Vědci přišli s překvapivým zjištěním: poruchu spánku zvanou narkolepsie může způsobit očkování proti chřipce. Na jedné z přednášek, která se konala v rámci Týdne mozku, o tom informoval profesor neurologie Karel Šonka.

„Proč vzniká narkolepsie, se prozatím nepodařilo jednoznačně vysvětlit. Jednou z možných teorií ale je, že by za tím mohla stát snížená hladina proteinu hypokretinu a následná autoimunitní reakce. Tuto reakci by mohla způsobit nějaká extrémní zátěž organismu – například infekce nebo reakce na očkování," řekl Šonka.

Vědci s teorií přišli poté, co zaznamenali obrovský nárůst narkoleptiků mezi lidmi naočkovanými vakcínou Pandemrix – látkou, která se používala proti viru H1N1 při pandemii „prasečí chřipky" v roce 2009. V některých místech přibylo poruch spánku po očkování až pětadvacetkrát.

Vedlejší účinek proto začal zkoumat tým pod vedením Lawrence Steinmana ze Stanford University Medical Center. Výsledky vědci publikovali v časopise Science Translational Medicine.

„Vyšlo najevo, že u pacientů s narkolepsií se často zvýšily hladiny protilátek proti streptokokům nebo chřipkovému viru H1N1," podotýká Šonka.


Záchvaty spánku
Protilátky podle vědců přetrvávaly v krevním oběhu i několik měsíců a pronikaly do nervové tkáně mozku. Lidem se potom silně narušil spánek. Výrobce kvůli tomu musel nakonec vakcínu stáhnout z trhu.


Narkolepsie je chronické onemocnění. Postihuje nervovou soustavu, přesněji řečeno mozková centra, která řídí usínání a probouzení. Lidé s narkolepsií trpí náhlými a nekontrolovatelnými záchvaty spánku, které se mohou objevit v jakoukoliv denní dobu. Tento stav navíc přichází bez varovných signálů. Obzvlášť nebezpečný je proto například pro řidiče.

Kromě autoimunitní reakce, organismu může podle vědců vést k propuknutí choroby také dědičnost.

...

Ministerstvo zdravotnictví není podle hlavy úřadu Dany Juráskové odpovědné za malý zájem o očkování proti takzvané prasečí chřipce. Ministryně to řekla v ČT s tím, že za to mohou "samozvaní epidemiologové a vakcinologové" z řad lékařů a média.

S očkováním se podle Juráskové nezačalo pozdě a je bezpečné. Praktičtí lékaři ale nemají dostatek informací a ani se je nesnaží získat, dodala.

PSALI JSME: Vláda dala zelenou očkování dětí proti prasečí chřipce

Proti prasečí chřipce se v Česku očkuje druhý týden, vakcínu dostávají zdravotníci a lidé se závažným chronickým onemocněním. Zájem však je poměrně malý. "Já si nemyslím, že to je vina ministerstva... Domnívám se, že to je dílem zásluhou médií a dílem zásluhou samozvaných epidemiologů a vakcinologů, kteří se mezi zdravotníky objevili," řekla Jurásková.

Kriticky se vyslovila k praktickým lékařům a jejich přístupu k očkování. Většina praktických lékařů si podle listopadového průzkumu myslí, že očkování začalo pozdě a je nedostatečně otestované. Nedostatky spatřují i v jeho organizaci. Většina dotázaných si navíc myslí, že prasečí chřipka je mediální bublina a dvě třetiny lékařů se nechtějí nechat očkovat. Někteří zdravotníci se v minulých dnech například odmítli nechat očkovat s tím, že je to zbytečné nebo rizikové.

"Praktičtí lékaři jsou odborníci, kteří bohužel nemají dostatek aktuálních informací. Bylo zjevné, že je ani nehledají," uvedla Jurásková s tím, že ministerstvo se snažilo doručit informace do ordinací poštou a s výrobcem vakcíny pořádá semináře. "Už si nedovedu představit, jakým způsobem praktické lékaře přesvědčit o tom, že ta vakcína je v pořádku, když oni tvrdí naprosto nesmyslné informace," řekla ministryně. Dodala, že očkovací látka Pandemrix má "všechny atesty evropských autorit". "Ona nebyla propuštěna k české populaci bez toho, aniž by byly provedeny řádné klinické studie," dodala.

...

Bezpečné je i očkování dětí

Vakcinace se z rozhodnutí vlády rozšířila pátečním pokynem Juráskové i na chronicky nemocné děti od deseti let. Ministryně uvedla, že úřad k tomu nyní přistoupil proto, že byly dokončeny studie, které prokázaly bezpečnost očkování u této věkové kategorie. Evropský úřad pro kontrolu léčiv (EMEA) v pátek upozornil, že očkování proti prasečí chřipce vakcínou Pandemrix může vyvolat u dětí ve věku od šesti měsíců do tří let po druhé dávce horečku. Jurásková řekla, že očkování dětí mladších deseti let by připadalo v úvahu ve chvíli, kdy by byla vakcína schválená i pro tuto věkovou skupinu. Informace o vedlejších účincích u malých dětí jsou podle Juráskové jen dílčí výsledky klinických studií, které zatím nebyly ukončeny.

ČTĚTE TAKÉ: Vakcína proti chřipce může u dětí vyvolat horečku

Prasečí chřipka si dosud v Česku podle Juráskové vyžádala 27 lidských životů. "Všichni z těchto zemřelých měli nějaké chronické onemocnění," řekla Jurásková. Nová chřipka byla zatím oficiálně potvrzena u téměř devíti set lidí. Podle výpočtů hygieniků je ale infekcí víc, počet nákaz pandemickým kmenem chřipky přesahuje 100 tisíc. Prasečí chřipka má zatím u většiny lidí mírný průběh. Během pandemické vlny se ale virus může podle lékařů měnit a v druhé vlně pandemie, kterou epidemiologové očekávají koncem zimy či na jaře, již půjde o závažnější onemocnění.

Světová zdravotnická organizace (WHO) se snaží obnovit důvěru ve vakcínu proti prasečí chřipce, kterou se nechtějí nechat očkovat ani někteří čeští zdravotníci. V úterý ji označila ze nejdůležitější prostředek boje proti pandemii. Připustila mírné vedlejší efekty, jako jsou svalové křeče a bolesti hlavy, ale zdůraznila význam očkování, píše tisková agentura Reuters.

U některých očkovaných se objevily vedlejší efekty a další lidé se proti očkování stavěli. Mezi jinými i někteří čeští lékaři a zdravotní sestry, kteří se odmítají dát očkovat. „Nechtějí být pokusnými králíky,“ řekl v pondělí Právu prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Nikdo se povinně proti prasečí chřipce očkovat nemusí, ustoupila vláda kritice prezidenta Václava Klause. Ten se dnes proti podobným opatřením ostře ohradil. Nařizovat povinné očkování označil za "pošlapávání lidské svobody". Vyloučil také, že by do skupiny povinně očkovaných měl patřit on sám.

Take a vaccine developed in haste? Never again, says Meissa Chebbi, who, like hundreds of other young Swedes suffered debilitating narcolepsy after a mass vaccination campaign against the 2009-2010 swine flu pandemic.

V souvislosti s epidemií tzv. prasečí (nebo též mexické, resp. H1N1) chřipky se nyní objevují články o tom, že se jednalo pouze o umělou bublinu, kterou záměrně vyvolaly farmaceutické firmy, aby vydělaly na (zhola nepotřebné) vakcíně.

Této kampaně se zúčastňují i někteří zdravotníci. Před několika týdny jsem se zúčastnil televizní diskuse, ve které ředitel Středočeská záchranné služby Martin Houdek očkování rozhodně nedoporučoval a prohlašoval dokonce, že by očkování znamenalo vážné riziko.
Kromě jiného říkal, že je jakýsi problém s identifikačními čísly na ampulích a dodacích listech (v ostatních krajích to za problém nepovažovali). Můj dojem byl, že hlavní záměr tohoto pána byl spíše politický - diskreditovat Ministerstvo zdravotnictví.

Před týdnem se objevily alarmistické články ještě daleko většího kalibru (např. zde, zde), ve kterých ředitel zdravotnické sekce Rady Evropy Wolfang Wodarg obvinil výrobce vakcín, že donutili Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) vyhlásit před půlrokem pandemii. Výjimečný stav pak firmám zajistil enormní zisky. Evropské země pak zbytečně vyplýtvaly spoustu peněz na nákup vakcín proti mírnému onemocnění. Např. britské ministerstvo zdravotnictví totiž varovalo, že nemoc si na ostrovech může vyžádat až 65 tisíc obětí, přičemž jich dosud v Británii zemřelo jen 251. Wodarg dokonce řekl: "Je to jeden z největších skandálů století. Prožíváme mírnou chřipku a falešnou pandemii".

V Česku bylo evidováno kolem 2500 případů infekce virem H1N1 a v souvislosti s ní zemřelo asi 80 lidí. Udává se, že k 1. lednu bylo naočkováno přes 55 tisíc dávek vakcíny proti viru H1N1.

Objevily se dokonce i zcela šílené spiklenecké teorie o tom, že „ptačí chřipka a prasečí chřipka byly vyvinuty v laboratořích a vypuštěny na veřejnost s cílem masové vraždy prostřednictvím očkování.“ Rakouská novinářka Jane Bürgermeister prý podala u FBI obvinění z trestného činu proti Světové zdravotnické organizaci (WHO), Organizaci spojených národů, Baracku Obamovi, Rockefellerovi, Rothschildovi, a jiným, kvůli „spiknutí na vybití obyvatelstva smrtelnou vakcínou proti prasečí chřipce“.
Jeden diskutér pod mým nedávným článkem napsal:
„Pokud jde například o zmíněnou firmu Baxter, jednoho z výrobců vakcín, kromě jiného vakcíny proti chřipce, šlo patrně o jiný, mnohem hroznější záměr, totiž rozpoutat epidemii skutečně smrtící p t a č í chřipky. Omyl nebo náhoda tady nejsou moc pravděpodobné. A zda byl cílem pouhý, byť vysoký zisk, je taky třeba podrobit doslova leptavé analýze. Existují zde totiž ještě nejméně dva další myslitelné cíle, jeden obludnější než druhý, pro normálního člověka doslova nepředstavitelné. A pak už zde nejde o to, "co si myslet". "Myslet si" je v takovém případě už tragicky málo, je třeba jednat!”

Ponecháme-li stranou tyto paranoidní výplody chorých mozků, jak se postavit ke kritice, že kolem prasečí chřipky byl rozpoután (snad dokonce z nějakých zištných důvodů) falešný poplach?

Osobně si myslím, že vystoupení Wolfanga Wodarga a jemu podobných kritiků WHO jsou hloupá a nezodpovědná. Když se tato choroba někdy v dubnu 2009 objevila v Mexiku, zdálo se, že je opravdu velmi vážná, že úmrtnost na ni je velmi vysoká. Bylo tedy samozřejmě správné začít vývoj účinné vakcíny. V té době se skutečně zdálo, že hrozí pandemie srovnatelná s pandemiemi z let 1918-19, 1957-58 či 1968-69, které si vyžádaly celkem desítky milionů obětí. Bylo tedy správné činit všemožná opatření, aby se rozvoji pandemie zabránilo všemi možnými prostředky.

To, že nakonec průběh této epidemie byl mnohem mírnější, je zajisté jen a jen dobře. Někdy se mi zdá, že ti wodargovští kritikové by snad byli nejraději, kdyby se ty katastrofické předpovědi naplnily a tak byla výroba vakcíny ospravedlněna.
Zaplať Paánbůh, že se tak nestalo! Je snad lepší, že se ta opatrnost „přehnala“, že se „zbytečně“ vynaložily nemalé prostředky, než kdyby zemřela spousta lidí, ne?
To, jak se nakonec vyvine počínající epidemie, se samozřejmě nedá přesně předpovědět, a podle mého názoru je určitě lépe být o něco opatrnější a spolehnout se na mínění odbodníků. Osobně bych dal přednost tomu, kdyby se v budoucnosti raději vždy mýlili tímto způsobem, než opačně.

Jsem si jist, že kdyby katastrofální pandemie skutečně nastala, stejní kritikové by naopak tvrdě kritizovali WHO, Ministerstva zdravotnictví a farmaceutické firmy, že včas nezajistily vakcíny a protiepidemická opatření.

V souvislosti s očkováním se neustále ozývají i názory, že v podstatě každé očkování je škodlivé a zbytečně zatěžuje organismus, nebo že prodělání onemocnění je vlastně docela zdravé, protože organismus jeho překonání jaksi posílí. V diskusi pod mým dřívějším článkem o očkování se objevily názory, že je přece zbytečné očkovat proti takovým banálním onemocněním jako jsou spalničky, příušnice či zarděnky. Tito lidé evidentně nemají ponětí o tom, kolik životů a těžkých poškození si tyto choroby vyžádaly. Ostatně – kdyby byli očkováni ti lidé, kteří na „prasečí“ chřipku zemřeli, téměř jistě by ještě mezi námi byli. Pokud někdo řekne, že jich bylo v Česku „jen“ 80, pak je to tedy opravdu hrubozrnný cynismus... Zkuste si představit ten poprask, kdyby třeba těch 80 lidí zahynulo při havárii temelínské elektrárny nebo při teroristickém útoku v Praze...

A pokud jde o ta rizika spojená s očkováním – v první řadě je třeba si uvědomit, že onemocnění je pro organismus nesrovnatelně větší zátěží a rizikem než očkování.
Ano, očkování s sebou nese určitá rizika u mizivé části populace (např. vzácné imunopatologické a neurologické komplikace, v některých případech i vyvolání onoho onemocnění u jedinců s oslabeným imunitním systémem).
Ale pokud někdo rozhodne, že se takové očkování nebude provádět, abychom se vyhnuli těmto rizikům, měl by na sebe vzít automaticky i zodpovědnost za nesrovnatelně větší škody, které vzniknou propuknutím choroby.
Ono je ale jaksi alibisticky jednodušší nedělat nic (prokázat škodlivé důsledky nečinnosti bývá obtížné), než aktivně konat s tím, že se tak mohou (prokazatelně) vyvolat i nějaké nepříznivé efekty - stokrát menší, než ty důsledky nečinnosti.

Jediné, s čím bych s kritiky té kauzy s prasečí chřipkou souhlasil, bylo obvyklé šílení novinářů. Každý den věnovaly noviny, rozhlas a televize spousty času referování o tom, že v té či oné nemocnici detekovali opět dva či tři pacienty infikované virem H1N1. Ve stejné době umíralo mnohonásobně víc lidí na úplně jiné choroby... Novináři jsou bohužel jako posedlí katastrofickými zprávami – a když nejsou reálně, aspoň si je přifukují. Hanba jim...

A závěrem – jak je to s tím božským hlasem ztraceným po vakcinaci? Inu, to je samozřejmě jen titulek k přilákání většího počtu čtenářů... ;-).

Pokud bude v zimě nedostatek plynu, hodlá švýcarská vláda sáhnout k poměrně přísným omezením včetně určené maximální teploty vytápění či zákazům používání tepelných zářičů. V případě porušení opatření by hrozilo lidem i vězení, informuje s odkazem na oficiální vládní dokument deník Blick.

V případě nedostatku plynu v budovách, které jsou vytápěné plynem, teplota v místnostech nesmí přesáhnout 19 stupňů. Zakázané je například používání tepelných zářičů a omezení se vztahuje i na sauny a bazény, které musí zůstat „studené“. Takový je podle informací deníku Blick plán švýcarské federální vlády.

Kdo by nařízení vlády úmyslně porušil, vystavil by se finančnímu postihu i hrozbě trestu odnětí svobody až na tři roky. V případě neúmyslného porušení zase hrozí vysoká pokuta, a to od 30 do 3 000 švýcarských franků (přibližně 750 až 75 000 korun). Celková výše pokuty by se podle mluvčího švýcarského ministerstva hospodářství Markuse Spörndliho určovala podle osobních a ekonomických poměrů dotyčného i závažnosti provinění.

Švýcarské ministerstvo hospodářství se ve zmíněném dokumentu odvolává na zákon o hospodářských dodávkách, ve kterém jsou sankce stanoveny. „Takové porušení zákona je vždy přestupkem nebo v některých případech dokonce trestným činem a kantony ho musí stíhat z moci úřední,“ upozornil Spörndli.

Plošné kontroly švýcarské úřady neplánují. „Nejsme policejní stát. Policie nebude sledovat každého. Mohou ale být prováděny namátkové kontroly,“ připustil na tiskové konferenci ministr hospodářství Guy Parmelin. Šéf švýcarské policie Fredy Fässler ale varoval, že se mohou vyskytnout případy udání. „Pokud přijde odpovídající oznámení, musí policisté jednat,“ vysvětlil Fässler. Pokud by si tedy někdo vytopil bazén na 20 stupňů místo předepsaných 19, musí počítat s možnou penalizací, píše Blick.

Vláda v šedé zóně
Deník dále upozorňuje i na právní aspekt celé věci. Podle něj se totiž federální vláda pohybuje v šedé zóně. Nejasnosti se týkají například způsobu a místa měření teploty, protože každá stěna místnosti může mít rozdílnou teplotu. Lidé by se pak v podobných případech jistě hojně obraceli na soudy, konstatuje Blick.

Fässler pak upozorňuje na další úskalí a apeluje na federální vládu, aby nařídila jen taková opatření, která lze jasně realizovat a kontrolovat. „Musí být přesně definováno, který úřad nebo instituce jsou za konkrétní kontroly odpovědné,“ uvedl pro Blick s tím, že rozhodně nechce, aby policie chodila kontrolovat občany „od dveří ke dveřím“. Podle něj by bylo problematické i zapojení státních zastupitelství a soudů. Navrhuje proto řešit prohřešky pouze pokutami jako během koronavirové krize.

Jednotlivé kantony, ze kterých se Švýcarsko skládá, můžou předložit své návrhy a připomínky do 22. září.

Nový výzkum stomatologů z Centra pro inovace a precizní stomatologii na Penn Dental Medicine prokázal, že mikroroboti mohou s velkou přesností operovat v obtížně přístupných místech kořenového kanálku. Vědci popsali dokonce dvě verze robotů v srpnovém vydání časopisu Journal of Dental Research.

„Tato technologie by mohla umožnit kontrolovaně a přesně zacílit biofilmy v těžko přístupných prostorech, získávat tam vzorky mikroorganismů, a dokonce tam cíleně dopravovat léky,“ nastiňuje možnosti těchto strojů hlavní autor výzkumu, stomatolog Alaa Babeer.

Robotická firma Wandercraft pomáhá při rehabilitaci a návratu pacientů s handicapem k normálnímu životu a ambice má vysoké – udělat z invalidního vozíku přežitek.

Podle všeho se aktuálně nacházíme na prahu další a zatím nejvýznamnější revoluce. Nazýváme ji Průmysl 4.0.

Podle odborníků bude vliv 4. průmyslové revoluce tak výrazný, že povede k úplné změně dosavadního fungování ekonomiky, administrativy, akademické sféry i občanské společnosti

"Z pohledu moderní teorie systémů se proto v poslední době v souvislosti se 4. průmyslovou revolucí hovoří o revoluci kyberneticko-fyzicko-sociální, způsobující dynamickou vzájemnou interakci složitých systémů kyberneticko-virtuálních, systémů fyzického světa a systémů sociálních."

...

Národní iniciativa Průmysl 4.0 si klade za cíl zmobilizovat klíčové rezorty a reprezentanty průmyslové sféry k vypracování podrobných akčních plánů v oblastech politického, ekonomického a společenského života. Předpoklady a dopady 4. průmyslové revoluce jsou opravdu dalekosáhlé, proto bude nutná celospolečenská diskuse a zejména součinnost klíčových rezortů a jejich institucí – Úřadu vlády, MPO, MPSV, MŠMT, MMR, MZV, MV, TA ČR a dalších – ale i sociálních partnerů při přípravě akčních plánů k realizaci iniciativy Průmyslu 4.0.

Sixty years after the retreat to Taiwan of the Nationalist army, the question of Taiwan still remains important and has even, on various occasions, been defined as the only problem that could lead to direct confrontation between the great powers in the post-Cold War period. As Alan Watchman sees it, the heart of the question of Taiwan centres on what he calls the Shi Lang paradigm (p. 112), which has prevailed since the end of the seventeenth century. From this perspective, control over Taiwan seems to be necessary for mainly defensive reasons: whether as a source of rebellion, a port — and later what General Mac Arthur called “an unsinkable aircraft carrier” — in the hands of a rival power, or simply left to its own devices, the island is a constant threat to the south-eastern provinces of mainland China. To Alan Wachman, this singularity in the position of Taiwan explains the extreme rigidity of China’s position. He emphasises the unconvincing nature of the arguments linking the latter to the exacerbation of nationalist feeling on the mainland or Beijing’s attachment to territorial integrity. Quite clearly, while the categorical imperatives (p. 38) of sovereignty and national unity should have forbidden any “losing” negotiation in the range of territorial disputes involving Beijing, “China has settled fourteen of its frontier disputes peacefully, largely through offering substantial compromises to its neighbours.”1