Tak mi přišel vánoční blog paní Semelové. Myslím, že můžeme pomalu místo té minulti analyzovat budoucnost.
Zmíněný materiál, který považuji za vcelku kvalitní, nepopisuje pouze nastálou situaci, ale zabývá se i tím, jak ji řešit (v rámci stávajícího systému to pochopitelně zcela vyřešit nelze).
XXXXXX
Člověk až na posledním místě?
Nastává zimní čas. Do Vánoc zbývá pár týdnů, města se rozzářila vánočním osvětlením, ve výlohách se třpytí ozdoby. Ulice se hemží zachumlanými lidmi, kteří shánějí dárky pro své blízké a zahřívají se punčem u stánku na vánočních trzích. Jenomže ne každý se může radovat. Je mnoho těch, kteří nemají práci, další ji mají, ale za mzdu, s níž se jen těžko drží nad vodou. V ČR živoří v chudobě 1,6 milionu lidí (15,4 % obyvatel), dalších 1,7 milionu žije těsně nad její hranicí. Celá třetina národa tak přežívá ze dne na den. Nejvíc nezaměstnaní a rodiny s třemi a více dětmi.
Lépe na tom nejsou ani ti, kteří celý život poctivě pracovali a nyní, když by si měli užívat zaslouženého odpočinku, musí přemýšlet, jak přežít. 2,34 milionu - to je počet seniorů v naší zemi. Jejich průměrný důchod činí 10 963 korun. Zhruba polovina příjemců však na něj nedosáhne. Jenže i oni by chtěli obdarovat své děti, vnoučata, pravnoučata a ve snaze udělat radost, podlehnou často neseriózním nabídkám finančních společností, které je oberou o všechno a dovedou je na pokraj zkázy.
Lákadlu rychlé půjčky bez zbytečných formalit však nepodléhají pouze důchodci, ale řada dalších občanů. Mnozí se pak dostávají do dluhových pastí a záchranu hledají ve vyhlášení osobního bankrotu, při němž soud může odpustit až 70 % pohledávek přihlášených do insolventního řízení. Dlužníci však musí žít 5 let na dvojnásobku životního minima (životní minimum je zhruba 3 200 korun) a vše nad to splácí věřitelům. Od roku 2008, kdy byl osobní bankrot uzákoněn, o jeho vyhlášení požádalo už 90 tisíc lidí, přičemž dvěma třetinám z nich ho soudy povolily.
Lidí, kteří se dostávají do svízelné finanční situace, přibývá. A nejen před Vánocemi. V ten čas si snad jen více uvědomujeme nespravedlnost režimu, který nahrává boháčům, zlodějům a korupčníkům, jež beze studu berou statisíce a miliony na úkor ostatních. V ten zimní čas, kdy s nocí přicházejí dlouhé mrazivé hodiny, myslíme mnohem víc i na lidi, kteří nemají domov. Denně je potkáváme nejen v pražských ulicích. Aktuální průzkum napočítal v 50 velkých městech ČR 27,5 tisíce bezdomovců, dalších 100 tisíc lidí má v nejbližších letech jejich řady rozšířit.
Nejhorší situace je v Praze. Podle údajů z roku 2010 tu žijí 4 tisíce lidí bez střechy nad hlavou. Podle trvalého bydliště je asi 40 % z hlavního města, další jsou ze všech zbylých koutů republiky, ze Slovenska je to kolem 7 %.
Více než 80 % lidí bez domova dřív mělo práci, jen 20 % nikdy nepracovalo. Za jejich osudy najdeme rozvod, ztrátu zaměstnání a následnou neschopnost splácet hypotéku, úvěry, účty, složenky, ale také neúměrné zvyšování nákladů na bydlení, které je často za hranicí možnosti byt vůbec utáhnout. Stačí okamžik a neúprosný pád do propasti, na samé lidské dno, může potkat každého z nás. V Praze je takto ohroženo 5 až 10 tisíc pražských domácností. Z dokumentu s názvem Koncepce návrhu řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013-20 pak vyplývá, že do roku 2020 vzroste počet bezdomovců na 13 tisíc.
Zmíněný materiál, který považuji za vcelku kvalitní, nepopisuje pouze nastálou situaci, ale zabývá se i tím, jak ji řešit (v rámci stávajícího systému to pochopitelně zcela vyřešit nelze). Nechybí také prevence, návrhy na výstavbu sociálních bytů či azylového domu pro osoby v důchodovém věku a pro osoby invalidní. Mezi hlavní úkoly pak patří rozšíření kapacit nocleháren, ubytoven a azylových domů, zabezpečení terénních prací, sociálních, poradenských a návazných služeb, začleňování lidí bez přístřeší zpět do společnosti či zdravotní péče. Právě ta bývá podceňována, a tak dochází ke zhoršování zdraví a ohrožení života nejen bezdomovců, ale i širší populace. Zdravotní stav lidí bez domova je většinou velmi špatný, častý je i výskyt závislostí a duševních onemocnění - psychiatrická onemocnění jsou vysoko nad republikovým průměrem. Přijetí do zdravotnického zařízení však bývá složité.
Důležitou oblastí, kterou se koncepce zabývá, je i podpora sítě tréninkových dílen a pracovišť, systému veřejných prací a rozvoj sociálních firem, které by měly s lidmi bez domova pracovat.
Koncepce je tedy určitě potřebná. Mám však obavy, aby kvůli nedostatku peněz nezůstala jen na papíře. V našem hlavním městě je běžné, že nejdříve se musí zaplatit všechny vícepráce nejrůznějších tunelářů, slovutní právníci soukromých firem najímaných městem, provize a úplatky, bez kterých už to snad v naší metropoli ani nejde, a pak teprve snad přijde na řadu člověk.
Mgr. Marta SEMELOVÁ, předsedkyně klubu KSČM v Zastupitelstvu hlavního města Prahy