CICO: nic proti šíle, mně právě zajímá z jaký perspektivy se na něj dívá. Odhaduju ze sociální/psychologického - tam je ale nahlížen čistě zhlediska psychoanalytické praxe apod.. Ve filozofii např. slovy Ricoeur a Habermase: "claimed him as the most significant progenitor of the shift from an objectifying, empiricist understanding of the human realm to one stressing subjectivity and interpretation."
a důležité je propojení leninovy věty skrze "v podstatě" neboli ve zkratce říká že je to jak krédo anarchistů, tak odpovídá Freudovým názorům - nikoliv že je explicitně vyjadřuje, ale jde z nich takový postoj odvodit. Surrealistická umělecká praxe, stejně jako dadaistická - na téma státu narážejí právě nejsilněji skrze intersubjektivitu a v meziválečné době to bylo právě umělecké hnutí které svojí kartikaturou brojilo jako proti průmyslu války, který patřil do rukou státu a průmyslníkům - je to čitelný skrze uměleckou praxi s protiválečnou tématikou.
Nemám teď čas dohledávat zdroje a je to defakto i mimo mojí možnost je dohledávat po večerech, takže nahodilej citát: The anarchist historian Max Netttau too, a fellow resident of Vienna, was familiar with Freud's writing, and even saw resonances between Freud's psychology of religion and that of Bakunin, Certainly Max Stirner's cranky, idiosyncratic critique of repression, which so annoyed Marx, anticipated some of the Nietzschean insights which Freud thought foreshadowed his own. Still, like most radicals, anarchists were suspicious of Freud and of psychoanalysis which had mostly become, in post-war America at least, a theory of conformity and a therapy for the rich. Yet, as Russell Jacobi has recently shown, some analysts were, in their origins, political radicals as well. The social conservatism of contemporary psychoanalysis was not the whole story. In 1968, especially, the Left began to rediscover (and reinvent) Freud. Perhaps influenced by both Marxists and feminists who, since the late Sixties, had sought to recapture a potentially subversive, revolutionary dimension in Freud's thought, some anarchists too have begun asking whether psychoanalytic theory might be usefully applied to anarchist ends.
Jde o to že na Freuda jsem při svých studiích narážel poměrně čast a pro většinu lidí z psycho/sociální praxe v dost nezvyklých kontextech. Proto mně zajímalo z jaké perspektivy k Freudovy přistupuje.