FIN: to nemám teď čas zkoumat, musím rozposlat e-maily mrzáčkům, postiženým, starobinci, na faru a pomahačům dětí, aby mi vrátili peníze a že ukončuji spolupráce. Pak musím všechny tyhle peníze schovat do truhličky a tu zakopat a pak vstoupit do nějaké strany a začít kázat o tom, jak máte vy všichni povinně platit (ale já nedám nic, dal jsem přece radu!).
Pak budu v pozici, která se zde kritizuje a budu moct odpovědět! A hlavně tu odpověď možná i znát – zatím je tohle pro mně totiž podivná cizí fabulace, kdy na otázku – když tu máme bohatý stát, je mi odpovězeno od sytých, úspěšnějších a bohatších – rozsudkem, že mám mlčet, nechtít po těch schopných nic (nesmím si to dovolit) a pak rozvíjena teorie, že se jim to vlastně takhle umírat chce, případně kdo má mít jakou povinnost, když ji mít vůbec nemusí.

Já se raději vracím do své dimenze, tam se žije lidem trochu líp...

VIRIK: vůbec nechápu, proč na mé osobní vysvětlení, jak já k tomu přistupuji za sebe a jenom za sebe, reaguješ nějakými čechami :-)

VIRIK: Otazka je, jestli to povazujes za jejich pravo, nebo za jejich povinnost (neumrit neum6yty nekde ve krovi), a jestli povazujes za povinnost ostatnich jim v tom aktivne (za)branit...

já jsem zase zapomněl, že jsem se zeptal v čechách!
Teď je ze mně asociální hovado!

VIRIK: základní premisa je sice hezká, ale pokud k ní nepřidáš základní pravidla a příkazy, je taky nedomyšlená.

tak dobře: člověk má právo na... bla bla bla. a nastane situace, kdy někdo něco nemá. ponechme teď stranou, zda vlastní vinou - už se mu nechce vrátit do toho blbého normálního života plného starostí a práce - anebo zda skutečně je to smůla a zlá shoda okolností. dejme tomu, že je to smůla. tak má právo... a teď: kdo mu ho zajistí? ty? já? a co když se nám nechce? dostaneme to příkazem?

tady někde, myslím, začíná kritický problém. když chceš být skutečný demokrat, nesmíš to lidem přikázat - pak ale nastává kritická možnost, že nebudou chtít - anebo budou chtít, ale všechny je nezvládnou - a někdo živoří na ulici.

anebo jim to rozkážeš a je postaráno, ať chtějí nebo nechtějí, ale končí nám demokracie. jak z toho ven?

protože pravda je taková, že člověk je tvor bezohledný, a tak ve společnosti, jako je ta naše, s poněkud upadlými hodnotami, lidi klidně nechají, dobrovolně a demokraticky, druhé strádat. co teď? příkaz? povinně?

docela by mě zajímalo, jak to řešit bez nastolení příkazů :-)

a tohle srovnáváte s ponecháním člověka umřít mrazem nebo i prostě v blátě někde pod mostem?

pravo nerovna se narok

ostatne, staci si vzpomenout na 'pravo na praci' :-)

OJIRIO: bezdomáči se stěhujou do velkejch měst a na západ. O důstojnosti se nedá mluvit.

BONGI: Ono je zajimave, ze jednim z pozadavku "dustojneho zivota" byva i mit moznost si vybrat kde chces bydlet, i kdyz v dane lokalite neni pro tebe prace. Proc by mel mit kazdy na tohle mit narok, jen ze sve podstaty byti, nechapu.
Podle me by se lidem, kteri se ocitli v situaci kdy nemaji prakticky nic a v miste kde nemaji perspektivu, tak by jim mela byt nabidnuta pomoc jen takova, ktera je posune dal, aby se stali sobestacni.

RUDOLF: Jaká je ta definice? Nechce se mi to číst, ale změřil bych si třídní původ.

GREATDRAKE: HUGO: že s ním sláća udělal rozhovor