LEA1: Říkáš tedy, že nenávidíš komunismus a tato nenávist je u vás už 4 generace (včetně té tvé). Přiznáváš se tak k iracionálnímu postoji, který
a priori vylučuje jakoukoliv argumentaci a tedy diskusi. Proč se tedy snažíš tvářit, že diskutuješ, když jediný výsledek, který tě uspokojí, je přijetí tvých názorů tvou obětí?
A abych to zakončil stylově, použiji slova presidenta ČR: "Hlupáka s fanatikem spojuje to, že odmítají dialog. První proto, že neumí, druhý, že nechce. Dovedu pochopit buldočí zaujetí pro vlastní projekt a touhu dotáhnout ho do konce. Je-li objektem tohoto projektu například matematický model, proč ne. Zjistím-li, že mi nějaká rovnice vychází špatně, uškodil jsem tím jen sám sobě a své práci. Jestliže však je tímto předmětem živá společnost, může být takový fanatismus sebevražedný.
[...]
Pravda se už od platónských dob rodila v dialogu, jehož výsledkem zpravidla není mechanická dominance jednoho z původních názorů, který nakonec převážil, ale názor nový, obohacený střetem s protivníkem, nikoli s nepřítelem. Abychom se naučili tomuto dialogickému partnerství a uměli vychutnat i chvíle ticha a srozumění, proniknutí k podstatě protivníkových argumentů, musíme se nejprve odnaučit naší exhibicionistické vášni pro monology. Erazimu Kohákovi jeden z jeho amerických kolegů kdysi řekl: "U nás je reakcí na partnerovo stanovisko věta: Ano, rozumím. Přijedu-li však do Československa, říkáte mi: Ano, souhlasím..."
Monologista nepochopí rozdíl mezi porozuměním a souhlasem, pro něho nemůže být porozumění bez souhlasu. Veškerý svůj čas věnuje výkladu svého stanoviska, chybí mu empatie, imaginativní vcítění se do myšlení toho druhého, je spíše obracečem na víru než diskutérem. Jeho kazatelství ho zahání k petrifikaci původních názorů, ztrátu těchto názorů chápe dokonce jako ztrátu vlastní prestiže. A tak se tiše rodí nová totalitní ideologie, noví věrozvěstové a ovšem i jejich kacíři. Budiž však pochváleno kacířství, neboť právě hereze nás vytrhovala ze standardních kontextů. Jen to autodafé by snad nemuselo být nezbytným průvodním jevem." (in: ZEMAN, Miloš. Naše posttotalitní krize a její možná východiska. Nakladatelství Alternativy, Praha 1991)