech sociální politiky, alespoň do té doby, dokud ji bylo schopno válečné hospodářství utáhnout. Pochopitelně se dají najít i různé mixy ideologických směrů, které zmiňuješ výše (sociální liberalismus, sociální konzervatismus, liberální konzervatismus apod.), ale pokaždé jde o to, co je pro konkrétní hnutí PODSTATNÉ, a tedy určující, a tedy co umožňuje daný politický proud nějak vymezit vůči ostatním. To jest, jde o jeho fundamentální charakteristiku a specifikum - nalezení toho, co dělá fašismus fašismem. To, co má společného se socialismem jsou konkrétní politiky v konkrétních oblastech, které však nejsou podstatou socialismu jako takového, ale jsou adoptovány a upraveny k obrazu svému, jsou jinak legitimizovány a používány k jinému účelu. Logika nacistické sociální politiky dává svůj smysl pouze v rámci organické koncepce národa a jeho integrální rasové a jiné jednoty. To umožňuje nacismu vyloučit ze svého středu židy, postižené a spol., kteří nezapadají to tohoto organismu a nevztahuje se na ně tato sociální politika. Tohle obyčejně socialismus jako takový neřeší. Naopak jsou to menšiny, ať už židovské nebo slabí, handicapovaní atd., ke kterým je primárně směřována sociální politika (byť sluší se přiznat, že Švédsko ještě tuším do 60. let provádělo sterilizaci postižených, byť se nakonec rodinám omluvilo a poskytlo "reparace").
Domnívám se ale stále, že pravolevé dělení platí a smysl má.
Autor článku prostě argumentuje jednoduše v tom duchu, že vezme výsek nacistické politiky a ekonomiky a dělá analogické srovnání se socialismem. Což je legitimní, ovšem pro liberála, libertariána, randiána nebo co já vim co to je za autora, je klíčový onen ryze ekonomický aspekt měřený svobodou trhu, přičemž všehno mimoto je socialismus. Házení do jednoho pytle všechno a všechny na základě apriorního dělení liberalismus kontra zlo je prostě dost pofidérní přístup.
Pak se ještě nabízejí už poněkud komplexnější úvahy, která zkoumají socialismus z pohledu jeho "govermentality", způsobu vládnutí řekněme. Tahle Foucaultova analýza nakonec dochází k tomu, že socialismus nemá vlastní způsob vládnutí, ale přejímá jej tu z liberální demokracie, tu z konzervativního paternalismu, tu z feudálních, monarchistických a jiných přežitků. Pak se definice samozřejmě komplikuje.