Stát v rámci svého fachidiotství – neboli domnělému zvědečtění doby – dával na všechno návody a lidem neustále říkal, jak chodit po ulici nebo jak sázet ředkvičky. Lidé si na to zvykli. Jenomže stát na tyto návody v poslední době rezignoval. Najednou brožura chybí. Komunisté za posledních dvacet let na všechno říkali: „My bychom to dělali líp, kdybychom mohli!“ Jsou to tedy spíše hlasy na bázi „tonoucí se stébla chytá“, než že by šlo o protestní hlasy. Ostatní politické strany, které rozdávaly sliby, nyní selhaly. Komunisti sice také slibovali, ale nebyli připuštěni k moci, takže jim lidé jejich sliby třeba i mohou stále věřit.
Dospěl jsem k názoru, že komunismus není jen politický směr či zřízení, ale že komunismus je především lidská vlastnost. A to je dosti nebezpečná záležitost. Je to cílení na nejnižší lidské pudy – závist, lakotu, netoleranci a tak dále. Právě to jsou hybatelé komunismu – a ne myšlenka, že se všichni budou mít dobře. Kdyby mnohdy takové vlastnosti neměli lidé v sobě, komunismus by takto „krásně“ nekvetl.
Kam se během dvou měsíců prezidentské kampaně posunul fenomén Franz? | Česká pozice
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/kam-se-behem-dvou-mesicu-prezidentske-kampane-posunul-fenomen-franz