BONGI: měl jsem spíš napsat, nesebereflexe vlastních výchozích stanovisek.. a
každopádně, co mně zajímá:
Pokud ovšem Cholínský tvrdí, že Pullmannova přednáška je popíráním zločinů, dokazuje tím pouze dvě věci: jednak, že nepochopil onu přednášku, a za druhé, že nepochopil ani paragraf, jímž se ohání.
Tvrzení, že si normalizační režim získal jistou míru akceptace ve většinové společnosti, totiž není žádným popřením „zločinů proti lidskosti“ a nemůže jím být ani v nejbujnější antikomunistické fantazii. Ostatně i antikomunisté – ba právě oni – by si měli klást otázku, proč v československé normalizační společnosti zůstalo vyjadřování politického nesouhlasu vcelku okrajovou záležitostí. Proč u nás neexistovala ani vzdálená obdoba desetimilionové polské Solidarity? Cholínský píše: „Faktem je, že normalizaci a s ní spojený režim většina společnosti odmítala a při první příležitosti je odklidila na smetiště dějin.“ Možná by si česká společnost – a spolu s ní její historici a ideologové – měla položit otázku, proč ona „první příležitost“ přišla pro údajnou „odmítající většinu“ až více než týden po pádu Berlínské zdi.
...
Revizionismus znamená znovu promýšlet převládající výklady. Postoje různých revizionistů dráždí a jsou nepříjemné, protože zpochybňují obrazy světa, v nichž jsme se již zabydleli. Jsou to ale právě znepokojivá slova a rušivé obrazy revizionistů, co posouvá poznání dopředu. Popírači naopak odmítají fakta, která jsou jejich obrazu světa nepříjemná. Někdy jde o okrajové pomatence, kteří mohou být nebezpeční nanejvýš jako dodavatelé myšlenkové potravy pro násilnická hnutí. Jindy se ale do role popíračů obsadí sami stoupenci etablovaných postojů, kteří nepřipustí jejich kritiku a hodlají už dopředu uzamknout možnost „revize“ své pravdy policejními prostředky.
...
Ale pokud se jedná o ten rozměr manuálu Slačálkova článku. Tak já tam čtu celkem jasně: Pullman reviduje ideologický konstrukt o opozici čechů proti socialismu a tvrdí, že byl v podstatě marginální. To nedělá z nějakých ideologických příčin, ani z pohledu obhajoby komunismu, jak mu mnozí vyčítají. Ale čistě v rámci historického bádání. Že ten obraz vzdorujícíh čechů pod čtyřicieti letým útlakem ksč, je takovej náš zaprděnej mýtus, abychom tu kapitolu mohli uzavřít, aniž bychom se pozvraceli sami nad sebou.
Já v tom čtu všechny ty nový okamury, protiproudy, ba i stařičkého klause (možná mu křivdím, ale podle mně je to starej maloburžoust). Všechnu tu lůzu kolem přátel ruska (jj, jsou marginální). Já v tom Pullmanovy vidím tu společnost mnohem přesněji, než kdybych se zakotvil ve věšení komunistů na kandelárbrech, kdybych všechno to zlo identifikoval s ksč a šíbry a nikoliv s tím obyčejným člověkem, které mu to všechno sedí, pokud nemusí řešit nějaké ty etické zbytečnosti, z cihel v práci si postaví barák a zbytek rozprodá, naftu rozkrade - protože to tak dělaj všichni, společnost mně tak donutila a vůbec, všichhni jsme obětí ohavné ksč.